Minulý týden skončil 12. ročník mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. V programu vládla vskutku hojnost, představovaná asi patnácti různými programovými cykly, z nichž jsem zdaleka neměl možnost vidět všechny (ve smyslu aspoň jednoho filmu z každého cyklu). Nicméně i přesto se pokusím předat informaci, sice zlomkovou, avšak autentickou.
{etRating 3}
Hned v začátku své recenze se potencionálním čtenářům čestně přiznávám, že tento snímek byl mým prvním kontaktem s Greenawayovou tvorbou. Holt napsat recenzi připadlo mně, tak se aspoň pokusím dát jí dle svých možností co nejvíc...
{etRating 4.5}
23. listopadu 2006 svět obletěla zpráva, že bývalý agent FSB (ex-KGB) Alexander Litviněnko zemřel v Londýně na otravu radioaktivním poloniem-210. Ne moc příjemné záběry holohlavého, na kost vyhublého Litviněnka mám pořád ještě v živé paměti, akorát jsem tehdy pramálo chápala, proč se kolem jeho smrti strhl takový povyk. Říkáte si, v té branži to tak prostě asi je, oko za oko a hotovo...
Druhá světová válka je jedním z nejoblíbenějších filmařských témat. Je ovšem propastný rozdíl v tom, jak se na ni dívají režiséři zámořští a evropští. A mezi režiséry evropskými ještě více vynikají tvůrci středoevropští. T o dokazuje i Andrzej Wajda, slavný polský režisér, který ve svém nejnovějším filmu popisuje masakr, během něhož zemřel i jeho vlastní otec.
{etRating 4}
Po 2 letech se další snímek Susanne Bier (Bratři) dostává i na plátna našich kin. Po shlédnutí tohoto filmu se nejspíš neubráníte jeho porovnání (znamínko = se vylučuje) s o něco starším a slavnějším dílem dogmatika Vinterberga - Rodinná oslava. I když zápletka tohoto filmu není tak šokující jako ve Vinterbergrově podání (a může vám vyznít trochu jako telenovela), o to víc je bližší divákovi a jeho životním zkušenostem, se kterými se snadněji identifikuje.
{etRating 2}
Plakáty na Sirotčinec visí všude po městě už dobrý měsíc a já pořád nechápu, proč vlastně. Neznámá španělská herečka v upnutém kostýmu vychovatelky civí na kolemjdoucí a slibuje velkou duchařinu. Ten pán v produkci, jehož jméno svítí v záhlaví plakátu udělal pro svého chráněnce v režii opravdu velkou službu…být na jeho místě, pod tenhle materiál bych se fakt nepodepsala… Jestli se totiž octnete v kině a budete čekat, že se vám od samé hrůzy zježí chlupy na zádech, počítejte s tím, že to přijde až nakonec, když si uvědomíte kolik jste vyhodili za lístek.
Strana 4 z 52