Úleva festivalového publika

Festival bývá místo, kde najdete tu největší koncetraci depresivních snímků na metr čtvereční, tvůrci katalogu se to sice snaží všemožně zakrýt různými mnohoznačnými popisy, jako intimní příběh dvou seter z rozpadlé rodiny, či vtipně podaný rozpad manželství, ale většinou si můžete být jisti, že ze sálu vyjdete s velkou depkou, ale to jen v případě, že je daný film dobrý. V druhém případě jste jen velice, ale opravdu velice naštvaní.
Takový festivakový divák je pak trochu shovívější k jiným typům filmů. K tzv. oddechovkám, vtipným bláznivým komediím (většinou béčkové až céčkové filmy) se najednou přistupuje s nadšením. Nikde jinde asi nezažijete, že by sál mladých rozumně uvažujících lidí aplaudoval filmu Panic je nanic nebo bez vstupenky vyčkával před sálem, zda se uvolní místo na ten první řecký zombie film. Každý se potřebuje nějak uvolnit, někdo využívá četné výhody místních restauračních zařízení a někdo si jde zafandit tlupě zombie. Inu i takový je festival. Kromě toho, taky jsem si zafandil. Petr Hamšík

< Předchozí		Další >