Karlovy Vary pohledem Petra Hamšíka

The Station Agent rež. Tom McCarthy, USA 2003

Jeden z nejúspěšnějších nezávislých filmů roku 2003 v USA, jenž byl ve Varech uveden v rámci sekce Filmového festivalu v Sundance, dostál své pověsti vrchovatě. Je to dáno také tím, že jakákoli komedie má ve festivalové atmosféře, jež bývá často protknuta deziluzními filmy, mnohem silnější postavení. Což teprve, když je to komedie velice dobrá. Příběh životního outsidera, liliputa Fina McBridge (Peter Dinklage), je vlastně naprosto běžný, tuctový, jako mnozí další vyděděnci je přehlížen a dobrovolně odsunut na okraj společnosti. Jediný rozdíl je snad v tom, že je trpaslík. Když po svém jediném příteli zdědí starou, mechem obrostlou a léta nepoužívanou železniční zastávku, jako milovník vláčků neváhá a hned se stěhuje. Byl by to velmi smutný film, kdyby do Finova života nevstoupil ukecaný prodavač párků a teplé kávy Joe (Bobby Cannavale) a trochu trhlá malířka Olivie (Patricia Clarksonová). Finovo dobrovolné poustevničení tak logicky začne získávat trhliny. Jemný humor, který vychází z konfrontace světa těch „malých“ (Fin) a „velkých“, je spíše milý, nikdy si nečiní za úkol satiricky rýpat do nás, či do postav příběhu. Ačkoli, v souznění s proudem americké nezávislé tvorby, se toho ve filmu zase tolik nestane, cítíte, že mezi postavami se toho přihodilo hodně. Sledujete je, jak jdou mlčky po kolejích a přejete jim, aby svou samotu ve třech zvládali co nejlépe.

Hodnocení: 8/10



Muž, který chtěl být králem rež. John Huston, USA 1975

Možná jste již tento snímek, jehož dokončení bylo splnění dlouholetého snu režiséra Johna Hustona, viděli v televizi, ale ona malinkatá bednička nemůže ani trochu zprostředkovat zážitek, který se vám naskytne v kině. Měl jsem to štěstí (nebo smůlu), že jsem krátce po sobě viděl jak ořezanou a otřesně dabovanou televizní verzi a originální filmovou verzi s titulky. Nebetyčný rozdíl. Dva vychytralí důstojníci britské armády v Indii (Sean Connery, Michael Caine), kterým nemůžete nefandit, se vydávají do odlehlé země s jednoduchým plánem. My máme know-how (tj. jak efektivně válčit), vybereme si domorodý kmen, porazíme další, stanovíme se vládci, nahrabem si a pak hurá s bohatstvím za kopečky (nejlépe do nějaké vily v Anglii). Co když se tomu ale do cesty postaví touha po moci? Velmi výpravný a dobrodružný snímek překvapivě nestaví hlavně na poutavých exteriérech vyprahlých kamenitých plání a exotických osad a velkolepých bitvách, ale silně se soustředí (kdo by se nesoustředil, když má takové herce) na ústřední dvojici, jejichž glosování světa, vzájemné špičkování a pozdější role mentorů „zaostalých“ domorodců, je možná mnohem zábavnější než všechno ostatní. Z dnešního pohledu může zamrzet i trochu patetický závěr a rámec typu „já jsem přežil a budu ti to všechno vyprávět“, nakonec ale zjišťujeme, že před sebou máme velmi zábavný film, pod jehož povrchem jsou i docela závažná témata.

Hodnocení: 8/10



Touha rež. Valeska Grisebach, Německo 2005

Muž miluje svou ženu. Žena miluje svého muže. Muž odjede na cvičení s dobrovolnými hasiči a v opilosti si něco začne s místní servírkou. Jak to vysvětlit milující ženě? A jak s ní dál žít? Nezdá se vám to trochu omšelé? Německý film Touha režisérky Valesky Grisebachové se tento, již tolikrát viděný příběh, ani nesnaží pozměnit, inovovat, formálně ozvláštnit a jen útrpně zpytuje svědomí hlavních postav. Jejich rozedranost se snaží evokovat setrváváním na nehybných tvářích herců, či „výmluvným“ mlčením. Nevím proč, ale začínám být na podobný typ filmů docela alergický. Neříkám ale, že bych zanevřel na psychologická dramata, manželské problémy jako stěžejní bod filmů, ale proč mám pocit vykrádání již vykradeného? Bohužel jsem u tohoto příběhu měl pocit, že jsem ho už někdy viděl. Bohužel v jiných filmech a lépe, což se na festivalech stává docela často.

Hodnocení: 4/10



Crumb rež. Terry Zwigoff, USA 1994

Vychrtlý, obrýlený stařík s lascivním úsměvem, dlouhými tenkými prsty a pečlivě ořezanou tužkou, sedí v kavárně a pečlivě si prohlíží ostatní návštěvníky. Co chvíli si něco nakreslí, či zapíše do svého skicáku. Robert Crumb, ozve se najednou a ke staříkovi přiběhne mladší klučina a žadoní o podpis. Jeden ze zakladatelů amerického undergroundového komiksu ho nekompromisně odmítne. Takovou blbost, jako dávat autogramy, přeci dělat nebude. Dokument režiséra Terryho Zwigoffa Crumb si svůj objekt zájmu nijak neidealizuje, nechává ho promlouvat, klít, hovořit o něm jeho rodiče, bratra, jenž psychicky nevydržel nátlak jejich autoritativního otce, definitivně se zhroutil a více než deset let nevyšel z domu. Jediný Robert unikl, své démony přetavil v sexuálně explicitní kresby a komiksy. Někdy vám dokumenty ukazují dílo člověka jako danost, nevíte co ho k tomu vedlo. Jiné vám to řeknou slovy historika, pamětníka nebo i třeba autora. V Crumbovi si motivy a důvod jednání hlavní „postavy“ filmu vydedukujete po chvíli sami. Stačí jen poslouchat jeho dva poněkud vychýlené bratry, jejich vzpomínky na společné dětství a hned si říkáte, že je div, že nezešílel i Robert. Pouhý fakt násilnického otce nestačí, ale když vidíte i „výsledky“ jeho „výchovy“, trne vám krev v žilách. Někdy i sami přemýšlíte nad morálností/amorálností Robertových kreseb (například incestní grupáč typické americké rodinky), nad hranicemi tvorby, pornografie a umění. Když ve vás takovou polemiku vyvolá, je to velice dobré. Není totiž jen přežvýkávačem názorů (viz Michael Moore), ale iniciátorem. Bohužel nelze říct, že Robert boj se svými běsy skrze své kresby vyhrál. Spáchal sebevraždu.

Hodnocení: 7/10

< Předchozí		Další >