Brothers of the head

Keith Fulton a Louis Pepe se přes natáčení “filmů o filmech” dostali až k vytvoření dokumentu Lost in La Mancha. To byl vlastně taky film o filmu, ale trochu jinak (náhoda, štěstí (?) tomu dalo, že se Gilliamovi zhroutilo natáčení Dona Quichota, a Fulton s Pepem o tom natočili úspěšný film). Ve svém novém snímku (který už nevznikl jen jaksi mimochodem), jako by navázali na svůj předchozí úspěch. Příběh se dá shrnout několika slovy – siamská dvojčata se stanou rockovými hvězdami, pro některé lidi je rock´n´roll “freakshow”. Pepe a Fulton sestavují svou skládačku z prvků dokumentu, fiktivního filmu Kena Russela, mísí do toho hororový motiv (třetí sourozenec ukrytý v hlavě jednoho z bratrů), spoustu punkových písniček, nic ale nedotáhnou. Prvních pár minut se zdá, že oba autoři pokusí navázat na Gilliama. Úvod je temný, sychravý. Potom se to ale zvrhne ve fiktivní dokument o dvou lidech, kterým jsem ale nerozumněl, protože na ně nahlížíme jen skrz výpovědi lidí, kteří je znali, a banální texty jejich písniček. Ten film mohl být bizarní v dobrém slova smyslu. Bohužel není bizarní, není emotivní a nemá dramatický spád… Kdyby autoři zdůraznili fantaskní, mystické prvky vyprávění, mohl vzniknout film, na který se nezapomíná. Brothers in the head jím však není.

< Předchozí		Další >