Síťové oko: Darwin´s Nightmare

10. listopadu 2005 přinesly Lidové Noviny zprávu o tom, že v „Kansasu zvítězil Bůh“. Ve školách dalšího amerického státu (vedle Minnesoty, Nového Mexika, Ohia a Pensylvánie) se tak bude mluvit o tom, že Charles Darwin neměl se svou evoluční teorií tak docela pravdu. Trhliny v jeho učení o vývoji života na Zemi lze překročit po lávkách, které staví teorie tzv. inteligentního plánu. Událost v USA nastala zhruba dva týdny poté, co se v Praze konala mezinárodní konference Darwin a Design, na níž šlo právě o obhajobu inteligentního designu. S Darwinovým odkazem se po svém vyrovnává i rakouský režisér Hubert Sauper ve filmu Darwin’s nightmare.

Na počátku filmu je stín – synekdocha neznáma, temnoty, která člověka zneklidňuje. Ohrožuje nás svou nerozlišeností. Stín má absolutní moc pohltit svět, který vidíme, zahalit ho tmou a skrýt zločin. Pohledem na stín rozměrného aeroplánu, klouzajícím po zelenkavě zbarvené hladině jezera, vplouváme vzdušnou čarou na území severní Tanzanie, ke břehům Viktoriina jezera, největší tropické vodní plochy světa, pramene Nilu, kolébky lidstva, jak zpřesňuje titulek. Přístavní město Mwanza.

První minuty Sauperova dokumentu exponují dva ustavující, vzájemně provázané motivy díla: letadlo a ryba. Nilský okoun je v biotopu jezera cizorodým dravcem, o jehož původu se filmem táhnou jen nepřesné legendy. Podle enviromentální studie vypracované na American University ve Washingtonu/1. klesly počátkem padesátých let minulého století výnosy z rybolovu v oblasti kolem Viktoriina jezera. Vodní fauna se mezi stále hustšími oky nových pevnějších sítí, které vytlačily tradiční způsob odchytu ryb, nestačila tak rychle obnovovat. Jednoduše řečeno, nebylo co lovit. Britská nomenklatura proto nechala do ugandského jezera Kyoga vysadit nový druh ryby s vysokým komerčním potenciálem (nilský okoun dorůstá délky až 2 metry). O pár let později začal tento dravý vetřelec drancovat i vody jezera Ukerewe (Viktoriino jezero). Silnější a adaptabilnější predátor se z původních 2% objemu biomasy v jezeře přemnožil během třiceti let až na 80% v roce 1980. Protože nilský okoun vyhubil většinu ostatních druhů ryb, požírá dnes sám sebe.

Příběhem nilského okouna staví režisér jakýsi metaforický skelet filmu, který postupně obrůstá tkání konkrétních událostí a zkušeností jednotlivých postav. Viktoriino jezero, explicitně přítomné již v úvodním záběru, identifikuje autor jako základní uzel rozsáhlé sítě vztahů, které se postupně rozvíjí, propojují a zpětně na sebe odkazují. Rybáře při lovu zabije krokodýl. Jeho žena se začne prodávat a nakazí se virem HIV, který pak jako prostitutka roznáší mezi další rybáře a ti zase umírají. Osiřelé děti vyrábí na pláži z plastových krabic od rybích filetů lepidlo a jeho čicháním si rozpouští mozek.

Nilský okoun je v jezeře Ukerewe silou přícházející z vnějšku. Do zdejších vod nepatří, ale díky své moci pramenící z uspořádání jeho fyziologického aparátu, z jeho schopnosti přizpůsobit se, ovládl celý svět pod hladinou. Obraz biotopu jezera je analogickým schématem situace, v níž se nachází obyvatelé tanzanského břehu. Černí rybáři, jejich ženy, ovdovělé matky-prostitutky, děti bez domova, proplouvající městskými ulicemi…, oni jsou vlastně tím původním obyvatelstvem, které ale novým podmínkám nedokáže čelit.

Mezi nejchudší vrstvou osadníků vládnou pravidla přírodního výběru nesmlouvavě. „Musíš být připraven k boji“, říká Raphael, který si vydělá jeden dollar denně jako noční hlídač budovy Národního institutu pro rybolov (National Fisheries Institute). Nahradil předchozího strážníka, jež byl zabit ve službě. Ve světle lampy, bez uniformy, vybaven lukem a jedovatými šípy, působí Raphael hrozivě. „Pouze silní jedinci mají šanci přežít“, shrnuje vedoucí tábora rybářů, bývalý učitel, „Když říkáme ,ti silnější‘…, ve světě, v němž žijeme… možná takto vidíme Evropany, jako silnější než zbytek. To jsou ti lidé, kteří mají MMF, mají Světovou Banku, světový obchod.“. Tento výrok vrývá do prostoru filmu zhruba v polovině jeho metráže ostrou hranici, oddělující vnitřní svět Mwanzy od „vnějšku“ rozvinutých států.

Podobně jako okoun ve Viktoriině jezeře, podmaňuje si nové teritorium i ekonomika vyspělých zemí, která nezadržitelně rozšiřuje svůj „Lebensraum“. Siločáry vlivu rozvinutého světa, působící zvenčí, zhmotňují obrovská letadla, která nad Mwanzou neustále cirkulují. Sauperova otázka „Co to letadlo přiváží z Evropy“ zazní hned na začátku filmu a v jeho průběhu je i nadále kladena. „Jsou prázdná, přilétají jen pro rybu.“, zní nejčastější odpověď. Že je chaoticky fungující letiště v Mwanze překladištěm válečného materiálu nám odhalí příznačně mladý umělec (malíř) Jonathan, investigativní novinář a domněnku jako fakt potvrdí nakonec i pilot ruského letounu (z Evropy do Afriky vozí zbraně, z Afriky do Evropy hroznové víno). Obraz vztahu zahraničního kapitálu a africké země načrtne událost, kdy jakýsi australský pilot při uspokojování svých tužeb ubodá prostitutku Elizu – jednu z hlavních postav dokumentu.

Stín šířící se nemoci AIDS nedokáže rozptýlit ani světlo evangelia. „Říkáte jim, aby používali kondomy?“, ptá se Hubert Sauper černošského duchovního Kaijageho. „Jako pastor… nenavádíme je, aby používali kondomy. Kondomy jsou také nebezpečné, protože je to hřích, podle božího zákona.“ Jakoby bylo křesťanství jen jiným druhem ekonomiky, která ze slabých činí ještě slabší. Země je přelidněná. Naději má jen ten odolnější.

„To, že některé skupiny mizí a jiné prosperují, nebo alespoň jako ,živé fosílie‘ někde v koutečku přežívají, se možná nezdá být až tak výrazem jejich ,horší adaptace‘ na měnící se životní podmínky a konkurenci jiných (to je samozřejmě článek darwinistické víry, ale ověřit se to nedá), jako spíš kolísáním či vyhasnutím Stvořitelovy přízně“, píše biolog Stanislav Komárek v revue Prostor/2. Kdo nebo co je však v kontextu filmu Darwin’s nightmare oním Stvořitelem? Bylo by příliš triviální označit síly a zájmy globálního obchodu jako „inteligentní design“, který zasahuje do prostředí „odjinud“ a ovlivňuje tak podmínky vývoje lidské společnosti?

31. října 2005 se v Lidových novinách objevila zpráva o návrhu komise EU na snížení dovozních cel pro farmáře z rozvojových zemí a snížení dotací pro evropské zemědělce. Francie hrozí zablokováním této dohody. „Podle MMF a SB by otevření trhů vytáhlo miliony lidí v rozvojových zemích z chudoby […] ,Tato příležitost může být ztracena v příštích dnech, pokud se klíčovým vládám nepodaří čelit zájmovým skupinám, které těží z přetrvávajících obchodních bariér na úkor všech,‘ upozornily obě organizace.“

Poznámky:

/1. dostupné z WWW

/2. Stanislav Komárek, Demiurg se možná směje…. Prostor, č. 65/66, s. 8-9.

Odkaz na imdb

Lukáš Kokeš