Ang Lee: Tygr a drak ( Charakteristika hrdiny )
V popředí současné asijské kinematografie se již řádku let pohybuje zručný tchajwanský režisér Ang Lee.Už na sebe stačil upozornit několika zdařilými snímky (Rozum a cit, Ledová bouře) a před čtyřmi lety kráčel po červeném koberci s cenou Americké Filmové Akademie za nejlepší cizojazyčný film Tygr a drak. Ang Lee se nechal slyšet, že ho již dlouho zajímalo zpracování staré čínské legendy. A celý jeho film je protkán uctivou atmosférou starobylé Číny, která je zároveň nejpůsobivější kulisou. Tolik diskutovaná choreografie bojů má ve filmu zásadní úlohu. Postavy působí jako by tančili, někdy dokonce i létají. Režisér však touto stylizací poskytuje zdání nadpřirozenosti hrdinů a pomíjivosti fyzikálních zákonů.
Pokud bych měl zmínit opravdového „hlavního hrdinu“ snímku Tygr a drak, jistě by jím musel být Zelený osud. Posvátný meč, jímž vzdává svou krvavou životní poutí unavený Li Mu Bai holt guvernérovi Pekingu. Smrtící zbraň, která mlčky kříží cesty většiny postav epického milostného příběhu se objevuje jako věrný přítel a zároveň zkázonosný kus oceli. Vyžaduje dokonalé zvládnutí techniky boje, a za odměnu poskytuje svému pánu neskonalé potěšení z pohybu, ale také ze zabíjení a pomsty. Zčásti jej proslavila jeho pověst a „urozený“ původ, zčásti to byly ruce Li Mu Baie, které však meč připravil o klidný život. Stejně tak i o vnitřní rovnováhu.
Právě on je tím kladným hrdinou nesoucím těžké břímě svého osudu, ale skutečná hrdinka je Jen Lo. Je paradoxem, že se v podstatě jeví jako antihrdina.Ve skutečnosti ale jen prochází složitými citovými změnami, které jí v kombinaci s jejím charakterem staví do nepříznivého světla.
Stručně k zápletce: Li Mu Bai je legendárním bojovníkem hledajícím zadostiučinění v klášteře Wudan, bývalým útočištěm jeho neméně proslulého učitele. Toho však podle připravila o život Nefritová Liška, která nebyla ( spíš ani nemohla být ) přijata mezi společnost Wudanských mnichů a stala se psancem. Právě ona je posledním krokem cesty, z níž chce Li Mu Bai sestoupit. Žene ho k tomu respekt a úcta ke svému mistrovi i k Zelenému osudu a v neposlední řadě láska k Shu Lien. Jediným řešením je zbavit se meče s nímž je tak sepjat a proto posílá Shu Lien, aby jej dopravila do Pekingu guvernérovi. Zde se Shu Lien setkává s guvernérovou dcerou Jen Lo, zřejmě nejkontroverznější postavou celého filmu.
Jen Lo působí jako nevinná, křehká dívenka, jako vystřižená z obrázku typické aristokratické rodiny. A tou bezesporu je. Jen do určité míry. Je to právě zdání neškodnosti a cudnosti, které vytváří „sladké“ Jen Lo zástěrku pro její nebezpečnou povahu.
Má velice šikovné, rychlé ruce, které jde jen těžce nevyužít při šermu. Její postava je atletická, trochu subtilní, což jí zaručuje stabilitu během souboje. Přesto nikdo netuší o jejích schopnostech a úmyslech?
Dokonale si osvojila zásady slušného vychování, ačkoli je sama zajisté nevyznává. Dokáže jich však umně využít. Jen Lo taková určitě nebyla, avšak pod ochranou lstivé Nefritové Lišky se postupem času vyvinula v pomstychtivou válečnici, stojící na té „špatné“ straně zákona.. Nefritová liška jí cvičila téměř deset let a vytvořily silné pouto, i když ne přátelské. Brzy však Jen Lo zjišťuje, že svoji chůvu v mnohém předčila a začíná jí opovrhovat, i když k ní stále cítí špetku úcty a lásky.
Ve scéně, kdy se poprvé potkává s Shu Lien z ní přímo srší nadšení, protože potkává osobu, která by jí mohla být vzorem. Jen Lo jí nabízí v podstatě ihned přátelství a Shu Lien byť s jemným odstupem výzvu přijímá. V této chvíli se vztah obou hrdinek prohlubuje natolik, aby mohl zanedlouho způsobit zásadní zvraty v příběhu.
Současně si tím Jen pojistí spojenectví, které jí pomůže vyhnout se postihům za to , že neomaleně zcizila Zelený osud z domu pana Tche. Ke krádeži jí vede především chtíč a touha po mocné relikvii, s níž by se stala ještě silnější.
Její srdce chce boj, zamilovala si volnost a proto je láska mezi ní a vůdcem pouštních zlodějíčků Temným oblakem spíše platonická. Vždy toužila po tom stát se nevázanou bojovnicí jako je Shu Lien nebo Nefritová Liška, ale nikdy doopravdy netušila jaké strasti takový život obnáší a jaké lidi by mohla potkat. Je tak trochu snílkem s „růžovými brýlemi“ a svých snů se vzdávat rozhodně nehodlá.
Projevuje se samostatně, nikdy nebyla součástí kolektivu a nemá přítele, kterému by se svěřila. Byla zvyklá se učit a poslouchat, neměla možnost ztotožnění se svými vrstevníky.Možná zde pramení její nedůtklivost a přetvářka.
Pro talentovanou Jen Lo a ostatně i pro všechny její vrstevníky-rebely je typická tvrdohlavost. Zarputile trvá na svém a nezajímá jí koho ranila svými činy.
Třeba během scény, kdy se jí pokouší moudrý Li Mu Bai přesvědčit o jiné cestě, cestě která by jí jako první ženě umožnila studovat bojová umění ve Wudanu. Mladičká Jen opovrhuje jeho nabídkou, ale to jen kvůli své bývalé učitelce Nefritové Lišce.
Ve staré Číně, společnosti která byla vystavěna na již zmiňované úctě a vzájemném respektu jsou lidé jako Jen Lo nepochopeni a odsunuti na okraj.Ona si to postupně začíná uvědomovat a necítí se v té pozici příjemně, což jí nakonec spolu s dalšími okolnostmi přiměje změnit některá stanoviska.
Často se projevuje jako velice naivní, dělá věci zásadně po svém, což dokumentuje scéna v hostinci. Jen Lo počastuje svými stylovými kopy a údery snad všechny muže v budově jen proto, že jí jeden z nich připomněl snoubence, který na ni čeká v Pekingu. Ráda staví na odiv svojí sílu. Někdy se dokonce zdá , že záměrně provokuje aby jí mohla s potěšením demonstrovat. Během konfrontace s Li Mu Baiem jí ovšem dojde, že se dost přeceňuje a má stále co dohánět, dál se zlepšovat. Nechce si to však připustit.
Jen Lo je příliš mladá na to, aby si dokázala věci představit do důsledků. Budí podezření, že o to ani nemá zájem.
„Vrať mi můj hřeben!“
Jedná zbrkle a v zásadě si ani neuvědomuje, že může způsobit katastrofu. Rozhodně si nestaví žádné překážky, řeší situace stroze a přímě, jako by bylo zbytečné hledat jakékoliv jiné východisko. Proto jí také osud zavlekl do náruče Loa. Nechce se totiž vzdát svého hřebenu, který jí ukradl při nájezdu a pronásleduje ho až do tábora banditů. Vztah Jen Lo k Temnému oblaku se vyvíjí poněkud zběsile, poté co se z prvotní nedůvěřivosti v jediném momentu „vyhrabe“ a zcela propadne jeho kouzlu. Oba si navzájem vyznají čistou, věrnou lásku a zároveň si slibují, že se k sobě vrátí. Ona však svůj slib poruší, milostné opojení z ní po čase vyprchalo a dává přednost své kariéře, dá-li se to tak nazvat.
Li Mu Bai se spolu s Shu Lien snaží divokou Jen Lo usměrnit, zkrotit její temperament a nasměrovat jí ke správnému životu. Působí téměř „rodičovsky“. Ona se jejich zkušenostem a moudrým radám brání snad jen proto aby si dokázala svou nezávislost. Sama si kalí zrak neústupností a přestává mít kontrolu nad situací. Nakonec během strhující závěrečné desetiminutovky procitne, ale to už je příliš pozdě.
Ang Lee nechává hrdinku projít v průběhu vyprávění mnoha stádii vývoje. Z vyděšené zlodějky se postupně stává zodpovědná dospělá žena, která si uvědomuje rozsah tragédie, kterou způsobila. Li Mu Bai kvůli ní musí obětovat život a když spatří oči Shu Lien která svého milého tiskne k hrudi v okamžiku jeho smrti, rozhodne se učinit nečekané gesto. Podle jedné čínské báje se vrhne do propasti aby se jí za odměnu splnilo jediné přání. Jen Lo tak symbolicky odplouvá do říše mezi nebem a zemí a nechává za sebou život o kterém tolik snila. Své přání oddaně přenechala věrnému Loovi, který na ní netrpělivě čekal.
Postavy Anga Leeho jsou barvité a věrně prokreslené. Jednoduše se v nich orientujeme a už z jejich výrazu tváře snadno rozeznáme jejich příslušnost. V Jen Lo se mísí dobro i zlo, je osamoceným dítětem na prahu dospělého světa. Je v podstatě archetypem mladého člověka zmítaného bouří nekontrolovaných emocí a přívalem nových zkušeností. Režisér dokázal nastínit záludnost jistého období lidského života v klíčové postavě milostného dramatu spoutané touhou, láskou i předsudky.
Herecké obsazení považuji za velice zdařilé. Ziyi Zhang, herečka ztvárňující Jen Lo je v celém snímku přirozená a podtrhuje dojem vznešené rebelky svým přitažlivým vzhledem.Složitou a emocemi nabitou postavu nepřehrávala, což jen umocnilo pocit opravdovosti příběhu, který sice nepovažuji za reálný, zato rozhodně realistický. Yun-Fat Chow a Michelle Yeoh se s charakterními rolemi vypořádali na výbornou. Herce oceňuji i za výdrž na speciálních lanech, s jejíchž pomocí točil choreograf Yuen Wo-Ping bojové „létací“ scény. Ang Lee našel pro svůj film charismatické, známé aktéry, kteří dokázali věrně posloužit jeho záměrům a prožívali celé vyprávění sami v sobě. Tygr a Drak by se bez nich jistě tak neprosadil, stejně tak jako oni vděčí Ang Leemu.
Ondřej Kuhn
< Předchozí
Další >