Zathura: vesmírné dobrodružství

Už dlouho jsem něco tak naivního, nesmyslného a filmařsky prachbídného neviděl. Ale stejně jsem se u toho zasmál. Myslím, že podobné pocity jako u tohohle filmu nás v poslední době mohly jímat u Lovců dinosaurů, na něco ještě podivnějšího si ale ztěží vzpomenu.

O to víc mohou zarazit jména z úvodních titulků. Literární předlohy Chrise Van Allsburga se coby jeden ze scenáristů ujal i několikanásobný spolupracovník Stevena Spielberga David Koepp (Jurský park, Válka světů). Zřejmě přechodné pomatení smyslů… Z pera páně Allsburgova čerpal v minulosti Joe Johnston v Jumanji a před nedávnem i Robert Zemeckis s Polárním expresem. Jeho knížky jsou zřejmě u dětí ohromně populární. Nemají moc stránek, jejich hrdiny jsou děti, které objevují tajemno a neznámo a zažívají dobrodružno. Nejspíš se jim tak bude líbit i film. Zápletka příběhu je sice podobně ujetá jako byla svého času už Carrollova Alenka v kraji divů, ujetost a nepravděpodobnost však koneckonců k dětské literatuře patří. Po téhle stránce nabízí film režiséra Johna Favreaua úplné zadostiučinění: s hlavními hrdiny se podíváme do vesmíru, užijeme spoustu legrace i nebezpečí a navíc se pěkně po disneyovsku i něco málo poučíme o důležitosti mezilidské (natož sourozenecké) lásky. Kdo má ale všech pět pohromadě, nic takového se nedoví, protože ani do žádného kina nepůjde. Koho však přece jen mladší sourozenec, synovec, nedej bože syn nebo vlastně kdokoliv mladší deseti let do biografu vytáhne, obrňte se trpělivostí. Zathura: vesmírné dobrodružství je takovým náporem na krevní tlak a zdravý rozum, že „kdo neuvidí, neuvěří.“

Jumanji sice nebylo o moc víc, než trikově ucházející verneovsko-foglarovský mix (který zdobil roztomilý Robin Williams), a Polární expres zase ze všeho nejvíc připomínal vánoční reklamu na Coca-colu (ozdobenou zase kompletně digitálním „imax“ hávem). Zathura však není prakticky ničím. Viditelně nižší rozpočet než u obou předcházejících allsburgovských adaptací pouze dobíjí palčivě řídký námět. Sourozenci Danny (Jonah Bobo) a Walter (Josh Hutcherson) prostě jednoho dne najdou starou mechanickou hru „Zathura“, začnou hrát a vzápětí i s tatínkovým domem odletí do vesmíru…

Zathura nepřipomíná jen Jumanji, ale svým způsobem i Stopařova průvodce po galaxii. Ovšem tam, kde Průvodce pracuje se záměrnou stylizovaností, pro níž se některé „nedokonalé“ triky (postavy mimozemšťanů, depresivní robot) stávají jedním ze základních formálních prostředků, Zathura chce vzbuzovat skutečně nefalšovaný strach a napětí (Zorgoni, porouchaný robot). To je ovšem snaha naprosto pomýlená, protože latexově nemotorní Zorgoni (coby kříženci staré japonské Godzilly, Zemanových dinosaurů a Dinošou) stěží naženou strach i onomu mladšímu sourozenci, který měl co do činění s potvorami z Harryho Pottera. Splašený robot je sice původcem nedynamičtější scény celého filmu, jeho dramatické využití (skrze hrdinovu kartu „přeprogramuj!“) je ale čitelné už téměř o hodinu dřív, než k němu tvůrci opravdu sáhnou. Ucházejícím počinem trikařů je jinak dům, putující vesmírem i s pořádným kouskem otcova draze zakoupeného pozemku (s kolem dokola poletujícím bicyklem coby odkazem na Spielbergova E. T.), to je ale na film, který se odehrává právě v mezihvězdném prostoru, proklatě málo. Pořádně efektní podívaná si při natáčení zřejmě někde vykládala pasiáns. Z pochopitelných důvodů bije v Zathuře do očí i ideologická filtrace příběhu. Tam, kde Průvodce vládl břitkou ostrovní ironií, nepřichází Favreauův film s ničím kromě prkenného patosu.

Režisér zkrátka dorazil to, co přinesla už předloha a scénář. Ani s půdou verneovsky a komiksově naivní obraznosti, slibované úvodními titulky, se totiž nedokázal popasovat tak, aby nás bavila a překonala pouhé drobné náznaky (design splašeného robota nebo nepřátelských lodí). Ani jinak netěží z tematického i vizuálního potenciálu „vesmírných dobrodružství“. A hudba Johna Debneyho pak cituje (lépe řečeno vykrádá) snad všechny sci-fi filmy od Star Wars přes Vetřelce až po Flashe Gordona. Oba roztomilý hrdinové, sympaťácky chlapácký astronaut (Dax Shephard), natož dobrácký tatík (zřejmě „omylem se vyskytující“ Tim Robbins), pak ani svými herecky nejsvětlejšími okamžiky nemohou v téhle přesile tuposti a neschopnosti uspět. Především v závěru jim nablblé dialogy dávají pořádně do zubů.

Abych si nepřipadal jako lascivní pederast, nemohu navíc ve prospěch Zathury připustit ani to, co mě na ní jinak bavilo nejvíc: přítomnost v dubnu šestnáctileté Kristen Stewartové (dcera Jodie Fosterové z Fincherova Úkrytu), která hraje pubertální sestru obou ústředních hrdinů! V rozpuku, připravující se na večerní mejdan – mrzelo mne, že téměř na hodinu filmového času zmrzne. Odešla mi totiž největší atrakce filmu:-). To jsou ovšem úvahy mravně pochybné, proto jich raději nechme a obecně konstatujme: Děti to bude sice nejspíš bavit, ale pánbůh potěš nás ostatní… Zlaté příběhy „vesmírné lodi Galaxie“ z předrevolučního ábíčka.

Odkaz na imdb: http://www.imdb.com/title/tt0406375/

Oficiální web: http://www.sonypictures.com/homevideo/zathura/index.html

Hodnocení: 2/ 10

Jan Hlubek