XXX: Nová dimenze

Vítejte ve světě zvláštních agentů, jejich tajných pletich a nemilosrdného vyřizování účtů! Již podruhé pod velením šéfa speciálního oddělení NSA Augusta Gibbonse, ovšem tentokrát bez všestranně disponovaného „snowboarďáka“ Xandera Cage alias „X“, který na Bora Bora zaklepal bačkorama, i upachtěné odnože naivních ruských anarchistů, kteří si nedávno chtěli – jak naivní! – vyšlapovat na českou policii. Když komando maskovaných ostrostřelců vylikviduje přísně střežené pracoviště NSA a „jizvoun“ Gibbons jen o vlásek (či co) unikne jejich laserovým zaměřovačům, je jasné, že tady se bude hrát daleko vyšší hra patriotů, než tomu bylo ve stověžaté Praze.

Od každého to má trochu: něco z Mission Impossible, něco z Bonda, něco z Nepřítele státu, něco ze Spy Game, něco z Přepadení v Pacifiku a něco z Rychle a zběsile. Pokračování Dieselovské variace na „tajnoslužební“ téma ale není až tak uhozené, jak by se mohlo zdát. Zápletka ani tady není nijak objevná a akční scény, o něž tu jde především, jsou také téměř sebeparodické. Ale všechny podobnosti s původním XXX tím definitivně končí (nepočítám-li výskyt herců Samuela L. Jacksona jako Gibbonse, který bere už asi opravdu cokoliv, a Michaela Roofa jako zbrojního experta a „komické figurky“). Změny kam se podíváš a je to jen dobře.

Snaživce Roba Cohena (kterému již zmíněné Rychle a zběsile šlo od ruky tedy daleko lépe než první dýchavičné XXX) nahradil režisér maorského původu Lee Tamahori (ten, co před nedávnem spojil bondovky s Matrixem v Dnes neumírej). A do akce vybíhá Darius Stone (Ice Cube), poněkud buclatější ale o to obratnější bývalý „sealák“ navíc motivovaný i osobními nevyřízenými účty s hlavním zloduchem (Willem Dafoe, který také bere, co je po ruce). Nic nového pod sluncem, pravda, ale XXX: Nová dimenze není filmem, u nějž by šlo o to „co“! Jde o „jak“ a o nic jiného.

Tamahori zůstává přísně na „domácí půdě“ hlavního města Washingtonu, žádné výlety do exotických českých „reálií“ neabsolvuje a s takto podraženými kramfleky se cítí očividně daleko více na koni než jeho předchůdce Cohen v uličkách potemnělé Prahy. Pokračování Cohenova opusu nepůsobí ani zdaleka tak lacině (vzpomeňte si třeba na útok policejních felicií) ani neumětelsky (celá závěrečná sekvence byly vyhozené peníze za pronájem Karlova mostu). U Tamahoriho sice tvrdá muzika, tentokrát hlavně černošské provenience, má také více než dostatečný prostor, ale není to už pouze ona, co udává (nebo spíš co supluje) rytmus akce a dotváří hrdinův chlapácký charakter. Především Stoneův nucený útěk z přísně střeženého vojenského vězení je skvěle „šlapající“ záležitostí, podobně jako honba na padoucha prchajícího v prezidentském rychlovlaku. O co je Nová dimenze v jistém smyslu méně originální (žádného sjíždění zábradlí na jídelním tácu se nedočkáte), o to je řemeslně propracovanější. A zároveň i troufalejší. Už jen obsazení medvěda typu Ice Cube je v éře štíhlých matrixovských Neů, docela odvážné (velice matně a z úplně jiných filmových výšin ke mně dolehá Jarmuschův Ghost Dog, ale to už asi přeháním...) a s ním spojená vstřícná sebeironie film posouvá do roviny chtěné (a tolik potřebné!) nadsázky. Hlavně scéna skoku motorového člunu na most s vybuchujícími auty je úžasnou bžundou. Ačkoli Ice Cube hraje špičkově vycvičeného profesionálního zabijáka, přesto působí o něco lidštěji než kulturistikou nahoněný musculus Vina Diesela, jehož „X“ byl přitom pouhým zlodějem aut a neuměl ani odjistit samopal. V klidu jsem mu tudíž mohl fandit a nebýt přitom svědkem trapných srdceryvností jako v jedničce.

Nuže, kdo čekáte jen provařenou a trochu nablblou zápletku, takřka nonstop akci, drsnou hudbu a v podtextu ironické pousmání tvůrců, zajděte si na to. Pokud čekáte rozvinutí žánru novým směrem, přelomové efekty a nic než hrdinovo sveřepé odhodlání zachránit svět a Ameriku, zůstaňte doma. Ale pak se nedozvíte, proč má agent Gibbons vlastně tu jizvu na tváři.

Hodnocení: 6/10

odkaz na imdb: http://www.imdb.com/title/tt0329774/

oficiální web: http://www.sonypictures.com/movies/triplex2/


Jan Hlubek