Východní přísliby
{etRating 4}
Slova jako brutalita, sex nebo kontroverze jsou asi nejpřesnější konotace k režisérovi Davidu Cronenbergovi. Od postaršího pána by člověk čekal, že už se zklidní a zvolní. O něčem takovém si ale můžeme nechat zdát.
Představte si odvrácenou tvář Londýna. Takovou, kde si ani policie není jistá v kramflecích. Místa kde hlavní slovo mají gangy imigrantů. Ukázkovým příkladem je zámožná mafiánská rodinka „vorů v zákoně“. Předstírají, že vedou svojí obyčejnou ruskou restauraci, ale vedou ještě další život. Nic ale netrvá věčně. Klidné vody zčeří lékařka Anna, která přichází s deníkem jedné své pacientky, která zemřela a zanechala po sobě dítě. Doufá, že by se jí mohlo podařit dohledat její rodinu a tak navštíví zmíněnou ruskou komunitu. Výjde najevo, že deník obsahuje informace, které by klanu mohly uškodit. Anna se stále více noří do nebezpečného vyšetřování, které ji může stát život. Naštěstí je pod ochrannými křídly drsňáckého řidiče Nikolaje (Viggo Mortensen), který - i přes svůj hrozivý zevnějšek - má srdce na pravém místě.
Cronenberg si pravděpodobně padl do oka s Viggem Mortensenem, takže po Dějinách násilí se nám opět představuje. No a blondýnka Naomi Watts střídá blondýnku Marii Bello. Přidejme Francouze Vincenta Cassela a Armina Mueller-Stahla a hvězdný herecký ansámbl je kompletní.
Už první scéna filmu dává jasně na srozuměnou, že pro padavky film opravdu není. Jsme svědky jedné velmi nevybíravé likvidace nepohodlného udavače. Kde by jiný filmař s radostí střihl, tam vám Cronenberg podobnou úlevu nedopřeje a nechá vás ať si to pěkně vychutnáte se správnou intenzitou. Podobných scén si ve filmu užijete bezpočet. Nad všemi však ční naprosto ultimátní deseti minutkovka v lázních, kde přijde na řadu surový souboj Mortensena a jeho dvou “ kamarádů “. Kromě toho, že je neskonale brutální, je zároveň neobyčejně provokativní. Mortensen absolvuje celý souboj úplně nahý. Zatímco konzervativní Zemeckis staví Beowulfovi do cesty nejrůznější objekty, tak aby se zobrazení diskrétních partií vyhl, Cronenberg si jejich vyobrazení vyloženě užívá.
Největším překvapením (zklamáním?) filmu je bezesporu velmi smířlivý závěr, který tak nějak nekoresponduje s brutalitou a depresí, kterou několik desítek minut sledujete. Působilo to na mě dost nepatřičně.
I přes tuto drobnou výtku, kterou snad můžeme přičíst na vrub pokročilému věku, Cronenberg potvrdil, že do domova důchodců stále nepatří a pořád má co říct. Zcela po právu si odnesl hlavní cenu z festivalu v domovském Torontu a v prosinci byly Východní přísliby zařazeny do shortlistu na Zlatý glóbus za nejlepší drama. Zvládnete-li koňskou dávkou depresivního londýnského podsvětí, můžu vám slíbit kvalitní filmový zážitek.
Michal Polák