Venkovský učitel
{etRating 4}
Třetí celovečerní film Bohdana Slámy Venkovský učitel má rozhodně vysoké ambice nejen v rámci české kinematografie, ale i v zahraničí. Křehký příběh, ve kterém bude muset každá z hlavních postav postupně vylézt ze své ulity vsází především na herectví Slámova oblíbence Pavla Lišky, tentokrát v roli, jakou bychom nejspíš nečekali.
Ať v paměti šmátrám jak chci, nevybavuji si mainstreamový český film, který by se zabýval problematikou homosexuality. Vesnických učitelů již na českém stříbrném plátně bylo několik, nejvýraznější byl asi ten z Obecné školy, ale gay? To je opravdu novinka. Sláma v česko-německo-francouzské koprodukci pořádá malý exkurz za hranice obyčejného tuzemského snímku a přestože se nevyhýbá několika klasickým klišé, vede si důstojně a točí po svém.
Příběh filmu se točí kolem Učitele (Pavel Liška), který utíká od rodičů, gymnázia a Prahy na venkov, do prostředí malebných jižních Čech. Zde se setkává se statkářkou Marií (Zuzana Bydžovská) a jejím pubertálním synkem, Chlapcem (Ladislav Šedivý), kterého nezajímá o moc víc než jeho přítelkyně Beruška (Tereza Voříšková), vesnické alkoholem překypující zábavy a počítačové hry. Postupně narůstají prvotní sympatie, jenže to ještě nikdo neví, že Učitele ani tak nezajímá Marie jako Chlapec. Poklidné vesnické vody potom rozvíří Přítel, nutno podotknout, že bývalý, který Učitele přijede navštívit. Chce obnovit jejich vztah, nebo si aspoň užít po fyzické stránce. Učitel však odmítne. Přítel zjistí, že za vším je (v tomto případě ne žena, ale…) Chlapec, a tak, aby se pomstil, flirtuje s Beruškou, což v konečném efektu skončí rvačkou a rozchodem. Pro Chlapce tím nastává těžké období, ve kterém je mu Učitel oporou. Využije Chlapcovu důvěru, aby mohl okusit zakázané ovoce? Nebo bude vše plynout na vlně usmíření a porozumění?
Je trochu těžké mluvit o hercích v tomto filmu. Mám totiž za to, že většina diváků už má na dvě hlavní tváře svůj zažitý pohled, a ten jen tak něco nezmění. Navíc i já osobně mám u většiny filmů pocit, že Liška je prostě Liška a Bydžovská je Bydžovská. Jejich výkony jsou víceméně konstantní, dle mého názoru dobré.
O něco zajímavější je sledovat, jak se se svou první rolí popral Ladislav Šedivý, kluk, kterého si pro film Bohdan Sláma mezi studenty učiliště nedaleko místa natáčení. Je velmi přirozený, nepřehrává ani nedramatizuje, a těch pár nadávek, co z jeho úst v průběhu filmu vylítlo, bylo příjemným osvěžením jinak trochu obyčejných dialogů. Vedle Šedivého se ve Vesnickém učiteli prezentuje další řada neherců, většinou obyvatelů vesničky Radobytce u Mirotic, který obstarávají „ten pravý vesnický kolorit“.
Vesnický učitel plyne celkem pomalu a poklidně. Myslím si, že právě minirole dělají tento film zajímavějším a zábavnějším. Postava Ředitele (Cyril Drozda) je naprosto úžasně komická, Učitelovi Otec s Matkou ve svém stísněném pražském bytě ztělesňují všechno, před čím Učitel utíká, místní ožrala Jožin je figurka, jakou má snad každá vesnice nejen u nás.
A ještě je tu jeden moment, který určitě v každém zanechá silný dojem – skladba Mater, kterou nejprve poslouchá Učitelův Otec a poté Učitel sám. Tato překrásně smutná a tíživá hudba je dílem skladatele Vladimíra Gondára. Režisér Bohdan Sláma se s touto hudbou setkal v době, kdy psal scénář a proto také usiloval, aby ve filmu mohly zaznít aspoň některé části. To se mu povedlo a výsledek je opravdu ohromující.
Předpokládám, že Venkovský učitel přitáhne spoustu diváků a sklidí u nich úspěch. Třeba také za hranicemi dokáže zahrát na jemnou strunu a zvítězí na nějakém filmovém festivalu. Zdá se mi ale, že to není film pro každého a většina si jej bude muset nechat delší dobu uležet v hlavě, aby učinila konečný verdikt, zda se jim film jako takový líbil nebo ne. Hodnotit totiž není zas až tak jednoduché, když před sebou máte „zaručenou kvalitu“ v pomalém a emočně hlubokém rozpoložení. Ale ono se nám to vlastně líbit bude, pro to malé něco, v čem je tenhle film jiný než ostatní česká produkce. Distribuční slogan „Každý někoho potřebuje“ jakoby napovídal, že Sláma potřebuje Lišku a Liška zase Slámu. Nebo ne?
Jana Masaříková