Úhel pohledu
{etRating 2.5}
8 lidí. Já jsem napočítal 9. 8 úhlů pohledu. No je jich vlastně jenom 5. 1 pravda. Vážně jenom jedna?
Pete Travis si musel říkat jak hrozně zajímavý nápad má v ruce. Vyprávět jeden a ten samý časový úsek z perspektivy osmi hrdinů. S každým příběhem se nám shromažďují další a další fakty, abychom na konci mohli dojít k šokujícímu odhalení, že vrah je zahradník. Jak bývá v každé dobré detektivce zvykem.
Ale teď už vážně. Výjimečný námět je rozhodně příslibem solidního snímku, když se podaří za A) dodržet mustr, podle kterého za sebe vrství jednotlivé příběhy a za B) bude po stránce logické opravdu neprůstřelný. Tady nastávají první potíže. Pokud se podíváme na portfólio scénáristy Barry Levyho, dozvíme se, že Vantage Point je jeho scenáristická prvotina. Zázraky čekat nemůžeme. Levy dodržel bod A) tak napůl a bod B) naprosto ignoroval. Možná zmíním, co to vlastně v kostce vyplodil.
Americký prezident Ashton (William Hurt) přilétá na veledůležitý summit o válce proti teroru. Jeho návštěva neprobíhá vůbec podle představ. Stačí, aby jen přistoupil k řečnickému pultíku, a už v jeho hrudníku zví dvě střelné rány. Už dost šílenou situaci ještě vygraduje obrovská exploze na zaplněném náměstí. A teď co? Prezidentova ochranka pod vedením agenta Barnese (věčný dobrák Dennis Quaid) a jeho parťák agent Taylor (věčně ZTRACENÝ Mathew Fox) srdnatě začnou vyšetřovat, co je to za zahradníka, který se opovažuje páchat atentát na amerického prezidenta. Hra na kočku a myš může začít.
Hurt, Quaid a Fox jsou jenom špičkou ledovce. Opravdu si nepamatuji film, který by disponoval takovou plejádou známých herců. Z amerických herců uvidíte ještě Foresta Whitakera, Sigourney Weaver. Silné je i obsazení světových herců. Uvidíme španělského srdcerváče Eduarda Noriegu (Novo), izraelskou krásku Ayelet Zurer (Mnichov) nebo nadosmrti jako zabijáka zaškatulkovaného Venezuelana Edgara Ramireze (Bournovo Ultimátum).
Navíc výše načrtnuté schéma zaručuje, že každá postava, potažmo její úhel pohledu, bude mít v příběhu svoje místo. Travis se toho opravdu drží a rozkrývá nám spletitý příběh. Takhle postupuje zhruba do poloviny filmu, potom náhle jako by si uvědomil, že mu tam chybí nějaká akce a od schématu odstoupí a ve zbytku filmu sáhne v ke klasické naraci. Snaha natočit Greengrassovskou smršť vyznívá vcelku bezzubě.
Odklon od schématu je na jednu stranu požehnaný krok. Sledovat jeden dvacetiminutový úsek pouze s mírnými obměnami je sice napínavé, ale i zdlouhavé. Na druhou stranu je to i krok podlý. Nemám příliš rád, když se film tváří nějak a v konečném účtování je něčím úplně jiným. Takový podraz na diváky. (Pokud si vzpomínáte na Shyamalanovu Vesnici, víte, o čem mluvím).
Odklon od schématu je na jednu stranu požehnaný krok. Sledovat jeden dvacetiminutový úsek pouze s mírnými obměnami je sice napínavé, ale i zdlouhavé. Na druhou stranu je to i krok podlý. Nemám příliš rád, když se film tváří nějak a v konečném účtování je něčím úplně jiným. Takový podraz na diváky. (Pokud si vzpomínáte na Shyamalanovu Vesnici, víte, o čem mluvím).
A pokud bych se měl vrátit k B) taky moc nepotěším. Film má celou řadu logických děr, které nelze přehlédnout. Spoileru chtiví mohou posoudit následující perličku.
Enrique (Noriega) předá v úvodu svojí přítelkyni (Zurer) bombu v brašně. No a, světe div se, o několik málo momentů později se jí snaží zabránit vyhodit celé náměstí do povětří. Že by záchvěv morálky? Dost o tom pochybuji.
Takhle bych mohl vykládat ještě hodně dlouho. Zkrátka logika na prvním místě.
Vantage Point se nám tedy rozpadá na dva zcela odlišné filmy. První, rádoby sofistikovaná skládanka 8 lidských osudů evokující módní přehlídku. Druhá, zoufale nerealistická a za vlasy přitažená „bournovská“ akce. Ach ach. Jídelní menu je dnes dost slabé, tak abych snad vyměnil restauraci.
Michal Polák