Tajnosti

Autorský film Alice Nellis produkovaný Janem Svěrákem, spojení toho nejlepšího v české kotlině? Ambiciózní snímek, který nahlíží do duše ženy, pro kterou život přichystal v jednom jediném dni tolik nového, snového a palčivě dojemného. To vše za doprovodu Niny Simone, která je hybatelkou celého projektu. Toť ve zkratce film, který zásadně zdůrazňuje svou emocionální hloubku a „malost“, aby tak hrál na citlivé struny diváka. Věřit tomu však lze do té doby, než film skutečně uvidíte...

Coby autorka scénáře a režisérka nám Alice Nellis předkládá intimně laděný snímek, který řeší existencionální problémy ženy kolem čtyřicítky. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se ona intimita skutečně dostavila a nebyla nahrazena náhražkou povrchnosti a maximální stylizace, což ve výsledku vede k jisté odtažitosti a těžkopádné snaze o něco mile malého. Slibný námět a velmi slušné herectví hlavních postav tak vyznívá do ztracena pod tíhou pseudointimity scénáře, který se skládá „jen“z mozaiky drobných a divných věcí.

Proč se tento sympatický pokus Alice Nellis ztrácí před očima? V první řadě se hlásí o slovo nepříliš propracovaný scénář, který je postaven na jediném: na tom, že člověk vnímá věci jinak, když je trápen a jinak, když je šťasten. Jde o to, že hlavní hrdinka Julie (Iva Bittová) prochází životním trápením (manželská krize), které je uvozeno smrtí zpěvačky Niny Simone, což má za následek její tužbu po klavíru. Od té chvíle se rozjíždí ony snové halucinace, kdy poznává, že svět je velkým pískovištěm, kde se odehrávají samé bizarnosti. Její cesta za klavírem je v podstatě cestou za záchranou manželství, lemovanou onou sprškou divností. Po slibném úvodu však tempo filmu upadá a jistě směřuje k jakési „kolovrátkovitosti“, kdy ony snové sekvence přebírají otěže snímku. Děj se tak rozmělňuje do epizod divností a jakákoliv gradace už prostě chybí. I když na druhou stranu u těchto „pocitových“ filmů rádi odpustíme mlhavý děj, přičemž ovšem čekáme, že přijde něco jiného, co nám přinejmenším nahradí pocit ochuzení. V tomto filmu však nic takového nepřichází, pocit ochuzení je tedy na místě. Nemůžu se vyhnout srovnání s filmem M.Gondryho Nauka o snech, jelikož oba snímky jsou takovou sondou do duší. V případě Gondryho je to ale film skutečně niterný, skutečně snový a až neskutečně hravý, což Tajnosti nejsou. Ty se totiž nedokáží odpoutat od svého stereotypu a vážného tónu, kterým už na závěr nudí.

A za další, práce kameramana je velmi slušná, pro mne však příliš neosobní. Mám za to, že u „intimních“ filmů by se mělo postupovat trochu jinak. Kamera tu představuje pozorovatele (záběry působí příliš divadelně), není součástí děje, není uvnitř kolotoče, což má za následek určitou odtažitost a celkovou chladnost. Stylizace tu jasně válcuje autenticitu a surovost záběrů, které by filmu jen a jen prospěli. A to ještě nerozumím leteckým záběrům (tvůrci si stěžovali, že měli málo peněz), které působí velmi nadbytečně, protože vyjádřit pravděpodobně malost–malichernosti problémů člověka, lze i jinak než za pomocí letadel a vrtulníků. Nedostatek invence?

Když už zmiňuji práci kamery, musím připomenout i ty, co před kamerou exhibují. Ústřední postavy filmu (manželka, manžel a jejich dcera v podání Ivy Bittové, Karla Rodena a Marty Issové) jsou skutečně uvěřitelné a jejich civilní herectví působí velmi uvolněně, avšak postavy kolem nich jsou již jen chudý charakterní-efektní kompars, který nám má navodit určitou atmosféru. Ať už jde o Juliina milence, který je jen prototypem milence blbce - samolibého trumbery, či její kamarádky „vnitřní ženy“, která dává na odiv svou sílu, ale uvnitř je duševní troskou. Tyto postavy nejsou filmu přínosné a myslím, že ho dokonce degradují. Samotné sledování napjaté, ale na povrchu klidné, atmosféry uvnitř rodiny mi přišlo daleko zajímavější (nejen díky kvalitě herectví), než celá následná „přetěžká“ cesta hledáním sebe sama skrze rady a názory všech postav mihotajících se kolem.

Proč probleskne záchvěj naděje? Opět se musím zastavit u herců a to především u Ivy Bittové, která Julii dává skutečně „melancholický“ rozměr. Oprošťuje své herectví od zbytečných gest, póz a zcela jednoznačně je právě ona na celém filmu to nejzajímavější. Karel Roden odvádí coby přemýšlivý muž ve středních letech svůj standart a stejně tak i Marta Issová jako osmnáctileté naivní děvče s krásnou intonací. Plusem filmu pak je i výborná hudba (především písně Niny Simone) a dokomponované skladby od skupiny Buty, které zapadají do celkové atmosféry filmu. Určitě nebude nezajímavé poslechnout si soundtrack, který vychází společně s premiérou, když nic jiného. Jistou originalitu nelze Alici Nelis upřít - na současný český film to stačí, ale to je vše. Film nesnese srovnání se světem a natož pak z minulostí (například naší ceněnou českou novou vlnou) – kulhá, špatně došlapuje a padá na ústa, což je škoda, protože Alice Nelis svým přístupem k filmu má, dle mého, značný potenciál, který však s Tajnostmi jen tak částečně naznačila.

Celkově vzato je film přehlídkou efektních zvláštností i zajímavých nápadů, které ovšem samy o sobě netvoří bohužel komplexní útvar. Velmi málo opravdového je cítit z této hry na efekt, která svou něhu a roztomilost jen předstírá a snaží se diváka naladit – vyladit na správnou frekvenci. Ačkoli se film tváří jako jakási alternativa v českých luzích a hájích, jsem přesvědčen, že si najde široké publikum vděčných a nadšených diváků (především žen), kteří si budou pošmakovat, jak se tento „ženský“ film přesně trefil do jejich pocitů a nálad. Není nad to někomu ukázat, že život není jen práce a manželský sex. Za toto prozření přeci stojí jít do kina…

Hodnocení: 4/ 10

Jiří Šíma

Odkaz na IMDB: http://www.imdb.com/title/tt0977666/

Oficiální web: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/tajnosti/index.php

Flash-trailer na CSFD: http://www.csfd.cz/film/223888-tajnosti/trailer/