Vítejte ve světě zvláštních agentů, jejich tajných pletich a nemilosrdného vyřizování účtů! Již podruhé pod velením šéfa speciálního oddělení NSA Augusta Gibbonse, ovšem tentokrát bez všestranně disponovaného „snowboarďáka“ Xandera Cage alias „X“, který na Bora Bora zaklepal bačkorama, i upachtěné odnože naivních ruských anarchistů, kteří si nedávno chtěli – jak naivní! – vyšlapovat na českou policii. Když komando maskovaných ostrostřelců vylikviduje přísně střežené pracoviště NSA a „jizvoun“ Gibbons jen o vlásek (či co) unikne jejich laserovým zaměřovačům, je jasné, že tady se bude hrát daleko vyšší hra patriotů, než tomu bylo ve stověžaté Praze.
Add a comment

Číst dále: XXX: Nová dimenze

Německý film Der Untergang – Pád Třetí říše, patří rozhodně k tomu zajímavějšímu, co současná distribuce nabízí a neměl by uniknout žádnému fandovi ať už filmu, či jen válečné historie. Snímek nám zprostředkovává poslední dny Adolfa Hitlera (Bruno Ganz) v bunkrech pod Novým Říšským Kancléřstvím v dubnu 1945 a spolu s ním sledujeme i osud jeho osobní sekretářky, Traudl Jungové (Alexandra Maria Lara) a několika nacistických pohlaváru a jejich žen.
Add a comment

Číst dále: Pád Třetí říše

  Film, o němž jeho název nevypovídá nic kromě toho, že se zjevně jedná
o film romanticky laděný, o čemž se však můžeme dočíst v každé, i té
sebenejstručnější recenzi, kdybychom o tom snad pochybovali. Avšak
postupně se potýkáme spíše s opačným problémem, že celý snímek na vteřinu ani jedním slovem jaksi nevypovídá nic o svém názvu.

Add a comment

Číst dále: Stát zahrad

Je život tragédie nebo komedie? No, je samozřejmě obojí, od každého trochu, ale přiznejme si, že čas od času je potřeba si na to vzpomenout. A není ani melodramatem, ani akčním filmem, pročež by bylo bláznovstvím od něj něco podobného očekávat. Jak rádi ale na tuto absenci žánrového členění naší denní zkušenosti zapomínáme a promítáme si do ní tu ono tu tamto z reality našich oblíbených filmových postav! Nuže, nechme tedy obě Melindy konečně zazvonit u dveří, ať nám to (opět) připomenou.
Add a comment

Číst dále: Melinda a Melinda

Divadlo je svět sám pro sebe. Herci stojící na jeho prknech jsou obvykle mistři přetvářky, kteří dokáží v jeden moment ronit hektolitry slz a vzápětí se zplna hrdla smát a za břicho se popadat. Možná, že existují výjimky, které příběhy skutečně prožívají až na kost a ztotožňují se s každou postavou, aby ze sebe vydaly ten nejlepší výkon. Jak ale říká Julia Lambert (Anette Bening), takový styl práce by člověka přivedl na pokraj zhroucení.

Číst dále: Božská Julie

Ruce se vám klepou a vyděšeně se rozhlížíte kolem sebe. Na nepohodlných židlích okolo vás sedí skupina nervózních mladíků, kteří jsou, stejně jako vy, navlečeni do padnoucích obleků. Po několikáté si upravujete svého motýlka a mžouráte skrz intenzivní zář stropních reflektorů doprostřed sálu na postarší ženu, která se s chronicky strojeným úsměvem pohybuje po parketách. Kroky jsou vysvětleny, pohyby popsány a malá ukázka tance snad nebude na škodu. Stres se stupňuje, protože žena míří přímo k vám. Řadou nervózních studentů prolétne vlna úlevy, když se neochvějný klapot tanečních střevíčků zastaví přímo před vaší židlí.

„Smím prosit?“

Číst dále: Smím prosit?

Útlak despotického režimu, svoboda se stává symbolem. Snaha o udržení moci, paranoia a strach. Protesty a kritika. Obranné čistky, demokratické potlačení odporu. Lidé se brání, lidé mají strach a lidé mizí…

Argentina 1976. Vládní diktát je terčem kritiky jak mezinárodní demokratické vlny, tak vlastních lidí. Snaha udržet si pevné a stabilní postavení vede k neoficiálnímu zatýkání nepohodlných osob, jako novinářů, obecné inteligence či umělců a k jejich likvidaci jako nepřátel režimu. Zmizelí, jejichž počty rostou velice rychle, jsou oficiálně dáváni za oběti levicovému extremismu snažícímu se svrhnout vládu. Vyšetřování únosů je jen papírově formální s nulovými výsledky a lidé se ztrácejí dál. Rodiny, a zvláště matky zmizelých, vyjdou do ulic a protestují proti postupům úřadů.

Číst dále: Prokletá Argentina

2046 je symbolické číslo a je to číslo matoucí. Nápad na realizaci tohoto snímku totiž vyplynul z událostí roku 1997, kdy Hongkong ztratil postavení nezávislého státu a stal se na padesát let autonomní oblastí Číny. Špatně informovaný divák by se tedy mohl domnívat, že děj bude situován do budoucnosti a problém mocenské nadvlády se bude filmem linout jako tenká, lehce viditelná nit a bude sloužit jako pozadí k vykreslení atmosféry života plného komplikované lásky a touhy po věčném zachování krásného okamžiku.
Add a comment

Číst dále: 2046