Recenze
Zcela nedávno jsem v našem filmBlogu vynášel do nebes mysteriózní thriller „Ti druzí“ se slovy, že jde o nejděsivější či nejmrazivější film posledních let a že ho těžko něco překoná. Náhoda tomu chtěla, že pár dní poté jsem zcela nečekaně dostal za úkol dostavit se na projekci „V moci Ďábla“ (aka Exorcism of Emily Rose) a teď velice rád připouštím, že jsem se mýlil.
Add a comment
Vzhledem k sečtělosti našeho národa, všeobecné oblibě dinosaurů a celkové béčkovosti tohoto díla mě, na rozdíl od vedlesedícího kolegy, název zvolený pro českou distribuci nijak nevyvedl z míry. Je totiž jasné, že dinosauři (tedy dinosaurus, chci-li být přesný) je asi jediným lákadlem, které mohou distributoři vybalit. Otázka je, jestli i toto vystavované zlato není kočičí.
Add a comment
Mladík Viktor van Dort (Johnny Depp) je tichý, trochu stydlivý, jemný, a v neposlední řadě romantický. Tato mírumilovná duše vyrostla pod diktátorským dozorem svých rodičů, neuvěřitelně zlých a protivných lidí. Náhoda tomu chtěla, že podobně odpudivá rodina ze sousedství vychovala dceru Viktorii (Emily Watson).
Add a comment
Letecká inženýrka Kyle Prattová (Jodie Fosterová) tušila, že šestiletou Julii (Marlene Lawstonová) smrt tatínka pořádně vykolejí, stejně jako jí samotnou. Julie nejprve nechce z Berlína do New Yorku, pak z domu do taxíku a pak ani z odbavovací haly do letadla. Nakonec se jí to ale zalíbí a, když jí navíc maminka drží v náručí, nese si odhodlaně i vlastní letenku. Na palubu supermoderního letadla společnosti Aalto Air (na jehož vývoji se Kyle pracovně podílela a jeho útroby tedy zná do nejmenších detailů!) přicházejí jako první.
Add a comment
…Měsíc byl v úplňku a když vystoupil dost vysoko, vzal Jeníček sestřičku za ruku a šli, jak jim ukazovaly cestu jeho křemínky. Třpytily se při měsíčku jako zbrusu nové desetníky. Šli tak celou noc a za svítání se šťastně dostali k otcově chalupě. Zaklepali na dveře, matka otevřela, a když viděla, že je to Jeníček s Mařenkou, začala hubovat: „I vy nezvedené děti, to jste si v lese pospaly! My už jsem mysleli, že se ani nevrátíte.“…
Add a comment
Londýn devatenáctého století. Křivolaká spleť úzkých a nemocemi nasáklých uliček. Špína, smrad, hniloba a zase smrad. Kdo tu chce přežít, musí se pěkně ohánět. Týdny tréninku a hbité ruce jsou první polovinou úspěchu, rychlé nohy a dokonalá znalost i té nejmenší díry v plotě pak polovinou druhou. Našinec si může
Add a comment
Slyšíte svůj dech. Cítíte, jak vám cévy tepou ve stále zběsilejším rytmu. Tenký pramínek krve vytryskne z rozseknutého obočí, v tmavě rudé krůpěji prolétne těžkým vzduchem a vpíjí se do hrubě vydělaného povrchu žíněnky. Kapky potu jako by vám hladily napnutou a trhavě pulzující pokožku, hřejivě a téměř něžně. Oči se marně snaží zaostřit na soupeře v protějším rohu, když se ta barevná skvrna náhle pohne směrem k vám. Instinktivně přenesete váhu na pravou nohu, levá ruka musí ztuhnout a nepustit energii kožené rukavice k vašemu obličeje. Pravačkou protnete proud světla ze stropních reflektorů, jejichž světlo vás bodá snad stejně ostře jako bolest pod levými žebry. Teď to vyjde! Ještě žijete...
Add a comment
Sin City - Město hříchu, je skutečně hříchem prolezlé skrz na skrz. V každé temné uličce tam můžete najít jednu lacinou děvku a v každém temném rohu temné uličky se krčí brutální vrah a násilník, který tu děvku podřízne, nechá její krev vytéct na dlažbu a její tělo pohodí do nedaleké škarpy, aby tam hnilo a nebo ho hodí před dveře bytu jejího pasáka, aby ukázal, že účty už jsou (možná) vyrovnány. V takovém městě, kde je zločin třetím nejčastějším lidským úkonem hned po polknutí a zapálení cigarety, se odehrává bezpočet obrovských i méně významných příběhů, které tuhle chytí za srdce a jindy ho rovnou vyrvou a stále tepající a krev stříkající vám ho narvou do chřtánu tak, abyste to ještě hezky dobře viděli. Tři z těchto příběhů převedl na plátno i slavný všeuměl Robert Rodriguez.
Add a comment
Více článků...
Strana 34 z 37