Kolem půl páté ráno, 5. září 1972 probudil zápasnického rozhodčího Josefa Gutfreunda ze spánku nezvyklý rachot ode dveří. Vstal a šel se podívat do předsíně, který z jeho kolegů z izraelské olympijské výpravy se v tak nezvyklou hodinu vrací domů. Možná už si pro nezodpovědného sportovce připravoval pár ostrých slov, když spatřil v pootevřených dveřích hotelového pokoje hlaveň
Add a comment

Číst dále: Mnichov

Film nese název jednoho z úspěšných songů „muže v černém“ Johnnyho Cashe. Charismatický kytarista s temným hlasem a schopností vyprávět příběhy byl v 50 a 60. letech v USA ale i ve světě uznávaný stejně jako hvězdy typu Elvise Presleyho, Raye Charlese či později Boba Dylana. Walk the line není typickým životopisným filmem a neklade si za cíl jen nostalgicky vzpomínat na před 2 roky zemřelou hvězdu světové hudební scény. Film je prostě a jednoduše zajímavý a divácky atraktivní, a to i třeba pro posluchače rapu, techna či dechovky.
Add a comment

Číst dále: Walk The Line

Jennifer Anistonová je prostě pořád Rachel z Přátel. Ve filmu Hra s nevěrou toho sice předvádí dost, rozhodně bych to ale nenazýval herectvím. Stejně tak bych snímek Mikaela Håfströma nenazýval „thrillerem“. To si nezaslouží. Už mě nebaví psát recenze na špatné filmy. Totiž psát recenze na filmy, které považuji za špatné. A už vůbec mě nebaví koukat na další a další rádoby napínavé filmy a lapat po dechu.

Add a comment

Číst dále: Hra s nevěrou

I když si to mnozí z nás nepřipouštějí, tak láska je jen prachobyčejná chemická reakce v našem mozku, která je ekvivalentní tomu, když nám chutná svíčková s knedlíkem. Chuťové buňky zachytí to, co máme rádi a v mozku se vstříc receptorům ženou mršky, které nám udělají dobře. Stejné je to s tím věčně omílaným, často přeceňovaným a málokdy šťastně končícím lidským citem. Ten jenom nejde skrz mlsný jazýček, ale jiné lidské smysly včetně těch podvědomých.
Add a comment

Číst dále: Outsider

Žatecké nádraží je ponořeno do ospalé atmosféry jednoho horkého letního dne. Mouchy se rochní v několika loužičkách piva na stolech místní „nádražky“, kde se místní hospodský Kaštan (Vlasta Dušek) pilně snaží doplňovat pivo před svými štamgasty. Vlaky jezdí sem a tam, genius loci celého prostředí visí kdesi ve vzduchu a lidé spjatí s tímhle nádražím prožívají své upocené, někdy absurdní, ale vždy naprosto obyčejné životy.
Add a comment

Číst dále: Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

Zrození a smrt kulky. Je spojena s patronou, pečlivě zkontrolována, tříděna, převážena, opět kontrolována, převážena, vložena do hlavně pušky, vystřelena a nakonec zaryta do lebky neznámého afrického chlapce. Její cesta ztvárněná v jednom záběru a sloužící jako titulková expozice vytváří celému filmu Obchodník se smrtí (Lord of War) rámec, na ploše několika minut je vystiženo téma a dokonce i závěr.
Add a comment

Číst dále: Obchodník se smrtí

Seriál Odpadlík jsem nesnášel! Osmahlý a svalnatý Lorenzo Lamas na silném motocyklu uhání pouští a za ním po prašné silnici supí obytný vůz jeho šéfa a parťáka Bobbyho. Přátelé na život a na smrt jdou po krku všem vzpouzejícím se zlosynům a ještě přitom stačí řešit Lorenzovy soukromé problémy. Když jsem se vypravil do kina na nejnovější počin akčního matadora Tonyho Scotta, trochu jsem se bál, aby to nedopadlo tak nějak podobně.
Add a comment

Číst dále: Domino

Už jste znudění ze všech těch digitálních efektů, ze všech megalomanských orchestrálních onanií Johna Williamse, ze všech herců, co hrají jako za trest a ze všech režisérů, kteří si myslí, že jejich práce spočívá v dřepění na židli a pronášení slov „Přidat na výrazu“ či „Ubrat na výrazu“? Důkaz režiséra Johna Maddena (Zamilovaný Shakespeare) je pak to pravé komorní drama pro vás.
Add a comment

Číst dále: Důkaz