Vzpomínáte si na aférku v havlíčkobrodské nemocnici? Pokud ne, krátce připomenu. Bylo nebylo , usměvavý zdravotní bratr si krátil dlouhou chvíli aplikací nadměrného množství medicíny, která organismus zaručeně rozesmutní. Takovým způsobem skončilo zhruba sedm pacientů. Napsal jsem to asi trochu ostřeji než bývá zvykem, ale ani o počínání Dana Svátka se nedá říct, že by bylo zrovna v rukavičkách. Přeci jen od tragédie neuběhlo ještě ani tři roky. Proč jitřit čerstvé a ještě nezacelené rány?

Číst dále: Hodinu nevíš

Wrestler se mi moc líbil, to je dobré říct hned ze začátku. Asi tak první polovinu jsem se sice pořád v koutku duše bál, že Aronofsky své vyprávění dovede k tradičnímu závěru v duchu žánrových klišé. Nakonec ale dostál své pověsti autora schopného každý další film pojmout naprosto po svém. A rovnou předesílám, že se mu podařilo mě svým způsobem ohromit.

Číst dále: Wrestler

„My jsme tu pro prachy banky, ne vaše prachy.“ Zahřímal v roce 1995 Robert de Niro ústy Neila McCauleyho v nezapomenutelném Nelítostném souboji. O čtrnáct let později slyšíme naprosto totožnou větu  od  legendárního bankovního lupiče Johna Dillingera ve filmu Veřejní nepřátele. Náhoda? Ale kdepak, to se jen Michael Mann vrací ke svému nejlepšímu kusu. Tentokrát v retro ošuntělém kabátu amerických třicátých let.

Číst dále: Veřejní nepřátelé

Francouzská režisérka Claire Denisová je českému publiku známa spíše z nejrůznějších festivalových projekcí, než-li z běžné distribuční nabídky. V popředí jejích nadmíru náročných, o to však často opravdověji „lidských“ filmů stojí tělo – lidské tělo, resp. tělesné vazby mezi lidskými těli. Druhý a vztah k němu je pro její hrdiny často otázko vztahu těla k tělu. Její nejnovější film posouvá Denisové autorský projekt o něco dál, přesto však snad ještě hlouběji – mezi těla. Těla trpící, toužící, snící, radující se.

Číst dále: 35 panáků rumu

Nic proti jednoduše rozehraným, záměrně nehlubokomyslným filmům. Hypertrofovaný kýč po vzoru Lásky nebeské mám moc rád… čím větší přeslazenost, vykalkulovanost a neodolatelná pozitivnost, tím lépe. Proto v zásadě hodnotím letošního oscarového borce tak, jak ho hodnotím. Nemohu si ale odpustit, rozepsat se tak trochu dojmologicky a nesystematicky. Sice text zařazujeme do kolonky Recenze, spíše jej ale berte jako blogerský výlev.

Číst dále: Milionář z chatrče

 {etRating 5}

Zamysleli jste se někdy, jak by to vypadalo, kdyby americko- sovětské kočkování přerostlo v otevřený konflikt v globálním měřítku? Ne? Komiksový klasik Alan Moore si takovou otázku položil a  jako odpověď vznikl klasický komiks Strážci. Ten mnozí považují za nejkomplexnější a nejnapínavější komiks, který byl kdy napsán, tím pádem i nezfilmovatelný. Jenže tu se zjevil namachrovaný hejsek Zack Snyder, který sebevědomě zahlásil: “Já to natočím!!”

Číst dále: Watchmen - Strážci

{etRating 4.5}

Harvey Milk, první homosexuální veřejný činitel v USA, který nejen, že svou orientaci nikdy netajil, ale od počátku šel do politického klání jako mluvčí své menšiny. Jak už to bývá u podobných průkopníků v amerických dějinách (a v dějinách amerického filmu tuplem), skončil špatně. Jistý člověk v jeho okolí prostě neunesl, co měl unést a Milk se tak stal vpravdě nesmrtelným symbolem boje za práva gayů a lesbiček. A jak o něm vypráví Gus van Sant?

Číst dále: Milk

 {etRating 4}

Toma Cruise v hlavní roli nového filmu Bryana Singera jsem se bál jako čert kříže. Co je platné, že je svému reálnému předobrazu, baronu von Stauffenbergovi údajně tak podobný, když prostě už mnohokrát dokázal, že jestli se na něco skutečně jako herec nehodí, jsou to role charakterních (natož charismatických) hrdinů-vůdců. A „poslední samuraj“ Cruise i tentokrát ukázal, že mu skutečně role zubících se floutků či fuckujících producentů sluší daleko lépe. Jinak je ale Valkýra strhující podívanou filmového předjaří.

Číst dále: Valkýra