Stopařův průvodce po Galaxii

Autor tohoto příběhu, Douglas Adams je již po smrti. Před tím, než dostal srdeční záchvat, se snažil velice dlouho psát scénář k filmu, který měl být splněním jeho velkého snu – převést Stopařova průvodce po Galaxii na stříbrné plátno. Zdá se ta vidina přízemní? Vždyť na světě vzniká každý den kupa filmů podle knižních předloh (respektive rozhlasových pořadů pro BBC…), tak v čem byl tady problém? Upřímně řečeno si nejsem až tak jistý, jsem ale hluboce přesvědčen o tom, že ať už byl zádrhel kdekoliv, filmařům se ho podařilo překonat.

Pokud jste zrovna spadli z vesmíru, tak vězte, že děj se točí okolo jednoho úplně obyčejného brita (Arthut Dent ztělesněný Martinem Freemanem), který se náhodou skamarádí s jedním neobyčejným vesmířanem (Ford Prefect – Mos Def), co umí stopovat vesmírné lodě a jednu odchytí zrovna v okamžiku, kdy má být Země rozcupována na kousky flotilou bezcitných Vogonů. Co se stane pak, je celkem jasné – spousta dobrodružství.



První, co bude ale asi každého fanouška zajímat je, jak moc se film podobá tomu, co už jsme četli, slyšeli nebo viděli…odpověď je jednoduchá – tak akorát. Adams psal pracovní verzi scénáře a jak už u něj bývalo zvykem, některé věci přepracoval, některé vynechal a naopak několik úplně nových přidal. Nejtěžším oříškem bylo v prvé řadě natočit film tak, aby to nevypadalo jako úplná konina a aby to dávalo smysl i těm, kteří doposud se Stopařem nepřišli do styku. Až na výjimky proto bylo nutné vypustit některé humorné nesmysly, které jsou k popukání (či zamyšlení, podle čtenářových dispozic) v knížce, ale ve filmu by člověk asi nejednou zívnul. Zkrátka dát tomu filmový formát. Máte teď strach, že všechen humor šel stranou? Ne tak docela, některé momenty se zdají být slabší v knize a naopak ve filmu konečně dostaly ten pravý odstín fialové – jako příklad bych uvedl vorvaně, však určitě pochopíte jakého, nechci vám kazit vtip…(dost mizernej příklad, co?)

Obvykle to pro film bývá nepodstatné, ale tohle je sci-fi a tak se každé malé dítě zeptá: „A jaký to má efekty?“ Škvrněti nezbývá než odpovědět „Zaplať Pánbůh ze staré dobré trikové školy“. A co si pod tím ten fracek představí? Jestli má filmový přehled, tak možná černobílého komika visícího z hodin na věži, v horším případě Strážce Vesmíru nebo jinou podobnou břečku. My staří harcovníci ale víme své – je tam minimum digitálních „skoro jako animace k videohře“ efektů. Většina věcí je dělána pěkně ručně, to znamená masky, modely (dokonce i robot Marwin je „skutečný“) a stovky malých motůrků, které to všechno pohánějí. Skvělá práce, tvrdím já.



A teď vás trochu vyděsím, tohle řekl producent Roger Birnbaum: „Říkali jsme si, že by Stopař mohl být pro žánr sci-fi tím, čím je Austin Powes pro Bondovky.“ Jestli si teď trháte vlasy hrůzou, nepříčetně řvete a bezděčně škubete ramenem proti směru hodinových ručiček, pak vás jistě potěším – režisér Austina Powerse Jay Roach měl dokonce Stopaře sám režírovat! Pokud jste ještě neomdleli, tak teď můžete, protože ve skutečnosti se režie chopil člověk, co ještě nikdy předtím film netočil a má za sebou jen několik klipů a televizních reklam! A víte v čem je fór? Že to filmu nijak neublížilo… Je tedy pravda, že režisér Garth Jennings nemá žádný lehce rozpoznatelný rukopis, vše ale pod jeho vedením vypadá velice svěže, přirozeně a ačkoliv asi nedostane cenu na Berlínském festivalu, já osobně se domnívám, že udělat snímek tak, aby působil věrohodně, je do jisté míry umění. Obáváte-li se teď toho, že tvůrci točili poplatně americkým trendům, tak se bát nemusíte. Většina anglického humoru zůstala zachována i přesto, že přizpůsobení se průměrnému záoceánskému divákovi bylo jen a jen logické a co si budeme povídat, i pro většinu českých diváků je to tak lepší.

Jako nedostatek bych viděl především to, že neobeznámený divák bude o mnoho věcí ochuzen. Nikdy se například nedozví, že v tom sklepě, kde bylo vystaveno oznámení o zbourání domu Arthura Denta, byla cedule „pozor leopard“ (nebo jiná bestie, teď si nevzpomínám přesně…) a určitě mu unikne i podstata výskytu Forda Prefecta na matičce Zemi. To a spoustu nevyřčených příkladů ale přičítám na vrub faktu, že prostě není úplně možné zcela věrně adaptovat literární útvar, kde je podstatné každé čtvrté slovo a to ještě pro každého čtenáře v jiném pořadí. Dovedl bych si i všechno (například výtvarnou stránku) představit mnohem úchylnější, autoři se zřejmě drželi příliš při zemi. A ještě jednu mouchu bych našel – mám pocit, že herci, ačkoliv své role zvládli dobře, mohli hrát přece jenom o trochu lépe. Třeba taková scéna, kdy Forda s Arthurem Vogoni mučili čtením poezie – tam zrovna mohli více trpět…



Mám-li to uzavřít (a uzavřu to rád, protože jsem unavený a už půl hodiny přemýšlím nad tím, co jsem to chtěl sakra ještě důležitého napsat????!!!), tak Stopařův průvodce po Galaxii je mimořádně zdařilá adaptace původní předlohy do pohyblivých obrázků. Vše vypadá vizuálně excelentně (mezi nejúchvatnější scény patří bezesporu výstavba nové planety Země, která je stručně řečeno geniální), je to velice zábavné, hudba je místy správně ujetá, někdy zase stylově burácející, herci hrají tak, že se za ně rozhodně nebudete stydět (čehož jsem se já osobně dost obával) a robot Marwin je utopený v depresích. Těžké je ovšem rozhodování o číselném hodnocení, protože je to přeci jenom film podle knihy. To znamená jediné, fanoušci v něm nenajdou nic extra nového a lidé z opačné strany barikády ho zase možná ani nepochopí. Mně se to ale jednoduše líbilo, proto tedy to numero na konci recenze berte jako nejsubjektivnější hodnocení v dějinách filmové kritiky a raději si na ten film prostě zajděte, nebudete toho (snad) litovat. A nám, kteří jsme to již viděli, nezbývá než doufat, že se seženou peníze a kvalitní scénárista na další díly...

Hodnocení: 9/10
David Patras

Odkaz na IMDB