Smrtonosná past 4.0

Chlápek, který teprve v posledních letech začíná čas od času točit špatné filmy (Bruce Willis), se pustil do pokračování své nejkultovnější role. Možná by do tohohle hnízda neměl šťourat, řekne si hodně z vás, mohlo by to špatně dopadnout. Jenže uvědomme si, mládeži, že poslední čas se zdá jako přímo předurčený k oživování legend, které jsou už léta pohřbené dva metry pod zemí a rozkousané pověstným zubem času. Povedlo se to Balboovi, povede se to jistě i Johnovi z Vietnamu, do stejné řeky vstupuje sadomaso archeolog. Tak proč ne hrdina proti své vůli, John McClane?

Má něco takového smysl? John McClane je staromódní hrdina a takovému sluší jenom staromódní film. Je vůbec možné v dnešní předigitalizované době zachytit či aspoň trochu připomenout ducha starých předchůdců? Autoři filmu na to nejdou od lesa, ale přicházejí na nás rovnou s frontálním útokem. John McClane je konfrontován se samotnou podstatou moderní doby - s počítači a těmi nejextrémnějšími možnostmi jejich zneužití. Jeho oponentem je tentokrát hodně nakrknutý hacker, který je ochoten zcela ochromit celé východní pobřeží Spojených států, aby dosáhl svého. Tento souboj konzervativnosti s modernitou je celou dobu koncipován tak, aby vyhrál zdravý rozum - vyhrát lze nejsnáze tehdy, porazíme-li soupeře jeho vlastními zbraněmi. K tomu má McClane po ruce pomocníka - Mathewa Farella (Justin Long), vyzáblého počítačového blázna (nesmějte se tak lacinému stereotypu, možná, že právě teď nějaký takový sedí ve vedlejším bytě, je jich fakt čím dál víc), který se pro mrzký peníz (čili proti své vůli) podílel na malé části zákeřného plánu zlotřilého superhackera.

Víte, jak se pozná vrtulník od helikoptéry?

Je až do samého konce filmu zahaleno v mlze tajemství, o co skutečně hlavnímu padouchovi (Timothy Olyphant) jde. O pomstu, peníze, satisfakci? Všechno dohromady? Naopak je krystalicky jasné, o co jde jeho nechtěnému souputníkovi, McClaneovi. Jde mu o to, aby zachránil svou dceru a aby měl konečně klid - protože on nikdy nemá chuť se do něčeho zaplétat. On chtěl vlastně jet domů a jen kvůli tomu, že je v jádru srdce dobrák, tak musí zase zachraňovat cizí zadky. A přitom moc dobře ví, že udělat se to zkrátka musí.

A protože jsem vám v minulém odstavci v podstatě vůbec nic podstatného nesdělil, zkusím to teď napravit. Film sází na megalomanské akční scény, které někdy až hraničí s absurditou a parodií. Když McClane nabourá policejní fáro do letící helikoptéry, drbete se na hlavě a říkáte si, jestli to není přehnané, ale když náš hrdina skočí na letící stíhačku, ze které následně spadne do několik desítek metrů hluboké propasti a vzápětí odkráčí po svých - musíte se pousmát - to autoři nemohli myslet vážně. Nebo ano? Celkové vizuální vyznění je archaické. A to není výtka. Zjednodušeně řečeno to znamená, že když něco na plátně bouchne, tak to před kamerou opravdu bouchlo a nebylo to doděláváno ex-post.

Mám-li vyndat na světlo nějaké moje nepodstatné a marginální výtky, tak zmíním především znehodnocení původního charakteru Johna McClanea. V prvních dílech to byl člověk jako vy nebo já (po deseti letech nonstop v posilovně) a byl lehce zranitelný. V prvním díle přeci stačilo trochu střepů na podlaze, aby byl prakticky imobilizován! Ve čtvrtém díle se z něj bohužel stala laciná kopie guvernéra z Austrálie (to je ta země na jihovýchod od Německa) a on může padat, skákat a bourat do libosti - je jasné, že z toho vyvázne nejhůře s kulháním. Nepřátelé se můžou ustřílet k zbláznění, stejně ho netrefí. Možná, že vám bude vadit trochu přestylizované prostředí světa hackerů a vládních organizací. Tihle lidé mají dvě společné vlastnosti - potřebují osmnáct monitorů na jeden počítač a k ovládání svých křemíkových miláčků nikdy nepoužívají myš. Bez úhony nezůstane ani skutečně zvláštní výběr vedlejších postav. Padouši jsou celkem nevýrazní a na můj vkus příliš komiksoví (kung-fu bojovnice, chlápek, co mrkne třikrát, zatímco vy jen dvakrát apod.).

Tyhle vady ale doceníte jenom tehdy, když vás film vůbec nebaví, vy sedíte znuděně v nepohodlném křesle a hledáte mouchy. Já jsem seděl přikovaný a s otevřenou pusou. Jedno oko nezůstalo suché (ne, že bych brečel, až taková měkota nejsem, ale pořád něco vybuchovalo). Trochu jsem zasmutněl, že zloduchové sázeli své cíle příliš nízko (kdy konečně budou chtít ovládnout svět??), ale to vás jistě trápit nebude. Pokud patříte mezi ty šťastné a máte na krku nějakou tu nezvládnutelnou drobotinu, pak vězte, že film je relativně přístupný. Kromě jedné "kurvy" tam nepadne jiné sprosté slovo a krve by se ve filmu taky nedořezal (to proto, že nikdo nestíhá krvácet, když všichni vybuchují). Abych to zkrátil - na tenhle film si musíte do kina zajít. Proč? Dám vám jednoduchý argument. Celou dobu jsem byl do filmu tak zabraný, že jen na samotném začátku a konci jsem zaregistroval, že hraje i nějaká hudba!!

Hodnocení: 8/10
David Patras

P.S.: Je možné, že během filmu opravdu žádná hudba není...

Odkaz na IMDB
Oficiální web
Trailer na CSFD