Sin City - Město Hříchu

Sin City - Město hříchu, je skutečně hříchem prolezlé skrz na skrz. V každé temné uličce tam můžete najít jednu lacinou děvku a v každém temném rohu temné uličky se krčí brutální vrah a násilník, který tu děvku podřízne, nechá její krev vytéct na dlažbu a její tělo pohodí do nedaleké škarpy, aby tam hnilo a nebo ho hodí před dveře bytu jejího pasáka, aby ukázal, že účty už jsou (možná) vyrovnány. V takovém městě, kde je zločin třetím nejčastějším lidským úkonem hned po polknutí a zapálení cigarety, se odehrává bezpočet obrovských i méně významných příběhů, které tuhle chytí za srdce a jindy ho rovnou vyrvou a stále tepající a krev stříkající vám ho narvou do chřtánu tak, abyste to ještě hezky dobře viděli. Tři z těchto příběhů převedl na plátno i slavný všeuměl Robert Rodriguez.

Upřímně a na rovinu řečeno jsem nikdy neměl tu čest a ke komiksům Franka Millera, na kterých je Sin City založeno (což je eufemismus, ale o tom níže), jsem se nikdy nedostal, ačkoliv nepatřím mezi odpůrce tohoto žánru a s láskou vzpomínám na lehce polistopadové čtení vždy v době předstíraných nemocí, které ovšem s Millerovým dílem mělo pramálo společného. K filmu jsem proto přistupoval čistě jako nezaujatý a neobeznámený divák a vzhledem k tomu, že předpokládám, že většina z vás je na tom stejně, budu ho tak i soudit.

Dříve, než si člověk vůbec začne všímat toho, o co tam vlastně jde, ho bezpochyby praští do očí celkové výtvarné a technologické zpracování - a to víc než kdekoliv jinde. Ne že bych tedy nebyl připraven na to, že se má jednat o věrnou adaptaci komiksu, ale popravdě...po zkušenostech se všemi Spidermany, Supermany, Batmany (nic proti nim, jako malého kluka mě to zabavilo) jsem očekával veskrze průměrnou hollywoodskou podívanou. Během promítání předpremiéry (a hlavně po ní) jsem se setkal s nemístnými očekávaními týkajících se tohoto díla. Z úst jedné recenzentky dokonce zazněla děsivá věta "Tak to byl velký Rodriguezův omyl...". Nechápal jsem (a dodnes nechápu), který konkrétní film tohoto jistě talentovaného tvůrce způsobil, že se lidé najednou zčistajasna začali domnívat, že se jim před obličejem objeví filmová bomba - a to bezmála atomová. Byly to snad Spy Kids? Nebo prapodivný (leč zábavný) film Od Soumraku do Úsvitu? Ne, určitě to byl teenagerovský (ale zvláštní shodou okolností opět zábavný) horrorový snímek Fakulta? Co si budeme povídat, Rodriguez netočí žádné velkofilmy, ani intelektuální snímky a jeho ambicí zdá se nejsou police plné Oskarů naleštěných leštidlem na Oskary. On hodlá především bavit. Tak proč ta očekávání doprovázená následným zklamáním a pronášením ostrých soudů? Možná kvůli velké propagaci (už jsem zažil větší), ale já jsem přišel do kina čistý jako árijská rasa a film si mě od první vteřiny získal.

Jak už jsem tedy řekl, grafické zpracování celkovému dojmu z filmu rozhodně vévodí. Snímek po snímku byl natočen na zeleném pozadí a zbytek byl dotvořen uměle a tak pečlivě, že (údajně) celý film zachovává naprostou věrnost komiksové předloze. Jeho celkově ponuré, prakticky černobílé ztvárnění vzbuzuje tu pravou atmosféru zločinu a občasné barevné ukydnutí patřičně zvýrazňuje momenty hodné povšimnutí (jako třeba krev, která dohromady hraje všemi barvami duhy). Na vizuálních efektech (rozuměj pozadí za skutečnými herci) pracovaly nezávisle tři triková studia. Fakt, že rozdíl v celkovém vyznění není prakticky znát (tedy až na různé barvy krve) podtrhuje vzrůstající podezření, že film není ani tak dílem Rodrigueze nebo kohokoliv jiného od filmu, jako spíše Millera a týmu pracovitých grafiků, animátorů a jinačích mravenečků s prsty přilepenými potem na tlačítkách myši, kteří přes kopírák překreslovali Millerův komiks. Jediné, co se zcela logicky musí významně lišit, jsou herecká představení.



Fanoušci Bruce Willise se jistě po prologu zalekli, jestli to náhodou není celá jeho role, neboť jistě ještě měli v čerstvé paměti film Boeing 747 v Ohrožení, kde Steven Seagal, jinak běžně hrdina od začátku do konce, udělá z ničehonic v první čtvrtině frrrrrnk a milovník jeho hereckého umění se ho již do konce oné filmové parády nedočkal. Obavy z nedostatku charismatické postavy ve snímku Sin City však vzápětí rozptýlil svalnatý Mickey Rourke, který ztvárnil postavu nikým nemilovaného drsňáka Marva, který přišel o tu jedinou osobu, kterou kdy miloval. Zmiňovaný Bruce Willis se samozřejmě znovu objeví - ve třetí povídce, a rozhodně potvrdí svou stabilně dobrou formu, která jde upřímně řečeno jen těžko pokazit. On v podstatě nic nehraje, jen se tak klidně tváří a jeho obličej hraje sám, za něj. Tak to ostatně ale dělají všichni dobří a velcí herci. Skvrnou na hereckých výkonech nejsou paradoxně ani tak podle celkem zřejmého klíče (který rozhodně není asexuální povahy) vybrané všudypřítomné načančané a nablýskané herečky, které jsou spíš takovým pozlátkem a prostředkem k posouvání děje, než něčím podstatným pro filmový prožitek. Tou skvrnou jsou spíš nemastné a absolutně neosolené výkony většiny protagonistů druhé povídky, které ji tak strhávají na dno pomyslného nepříliš vysokého žebříčku tří zpracovaných příběhů. Jediné, co mi zůstalo v hlavě jako živá vzpomínka, je scéna s mluvící mrtvolou, kterou natočil Quentin Tarantino a která u většiny diváků vzbuzovala spíše rozpaky než něco jiného. Já jsem v ní ale viděl zpestření a trochu toho černého humoru, který jinak ve filmu moc není (a netvrdím, že je to nějak špatně). Vypíchnout musím také roli Elijah Wooda. A bohužel jí musím vypíchnout nějakým hodně ostrým nožem a kroutit při tom rukojetí se sadistickým úšklebkem na rtech. Ne snad proto, že by se Wood skvěle nehodil pro roli úchyla a kanibala, je to spíš proto, že se nehodil do celkového pojetí filmu, zkrátka působil jako pověstná pěst na oko s tím rozdílem, že na jednom z prstů téhle pravačky byl nějaký hodně velký a nabroušený prsten. Vždyť v okamžiku, kdy se jeho postava Kevina objeví na scéně, tak má člověk neodbytný pocit, že sleduje něco mezi Spidermanem a Matrixem a to je přesně to, co jsem od tohoto filmu vůbec nechtěl. Wood zkazil celou atmosféru a i když stav šílenosti a zběsilosti mysli zahrál vlastně docela dobře (opět ale s ledovým klidem v tváři, žádná mimika se nekoná), jeho obsazení se mi nezdá býti nějšťastnějším.



Často zmiňovaným nedostatkem filmu je jeho přílišná ukecanost. Postavy totiž často pronášejí poměrně dlouhé monology, za jejichž délku by se nemuseli stydět ani leckteří politici, které reprezentují jakýsi jejich proud vědomí a myšlenek, se kterým seznamují diváka. Slyšel jsem názor, že film, který neumí tyto niterné pocity předat pomocí vizuálních prvků není tím správným filmem, ale podle mě je to blbost. Naopak, v dnešní době trháků, kde jedno oko nezůstane na vteřinu suché, protože se na vás z jedné strany řítí náklaďák a z druhé strany sviští návaděné rakety a nic jiného se tam prakticky neděje, dokážu ocenit, když se zvolní tempo na hladinu ponurého, znepokojivě klidného a s osudem smířeného vyprávění. Kromě toho, stejně jako téměř všechno ostatní ve filmu, tak i tento aspekt byl víceméně vynucen pevně danou předlohou.

Uděláme nyní tedy takovou malou dohodu, jo? Zapomeneme teď najednou, že tenhle snímek vzniknul podle komiksové předlohy nějakého Franka Millera a představíme si, že je to prostě jen film. V takovém případě ovšem nejde jednat jinak, než říct, že tohle je prostě krásně brutální nářez, který svojí originalitou, napětím, noir atmosférou a hektolitry krve udělá radost všem příznivcům nízkých žánrů a který vzbudí rozkládajícího se nekrofilního masochistu z hrobu, aby s vynuceným bělivým šklebem sledoval tuhle grandiózní podívanou plnou parádních hereckých onanií a dokonale fantaskního světa hříšných myšlenek i činů. Podíváme-li se na to ale s odstupem a reálně, zjistíme, že tenhle biják má svoje mouchy, jako každý jiný. Někteří herci nepředvedli to, co mohli (alespoň vzhledem ke konkurenci), efekty taky někdy skřípou (třeba honička aut je hrozná, asi záměrně, ale hrozná), hudba nestojí za nic (akorát na začátku zahráli cosi slibného, ale tím to hasne) a pokud nejste hlemýžď, pak dost možná občas zívnete. To ale nic nemění na tom, že se letos už z USA možná ujetějšího a zajímavějšího filmu nedočkáme, takže pokud jste příznivecem Roberta s Quentinem, je to pro vás jasná volba, pokud máte silné žaludky a nezaleknete se trochy té zelené krve, pak vítejte ve světě ohavnosti a pokud máte žaludek slabý, máte nyní jedinečnou příležitost, jak si ho zocelit.

8/10 David Patras

Odkaz na IMDB