Síla srdce

Jednoho poledne v lednu 2002 odešel Daniel Pearl (Dan Futterman), novinář prestižního The Wall Street Journal, z domu a už se nevrátil. V domě v Karáčí nechal svou manželku Marianne (Angelina Jolie) v pokročilém stadiu těhotenství a s neodbytně vtíravým pocitem, že něco není v pořádku.

Ještě té noci zalarmuje Marianne americkou ambasádu a ráno poté se dům zaplní lidmi z nejrůznějších organizací, od spřátelených novinářů z manželova deníku a agentů FBI až po pákistánskou protiteroristickou jednotku či tajnou službu I.S.I. Záhy je jasné, kam Pearl té noci zmizel. Jeho investigativní práce spojená s odhalováním lidí stojících za nedávným bombovým útokem, se stala trnem v oku hned několika pákistánským teroristům.

Film vznikl v produkci Brada Pitta na základě Marianniny vzpomínkové knihy a autorka se na vzniku snímku též podílela. Prvořadým záměrem tvůrců bylo ovšem dosáhnout autenticity a uvěřitelnosti, a proto byl také veškerý výběr tvůrčího týmu a herců podroben Pearlové dohledu. Pravděpodobně v největší míře zasáhla do výběru režiséra - na režisérskou stoličku díky jejímu vlivu usedl Michael Winterbottom, jenž se válečným dokumentům a dramatům věnuje již od konce 80. let. V jeho filmografii člověk najde jak politicky tak i intelektuálně provokativní kousky - vedle Vítejte v Sarajevu, In This World, a The Road to Guantanamo taky lehčí kousky typu Nonstop Party, Tristram Shandy a Code 46. Nejvýznačnějšími rysy jeho snímků jsou důraz na improvizaci herců a dokumentárně pojatá kamera, rychlý střih. Obdobný dynamický styl je k vidění i v Síle srdce - podle slov zúčastněných herců nebyl k mání ani scénář ani storyboard a veškeré dění před kamerou se odehrávalo na základě velice hrubého náčrtu - častokrát bez klapky a nasvícení. Dle vlastních slov režiséra se vývoj záběru rozhoduje uprostřed natáčení a herci jsou usměrňováni popotahováním za košile v průběhu scény. Pokud jste viděli Tristrama Shandyho, jistě budete souhlasit, že takový přístup beze zbytku funguje, pokud jde o intelektuální komickou hříčku. Nicméně co se týče Síly srdce, několikrát se ve filmu vyskytují hluchá místa, kdy máte pocit, že jde o díru ve scénáři a ne o zdařilou autenticitu. Dokonce občas vytušíte, že herci opravdu nevědí, co na place dělat (i když možná právě to je ta věc, která film tolik přibližuje realitě - aktéři skutečného dramatu byli taky většinu času víceméně bezradní).

Na druhou stranu, rychlé klouzání kamery po osobách a místech dokonale navozuje atmosféru chaosu a úzkosti. Většina figur ve vedlejších rolích jsou neherci z Karáčí a téměř všichni měli možnost vidět se a pohovořit osobně s lidmi, které ztvárňují. I profesionální herci, pro něž byl scénář pouze hrubým vodítkem, se měli chovat tak, jak to po absolvování rozhovorů a nasátí veškerých informací cítili oni sami. Také kulisy jsou velice autentické: Winterbottom odmítl natáčet mimo Pákistán a ačkoli to bylo mimořádně riskantní a úřady se o bezpečnost štábu z pochopitelných důvodů bály, nakonec nikdo neutrpěl žádnou újmu. Pakistán si jako země schopná spolupracovat a sebekriticky se reflektovat trochu vylepšil image. Taky poselství Marianne Pearlové a vůbec duch v jakém se nese filmové vyprávění přistupuje ke kulturně-politickému pozadí případu velmi citlivě. Mnohem víc než barbarskou vraždu, kterou spáchali pakistánští teroristé, zdůrazňuje film maximální snahu a nasazení pákistánských úřadů i jednotlivců. To je na filmu daného ražení mimořádně sympatické. Pokud si totiž vzpomenete třeba na Babel - i když se tvůrci snažili vykreslit soukromá neštěstí všech zúčastněných, nemohli jste se zbavit pocitu, že geopolitická příslušnost hodně pranýřuje jedny a hodně vyzvedává druhé. V Síle srdce je to trochu jinak. Na konci filmu opravdu nemáte nutkání ukazovat prstem a křivit ústa nad lidmi z kontroverzní země - síla, kterou Pákistánci zmobilizovali k nalezení Pearla a odhalení zločinecké struktury, je mimořádná a nepřehlédnutelná. Pach smrti a bezmocnosti se Winterbottom ve filmu nesnaží potlačit, na druhou stranu na něm ale nebazíruje natolik, aby potlačil základní myšlenku předlohy a sice ukázat, že jakkoliv děsivá událost by neměla být důvodem ke spálení mostů a ukončení dialogu.

Síla srdce není nikterak bombastickým filmem, který vám ještě pár nocí nedá spát. Rzhodně ho ale nepustíte z hlavy hned po závěrečném titulku. Je zajímavý jak zpracováním, tak námětem a svým smířlivým laděním je rozhodně víc provokativní než jakýkoliv agitační snímek s černo - bílým viděním. To, co je na něm trochu zavádějící a ne moc trefné, je název, protože ačkoliv Angelina Jolie figuruje v 80 % stopáže, není to film o její postavě. Ovšem pokud byl název zamýšlen jako hold poselství Marianne Pearlové, lze to chápat. Rozhodně stojí za to snímek vidět a poznat život z trochu jiného úhlu, než jsou běžní lidé zvyklí.

Hodnocení: 6,5/ 10

rena androvičová

Odkaz na IMDB: http://imdb.com/title/tt0829459/

Oficiální web: http://www.oprecodacoragem.com.br/

Flash-trailer na CSFD: http://www.csfd.cz/film/224842-sila-srdce-mighty-heart-a/trailer/