Nikdy mě nenapadlo, že mám něco společného se Sandrou Bullockovou. Nedávno jsem ale zjistila, že obě trpíme zlými předtuchami. Tu poslední jsem například měla, když jsem chmurně kráčela na projekci a v hlavě mi znělo: Thriller s Bullockovou v hlavní roli? Tak to nevypadá dobře…
A abych svůj krátký příběh ukončila ve stejně fatálním duchu, tak dodám, že se má předtucha naplnila. Premonition jsem pomyslně zařadila do kategorie Filmů, jež jsem nikdy nechtěla a ani nemusela vidět.
Celý příběh začíná jako reklama na americký sen. Ideální párek mladých Američanů Linda (Sandra Bullocková) a Jim (Julian McMahon) mají všechno, o čem sní. Práci, dům, děti, sami sebe… Prosím vás, čtenáři, neusínejte mi, k zápletce se teprve dostanu!!! To se takhle Linda jednoho dne probudí a vedle ní leží její muž živý a zdravý. Nepřijde vám to taky divné? Že ne? A pardon, zapomněla jsem totiž dodat, že zmíněný manžel den předtím zahynul při strašlivé autonehodě. Nebo to bylo dva dny předtím? Nevím, nějak se v tom, stejně jako Linda, neorientuji (říkala jsem vám, že máme pár věcí společných!). A tak se (pozor- teď přichází to drama) Linda začíná střídavě budit do světa, kde Jim ještě žije a kde už je po smrti. Co je toho příčinou? Tak to jsme se velice rychle dostali k jádru problému! To se totiž neví… Teda, ne že by se to nevědělo způsobem „Teď to nevím, nicméně na závěr se to dovím“ nebo stylem „ Já to vím, on to neví“ či snad „ On to ví (rozuměj herec) a já to postupem času odhadnu“. Nic z toho, ne ne. Velice jednoduše to neví nikdo (možná abychom si navzájem nezáviděli). Ani během projekce, ani po ní. Scénář stojí (no v tomto případě spíše kulhá) na dogmatu jak Brno, které vyžaduje maximum divácké shovívavosti = občas se PROSTĚ JEN TAK STANE, že po úterý nastane pátek a hned po něm středa. Jen tak… A nemůže za to ani havran, ani rozbité sklo, ani ta láhev vína, jak jste si celou tu dobu mysleli.
Dobře, říkáte si možná, špatných námětů už tady bylo a přesto neznamenaly úplnou zkázu celého filmu. Máte pravdu, nicméně vražednou kombinaci HROZNÉHO námětu a PŘÍŠERNÉHO zpracovaní už přežít nelze. Nechci tady ze sebe dělat nějákého odborníka na hororovou, potažmo celou filmovou tvorbu, ale něco už jsem přece jen viděla a tak vím, že s kamerou se dá pracovat i trochu efektivněji než jen stylem : Rozhovor= záběr na první tvář, střih, záběr na druhou tvář, střih, opět první tvář atd... Zvyšovaní napětí= záběr na tvář (ano zase), střih, záběr do tmy, střih, záběr na tvář, která je o něco vyděšenější... Pravdou sice zůstává, že se docílí nervózního stavu ze strany diváka, nejsem si ale úplně jistá, jestli způsobem, jenž byl tvůrci zamýšlen.
Milí čtenáři, pomalu jste se prokousali k závěru, kde bych velice ráda zhodnotila herce způsobem adekvátním jejich výkonu :
...............................................................................................................................
................................................................................................................................
................................................................................................................................
...............................................................................................................................!!!
Děkuji vám za pozornost, která byla z vaší strany stejnou obětí jako ta má vzhledem k Předtuše!!!
Hodnocení: 1/10 (v zásadě pouze proto, že nechci dávat nulu tak často)
Gaby Pravdová
Odkaz na IMDB
Oficiální web
Trailer na CSFD
