Pokání
Je mi celkem jasné, že většina příslušnic něžného pohlaví netrpělivě čekala na premiéru tohoto romantického filmu. Jejich drahé polovičky se asi utěšovaly příslibem podívané na Keiru Knightley. Pro všechny mám dobrou zprávu: Pokání je vážně dobrý film, romantika, neromantika. I autorovi knižní předlohy Ianu McEwanovi se snímek líbil, takže vzhůru do kina!
Velká kampaň přinášející Pokání do našich kin je celkem pochopitelná. Na filmu spolupracoval téměř stejný tým jako na kouzelném zpracování Pýchy a předsudku, který se stal kasovním trhákem (a to nejspíš nejen proto, že na něj moje spolubydlící šla do kina čtyřikrát...). Takže zde máme romantický film podle knižní předlohy o lásce hledající naplnění, Keiru Knightley v hlavní ženské roli, fešáka (tentokrát Jamese McAvoye) v hlavní mužské roli, sestřičku, která to všechno zaplete a chce rozplést a v neposlední řadě režiséra Joe Wrighta, který to pěkně všechno poslepuje dohromady. Podobnost čistě náhodná, že? Tentokrát ale ironie stranou, mně se totiž jak Pýcha a Předsudek, tak Pokání moc líbilo. A to nejsem přílišný fanda romantických filmů a když mi má v sále ukápnout slza, většinou je to smíchem než rozněžněním nad srdceryvným milostným příběhem.
Od prvního momentu mě chytlo hudební zpracování příběhu. Celá zápletka totiž vzejde z trochu přemrštěné fantazie třináctileté Briony Tallisové, která je přesvědčena, že se stane spisovatelkou. V prvním záběru filmu ji vidíme, jak dopisuje svou první divadelní hru...a geniální hudba složená z úderů do kláves starého psacího stroje rozehrává příběh. Vždy, když se klávesy psacího stroje v pozadí filmu objeví, je jasné, že se stírá realita s fikcí. Navíc je soundtrack plný krásných smyčcových melodií a dramatických orchestrálek doplňujících apokalyptické výjevy z války.
Příběh naznačím nejspíš jen ve zkratce, protože je relativně jednoduchý na to, jak vás do sebe zamotá. Malá Briony Tallis chce být spisovatelkou a chystá pro malou rodinnou slavnost divadelní hru. Tou se chce předvést především starším sourozencům Cecilii a Leonovi, ale také zahradníkovi Robbiemu Turnerovi. Ten tajně miluje Cecilii, která tajně miluje jeho, ale jak už to bývá, jsou z jiných vrstev, a tak nikdo nic nevysloví. Po drobném incidentu mezi Cecilií a Robbiem u kašny, se situace vyostřuje a pozorovatelka Briony začne podezřívat Robbieho z nekalých úmyslů. Nechci vám kazit dojmy z filmu, proto jen dodám, že Robbie skončí za znásilnění ve vězení a Cecilie zavrhne svou rodinu a stane se zdravotní sestrou. Robbie poté výměnou za zkrácení trestu narukuje do armády (vypukla II. světová válka). Briony, které je nyní 18 let si uvědomuje, kolik bolesti a utrpení způsobila a snaží se svou hloupost z mládí napravit. Jak celé její pokání dopadne?
Na filmových plakátech je jako Briony uváděno jméno Romola Garai, herečka, kterou si matně vybavuji snad jen z Hříšného tance 2 (ano, právě proto matně). Ta dívku ztvárńuje jako osmnáctiletou. Já osobně bych vypíchla spíše Briony třináctiletou, kterou si zahrála Saoirse Ronan. Tahleta holčiočka se narodila v roce 1994 a na plátně byla několikanásobně výraznější než většina jejích starších kolegů. Klobouk dolů. Sladká (nenapadá mě lepší přídavné jméno) dvojice Knightley-McAvoy nepotřebuje moc komentářů, ji zná snad každý, jeho spíše každá. Zajímavé je, že oba umí hrát a nespoléhají se jen na hezkou tvářičku.
Konečný verdikt? Výborně odvedená práce. Dlouhé záběry bez jediného střihu, hra hudby a barev, herecké výkony (až na výjimky) a chytlavý příběh. Nevyhneme se však ani totálnímu klišé (ona odjíždí autobusem, on za ní marně utíká a natahuje ruku...nebo: oba se vášnivě líbají a my je vidíme skrze okno v němž si vítr pohrává s běloskvoucí záclonkou...). Problémem jsou taky časové skoky, které v rámci 130 minut trvajícího filmu matou více než obvykle. Možná proto se uskrovním a neprohlásím Pokání za film roku. Ale aspoň nějakého toho Oscara by si zasloužil. Vážně.
Jana Masaříková