Po svatbě
{etRating 4}
Po 2 letech se další snímek Susanne Bier (Bratři) dostává i na plátna našich kin. Po shlédnutí tohoto filmu se nejspíš neubráníte jeho porovnání (znamínko = se vylučuje) s o něco starším a slavnějším dílem dogmatika Vinterberga - Rodinná oslava. I když zápletka tohoto filmu není tak šokující jako ve Vinterbergrově podání (a může vám vyznít trochu jako telenovela), o to víc je bližší divákovi a jeho životním zkušenostem, se kterými se snadněji identifikuje.
Bierová patří do postdogmatické vlny s určitou návazností na čistotu (nikoli očistu) a poetičnost severských filmu 90.let. Vytvořila zajímavé drama, které těží z „tezí“ dogmy95, ale není filmovým asketismem, neboli pro některé z nás (donedávna koukající zpoza železné opony) filmovým komunismem, kterým ono Trierovo desatero místy zavání. ( kolektivnost povýšená nad filmový individualismus, dodržování jasných a striktních pravidel jako třeba zákaz optických efektů a filtrů, jiná hudba než ta, která hraje ve scéně, se nepřipouští atd...).
Susanne Bier na rozdíl od svých kolegů hudbu výborně využívá. Uším „nadšenců pro věci severské“ určitě neunikne skladba islandské skupiny Sigur Rós (Vaka), která s atmosférou scény přirozeně ladí a dotváří tak celek autentičnosti a melancholie (místy přecházející až v sentiment...).
Ústřední postavou filmu je bývalý narkoman a alkoholik, nyní humanitární pracovník, Jacob (výborný Mads Mikkelsen). Ten se spolu s dalšími snaží udržet v chodu indický sirotčinec – útočiště a dát jakousi životní perspektivu jinak bezprizorným dětem. Jedinou nadějí, jak oddálit smutný a tak bežný osud mnoha indických dětí, je finanční infuze od kodaňského podnikatele Jorgena (Rolf Lassgard). Podmínkou je osobní setkání v Kodani, na což Jacob nejdřív nechce, avšak pro záchranu sirotčince, nakonec musí přistoupit. Rodná zem dánská v něm očividně nevyvolává příjemné vzpomínky. A už vůbec nemá zapotřebí potřást si rukou s „Panem zlaté-zlaté srdce“, který „dobročinnost“ využívá pouze pro lepší image.
Když Jorgen přijme Jacoba ve své kanceláři, máte pocit, že vůbec nepotřebuje vidět ucelený projekt, nepotřebuje slyšet přesvedčivou řeč, aby se ubezpečil ve svém šlechetném záměru. Každá Jacobova snaha přiklonit Jorgenovy nerozhodné váhy na stranu sirotčince je bezpředmětná. Jorgen tomuto obchodnímu setkání nakonec připíše, sice nepřímo, ale pro diváka a Jacoba naprosto jasně, přívlastek nestandardní, když rozhodne, že se Jacob musí zúčastnit svatby jeho dcery.
Pro co nejvěrohodnější zachycení rozpoložení a projevů psychiky je opět výborně využito Sorborgova umění. Kamera je (už ve scénách v Indii) natolik naturalistická a autentická, že vyvolává v divákovi pocit „tady a teď“. Soustředěná na detail scény, fantasticky osciluje mezi neklidnýma rukama, úsečnými pohledy a nevědomými gesty, které skvěle podtrhávají to nevyslovené i to, co je naopak skryto za slovy vyřčenými.
Na svatbě se Jorgen potkává s Helen (Sidse Babett Knudsen), svou láskou z mládí, která je úplnou náhodou Jorgenova žena. Vzápětí se dozví, že Jorgen ve skutečnosti vdává nevlastní dceru a vše naznačuje, že biologickým otcem je Jacob. Šok, vypjaté emoce Jacoba (a nejen jeho). Divák vidí, a díky krátkým a detailním záběrům tváří, úst a skelných očí z různých úhlů, i cítí.
Film vás nutí společně si klást otázku, kam svým jednáním Jorgen směřuje, proč to dělá? Tak krutě si pohrává nejen s Jacobovým životem, ale i se svou ženou a dcerou. Původní plán - obětovat pár dní Dánsku ve jménu sirotčince, co nejdřív se vrátit s podepsanou smlouvou k dětem a k svému téměř adoptivnímu synu Pramodovi, a tečka - rázem nabírá jiný směr a zatočí s osudy všech.
Jorgen ale zdaleka „nevyložil všechny své karty na stůl“. Nejen minulost promluví, i přítomnost má své další bolestivé tajemství, které doplňuje mozaiku otázek a odpovědí.
Po svatbě je určitě drama. (jsou tu i vtipné momenty - na internetu a „ on-line pokru“ trochu závislá babička mě docela pobavila..:-)).
Na pozadí střetu dvou světů odkrývá gradující (i když v závěru docela pomalu, a tak mi 120 minut přišlo trochu dlouhých...) výsledek této hry se vztahy. Jde o silně emotívní příběh, který nemoralizuje a citově nevydírá, ale staví své hrdiny před lidské dilema, rozhodnutí, výzvy či oběti, a zpětně dostává obyčejně lidské a nefalšované reakce.
Stojí za pozornost!
Lucia Pausly