Po přečtení spalte

 {etRating 3}

Jak napsat zajímavou recenzi na zcela nezajímavý filmu? Přiznávám, že nad touto otázkou jsem si lámala hlavu velmi dlouho. Po přečtení spalte je dalším filmovým počinem sourozeneckého dua Ethana a Joela Coenových. Bratrů, jejichž filmy jsou opěvovány synonymy jako skvostné, bizarní či například kultovní. Bohužel, jejich poslední snímek hýří pouze hvězdným obsazením a neuvěřitelným sebevědomím, nicméně neoprávněně.

Děj se odehrává ve sterilním prostředí Washingtonu D.C., kde svá „osobní dramata“ prožívá několik ústředních hrdinů, jejichž osudy jsou více či méně propojeny. Osbourne Cox (John Malkovich), analytik CIA, je kvůli svému drobnému problému s alkoholem odvolán ze své funkce. Nabízené alternativní zaměstnání však nepřijme a opustí budovu tajných služeb s tím, že sepíše své memoáry. Nebýt toho, že složku s jeho materiály najde jeho žena Katie (Tilda Swinton), která se shodou okolností chce dát rozvést, poněvadž má mimo jiné poměr se zaměstnancem ministerstva vnitra (Georgie Clooney), a nebýt toho, že tutéž složku ztratí sekretářka právníka Katie ve fitcentru, kde její nalezení vyvolá u zaměstnanců (Brad Pitt, Frances McDormand, Richard Jenkins) touhu po rychlém zisku finančních prostředků, například na sadu plastických operací, tak bychom dějovou linku mohli považovat za nezajímavou. Ve složité konstrukci mezilidských vztahů se ale autorský rukopis Coenů nezapřel.

Za další vcelku zajímavý aspekt by se dala považovat symbolika a charaktery hlavních postav. Tito naši „hrdinové“ jsou v podstatě nekňubové, nesympatičtí troubové nebo psychotici, jak chcete, co se snaží rapidně změnit svůj dosavadní život tím, že zabředávájí do ještě větších peripetií. Opouštějí se, scházejí, snaží se začít znovu a to vše vede jen k většímu prohlubování jejich vlastní tragedie, kterou si (jak jinak) neuvědomují. Na odiv, dle svého chování, dávají jen svůj pocit důležitosti, nebo spíše hraní si na ni. Analytik CIA či ministerský pracovník jistě zní jako lukrativní job, nicméně stále se jedná o řadovou úředničinu, která je kýmkoli nahraditelná. Přesto nám tyto postavy bří Coenové servírují jako jakýsi běžný odraz naší společnosti.

Po přečtení spalte oplývá hvězdným obsazením. Tvůrci své herce schválně naroubovali do parodické podoby jejich fyziologických archetypů či typologie postav, které již někdy v minulosti ztvárnili. Díky této groteskní složce se autorům podařilo docílit zlehčení nikterak vtipných zobrazovaných témat. Povedlo se tak vytvořit pár opravdu vydařených scének. Více však byla patrná prvoplánovost a umělost volně přecházející za samotnou hranici trapnosti. Herci se snaží seč můžou, přehrávají, gestikulují, co je jim to však platné, když největší kámen úrazu tohoto filmu je scénář. Ten jim nedovoluje se jakkoli vymanit z pevně ohraničeného pole.

Po dlouhém představení jednotlivých postav, jejich charakterů a polopatického vysvětlení, co proč kdo dělá, případně pro koho a za kolik, nezbývá čas vše pořádně spojit do smysluplného celku. V podstatě máloco se odehrává v pozadí děje, divák není nucen se aktivněji participovat na čtení filmu a je vždy o několik kroků napřed před samotnými hrdiny. Naopak na konec se z ničeho nic neuvěřitelným způsobem zrychlí tempo, situace se vyhrotí a zlenivělý divák, než stačí mrknout, čte závěrečné titulky. Paradoxně až konec je po celé hodině a půl nejnabitější vtipnou sekvencí.

Škatulkovat filmy bratrů Coenových je předem prohraná bitva. Pokud bychom se přeci jen snažili Po přečtení spalte někam přiřadit, měli bychom tu další oříšek – tentokrát sémantický. Tento snímek se pohybuje někde mezi cynickou komedií oplývající absurdním a černým humorem, špionážním filmem a existencionálním dramatem. Tedy někde mezi filmy Fargo, Big Lebowski a Tahle země není pro starý. Zkrátka, záleží na čtení a divákově vlastní interpretaci filmu na základě získaných zmatených indicií.Vždyť v tápání u neuchopitelných témat, které zůstaly ne zcela pochopeny, tkví jedna z definic o vytvoření kultu. Pak je tu ovšem ještě možnost dílo odsoudit a jeho obdivovatele považovat za skupinu hnidopišských pseudointelektuálů.

Po přečtení spalte je snůškou absurdně vyhrocených situací, kde se sem tam povede nějaký ten gag. Dohromady ale celý film nefunguje, nedává smysl a jeho plochost a povrchnost je takovým Coenovským plácnutím do vody. Ale holt proti gustu žádný dišputát. Ostatně v jednoduchosti je krása a zajímavý film nemusí být vytvořen jen pomocí složité konstrukce…

Aneta Veselková