Oko
{etRating 1.5}
Nevím proč, ale většina hollywoodských režisérů a producentů se nejspíš rozhodla, že není nad jejich výtvory, a tak přebírají jeden filmový námět za druhým. Horor Oko není žádnou výjimkou – jde o remake hongkongského snímku Gin Gwai z roku 2002. Nyní ovšem s Jessicou Albou v hlavní roli. Jak vypadá tento temný příběh v pozlátkovém zpracování?
Slepá houslistka (ne, nejde o parafrázi na Fidlovačku) Sydney Wells se chystá na operaci, která by jí měla umožnit znovu vidět. V losangeleské nemocnici jí implantují cizí oči a ona pomalu a rozmazaně začíná vidět svět. Svět živých i mrtvých. Ani její oční lékař ani vlastní sestra jí ovšem nevěří, přičítají Sydneiny výjevy její přecitlivělé umělecké duši. Ona však odmítá možnost, že by vše bylo jen výtvorem její fantazie a snaží se zjistit, co se jí stalo...
Začínáte mít trochu strach? Předpokládám, že ve spojení s obrázkem z působivého reklamního plakátu k filmu vám možná lehce husí kůže naběhla. To je v pořádku a víceméně to vystihuje atmosféru celého filmu. Je ponurá, mrazivá a občas dokonce strašidelná. Ve filmu najdete minimum obvyklých „lekacích“ scén, kdy by zpoza rohu vyskočila nějaká příšera. Ani se nebude rozlévat krev. Možná proto, že tvůrci chtěli srazit přístupnost z původních patnácti na 13 let. Pokud jste se tedy těšili na nějaké scény pro otrlé, máte smůlu. Jasně, nemůžu říct, že bych se celou dobu promítání nudila a dloubala se v nose, ale opravdový strach ne a ne přijít. Moje kamarádka před začátkem filmu stihla procedit mezi zuby: „Doufám, že ta Jessica Alba nezůstane celá.“ To víte, že zůstala. Po pravdě řečeno, ve filmu záhadně neumře vůbec, ale vůbec nikdo, přestože narazíme asi na dvě přirozené smrti, jednu autonehodu, pár obětí požáru a jednu sebevraždu. Takže klasická statistika černé kroniky večerních zpráv.
Asi nejnudnějším elementem celého filmu bylo všeobecné psychologické žvatlání hlavních postav o tom, že vidět znamená věřit a podobně. Je mi líto, ale podle mě se výchovný tón do některých filmových žánrů opravdu nehodí. Stejně tak jako není důležité, aby všechno končilo happyendem. Jenže Hollywood má nejspíš nějaký interní kodex, ve kterém se jasně píše, že slzy ano, ale pouze dojetí a štěstí.
Režisérské duo David Moreau a Xavier Palud se prostě a jednoduše moc nepředvedli. Jejich společná prvotina Ils sice neměla překotnou produkci ani propagaci, přesto u milovníků hororových filmů zanechala dobrý dojem. Doufejme, že po nemastném neslaném Oku natočí zase něco nápaditého.
Jana Masaříková