Okamžik zlomu

Už dlouho se v kinech neobjevil nějaký klasický soudní triller. Po shlédnutí Okamžiku zlomu jsem pochopil, čím to asi bude. Tenhle žánr je totiž vyjedený na kost a předvést v něm něco nového a originálního se rovná takřka malému zázraku. Předem upozorňuji, že Okamžik zlomu takovým zázrakem opravdu není.

Mladý právník Will (Ryan Gosling) má před sebou perspektivní kariéru ve velké právnické firmě. Zbývá mu poslední krůček a to je uzavření banálního případu vraždy, ke které se obviněný (Anthony Hopkins) dobrovolně přiznal. Jenže tenhle zpočátku jednoduše vypadající případ se začíná komplikovat v momentě, kdy policie na místě činu nemůže najít vražednou zbraň. Will pomalu ztrácí půdu pod nohama a začíná mu jít o všechno. Pokračování jeho kariéry totiž závisí na úspěšném vyřešení inkriminovaného případu.

Okamžik zlomu není nic víc než další z řady soudních dramat a la John Grisham. V zásadě nepřináší nic nového a jeho hlavní devízou je rozhodně herecké duo Gosling a Hopkins. Hopkins hraje vychytralého důchodce, kterému se podaří přizabít svoji ženu tak precizně, že policie nemá jediný důkaz, který by ho mohl usvědčit. Gosling stojí na druhé straně barikády jako státní zástupce, který se snaží všemi dostupnými prostředky dostat Hopkinse za katr. U Hopkinse se můžete těšit na jeho "Lecterovské" hraní, které v současnosti využívá takřka ve všem, v čem hraje. Gosling podává stabilně dobrý výkon, jak už jsme u něj v poslední době zvyklí. Za zmínku potom stojí povedená hudba bratří Dannů (Tideland)

Režisér si tentokrát vede lépe, než se svým posledním filmem Hartová válka, který skončil kasovním neúspěchem. Hoblit navázal na tradici soudního dramatu, který si už vyzkoušel před 11 lety výborným filmem Prvotní strach. Pokud bychom přistoupili až ke srovnání těchto dvou snímků, tak by Prvotní strach rozhodně vyšel vítězně. Ať už kvůli šokujícímu závěru nebo lepšímu příběhu. Okamžik zlomu se pohybuje někde mezi průměrným a zbytečným filmem.

Těžko říct, jestli je o co stát. Celé se to tváří, že je to hrozně sofistikované, ale konečná pointa je při vší úctě přitažená za vlasy. Obsahuje až příliš velké množství náhod. Takže v konečném důsledku se mi příběh jevil jako velice nepravděpodobný. A film je tím degradován na úplně zbytečnou podívanou. Pokud bychom před tím i zamhouřili oko, tak musíme být připraveni ještě na dlouhou stopáž. Kupříkladu scény jeho milostného cukrování s Rosamund Pike vyznívají velmi samoúčelně. Sdělení je jasné. "Máme hezkou ženu, tak ji do toho scénáře přeci jen nějak zapracujeme a nevadí, že nás to jenom zdržuje od vyprávění." Taky to podle toho vypadá. Vyšetřování probíhá opravdu šnečím tempem, takže divák má velkou šanci, že se u příběhu unudí k smrti nebo popřípadě usne.

Viděl jsem už horší filmy. To rozhodně, ale že bych Okamžik zlomu byl někomu schopen doporučit, tak to asi ne. To bych spíš doporučil půjčit si Prvotní strach nebo si přečíst cokoliv od Johna Grishama.

P.S. Všimněte si ve filmu krásné závodní dráhy pro skleněné kuličky. S filmem to sice nemá moc společného, ale je to hezké.

5/10

Michal Polák