Ochránce

Reklamní slogan praví: Z elitního vojáka elitním hlídačem dětí. No, tedy přesněji řečeno je Shane Wolfe (Vin Diesel) elitním vojákem pořád a ochranu rodiny zavražděného supervědce bere jen jako takový krátkodobý vedlejšák. Shane je totiž ten nejlepší, koho má armáda právě k dispozici, a navíc byl u toho, když supervědce zavraždili a má tudíž na akci i jakýsi osobní zájem (ve skutečnosti byl supervědec zabit z jeho nepozornosti, ale pro příběh to není vůbec důležité).

Nezvládnutí tohoto úkolu by samozřejmě znamenalo konec světa (není to však až tak důležité). Pročež si duševně i tělesně nezdolný Shane sbalí svých pár sealáckých švestek a nastěhuje se do sympatického rodinného domku na předměstí (ale kde, není důležité), rozmístí po něm kamery, poplašné zařízení a infračervená čidla (prostě něco na ochranu proti možnému útoku zvenčí, ale není to důležité) a jme se rodině Plummerových poskytovat pocit bezpečí. Nelítostní teroristé (nebo někdo podobně nelítostný, těžko soudit a není to ani tak důležité) totiž pasou po supertajném počítačovém programu (nebo tak nějak, ale co to přesně je a jak to přesně funguje není pranic důležité), který je díky tatínkově fištrónu zřejmě ukryt právě někde v Plummerovic domě. Leč na pouhé domněnky se vláda spoléhat nemůže a maminka Plummerová (Faith Fordová, která mi po celou dobu filmu připomínala jednu herečku ze Sexu ve městě a až při závěrečných titulcích mi došlo, že jsem se samozřejmě pletl, ale to ostatně také není nikterak důležité) musí odjet do Curychu asistovat při otevírání manželovy bezpečnostní schránky, v níž by se „Duch“ (což je poetický název onoho počítačového čehosi, který však už docela důležitý je, protože hraje roli v jedné z humorných scének filmu) mohl také nalézat. A tvrďák Shane je tak „nečekaně“ postaven tváří v tváře věkově rovnoměrně rozvrstvené pětici ratolestí, které mu to pochopitelně budou chtít dát pořádně sežrat (což je důležité, protože Ochránce by jinak vlastně o ničem nebyl), abychom se u toho my mohli pořádně nasmát (což je přímo veledůležité, ba zcela nezbytné, pokud nás peníze za vstupné nemají mrzet). Nuže?

Děj nového filmu režiséra Adama Shankmana (Svatby podle Mary) je úplně pominutelný. A možná právě proto o něm mohu tolik napsat a nic vám tím nevyzradit. Pokud jste viděli Policajta ze školky nebo Tři muže a nemluvně, vězte, že příběh Ochránce co do vypravěčských kliček, zákrut a zvratů přehlédnete tak daleko dopředu, že pro vás bude přímočarý jako přistávací dráha. Celá rádoby zápletka s „Duchem“ (ale pochopitelně bez ducha) je pouhou šňůrkou, na níž se tvůrci snaží navlékat korálky humorných (a případně, ale opravdu hodně případně i dojemných a napínavých) situací a veškerá nevyzpytatelnost spočívá jen v barvě oněch korálků (tedy originalitě jednotlivých gagů).

A tady dlužno konstatovat, že se mnou se jim zadařilo přibližně třikrát (Vin Diesel jedoucí na malém růžovém kole, otázka malé Lulu, jestli nosí podprsenku, návštěva dívčího skautského oddílu a možná ještě něco málo) a to nejspíš jen díky tomu, že jsem prostě tehdy měl náladu. Bez záměrné touhy bavit se by byl Ochránce i pro mne, obávám se, totálně převařenou kaší, nebo lépe odvarem. Už kvůli tomu, že oba výše zmíněné filmy nabízejí skutečně v základu totéž, ale do mého diváckého vědomí s tím přišli dříve a (možná neomaleně) se v něm dodnes roztahují a nikoho mezi sebe nepouští. Vin Diesel tak opět poprvé přebaluje, vozí děcka do školy, moudře řeší jejich existenciální problémy, zjednává v rodinné komunitě pořádek vojenským drilem, zoceluje ji bojovým uměním a nakonec se i zamiluje (samozřejmě že ne do vdovy po zavražděném tatínkovi, jsme přeci u Disneyho). Režijně a inscenačně je to tu lepší (bitka s maskovanými útočníky v dětském pokojíku), tam horší (bitka malých skautek s malými skauty, u které je to vážně škoda), ale nikdy ne úplně skvělé (čtěte originální). Kdyby byl Ochránce natočen před dvaceti lety s Arniem v hlavní roli, dopadl by stejně, jen by za sebou neměl stín jiných podobných filmů a nechtěnou náchylnost ke srovnávání.

Protože jsem během filmu téměř neustále cítil šimrající déjà vu, velice těžko se mi nyní odhaduje, jak by se u Ochránce bavil divák, který neviděl buď Policajta… nebo Tři muže… nebo hypoteticky ani jeden z těchto filmů a ani žádný podobný. A proto mohu jen směle prorokovat: myslím, že docela ano a z tohoto pohledu berte i mé celkové hodnocení.

Jan Hlubek
Hodnocení: 4/ 10

Odkaz na IMDB