Neuvěřitelný Hulk
{etRating 3}
Když se naštvu, většinou zrudnu. Zelenám jenom, když je mi špatně, případně zvracím. Bruce Benner (Edward Norton) naopak zelená, když se naštve. Má to své výhody – taková barva u něj neznamená žádné nepřijatelné tělní výměšky. Ale jsou tu i nevýhody – potřebuje kalhoty s pružným pasem. A musí přitom utíkat.
Je tomu nějakých pět let, co Ang Lee představil svého Hulka s Ericem Banou v hlavní roli. Režisér Tygra a draka svého zeleného mezulána vybavil naprosto neuvěřitelným vizuálním hávem někde na půli cesty mezi videoherním feelingem a komiksovou stránkou. Akční příběh zmutovaného vědce se tak pod jeho rukama změnil v úvahu nad postmoderní medialitou a její specifickou „windows“ vizuálností. Zároveň ovšem zuřivému géniovi dodal nanejvýš věrohodnou psychologickou drobnokresbu (jíž dokázal Bana podpořit velmi nadprůměrnou hereckou interpretací), která se záměrně artificiální obrazovou stránkou, kdy se na plátně podle složitých vzorců vrství plány, okna a rámy, vytváří pozoruhodně nesourodý (čtěte jako provokativní) virtuální celek. Jeho psychologie virtuálního superhrdiny se ale skoro nikomu nelíbila. Snímek, podle mě nezaslouženě, propadl a bylo jasné, že s tím dříve či později bude nějaký úspěchuchtivý producent hodlat něco podniknout. Nu a stalo se.
V současnosti nadmíru aktivní Marvel Studios tak v krátkém čase po zajímavém Irona Manovi přidávají dalšího koně ze své stáje. Oproti Leeově verzi mu lehce tmaví vlasy i pokožku a režisérovi Louisi „Kurýr“ Leterrierovi zadávají hlavní příkaz následovně: ať se bojuje, utíká, brečí, trpí a vítězí. V žádném případě však, ať se nementoruje a neexperimentuje. Scenárista Zack Penn vypotil cosi mezi Daredevilem a třetími X-men, Ed Norton přidal postavě něco málo na těch slzách, hrdých pohledech a existenciálních chvílích a... Neuvěřitelný Hulk nemá skutečně s Leeovým Hulkem prakticky nic společného. Produkce tedy splnila účel. Zároveň je ale tahle stopadesátimilionová záležitost naprosto k ničemu. Ani ty peníze na ní vlastně nejsou tolik vidět a nejvíc ze všeho mi výsledek připomněl pověstnou Baťovu cvičku.
Neuvěřitelný Hulk je totiž naprosto modelovým, sériovým, ničím nepřekvapujícím pastišem producentských představ o tom, jak má dnes vypadat „zaručeně úspěšná“ komiksová adaptace. Výsledek je ovšem naprosto bezpohlavní storka, která vyšumí jako pára nad petriho miskou a nezůstane po ní v paměti nic, než roztomilé cameo Roberta Downey, Jr. alias Nicka Starka. V této souvislosti jen drobnou poznámku: Na celém kolotoči, který se u Marvelů začíná roztáčet, docela oceňuji právě tuhle hru s neustálými narážkami na to, co se teprve chystá. Už v Iron Manovi nacházíme drobné, byť očividné narážky (viz nesmělý úředníček určité supertajné celoplanetární bezpečnostní agentury S.H.I.E.L.D, který chce Starka pořád vyslýchat „kvůli Afghánistánu“). A v Neuvěřitelném Hulkovi se tohle vědomí ještě posiluje (jména v dokumentech, speciální monitorovací software e-mailové komunikace, Downeyho cameo jako třešínka na dortu). Tušíte „něco velkého, co se připravuje“, ale nedokážete odhadnout, o co vlastně půjde (kromě matného povědomí, že tu ještě chybí jistý chlápek v kostýmu z americké vlajky). Ještě trochu předjímám následující odstavce, ale myslím, že už kvůli tomuhle plíživému pocitu „natěšenosti“ (à la Indiana Jones, Harry Potter ad. „dobrodrůža na pokračování“) bych si Leterrierův film normálně velmi užíval. Kdyby byl lépe udělaný, bohužel…
A jak že ona „cvička“ dle Marvel Studios vypadá? Expozici zvládněme během úvodních titulků. Poté nalezněme hrdinu skrývajícího se v jedné z brazilských favel (samozřejmě po dlouhém letu kamery nad nuznou zástavbou). Nechme jej po několika měsících bez zeleného „incidentu“ nový „incident“ zažít (nesmí tu ve vypjaté honičkové scéně s vojáky chybět ani hnědooká Brazilka). Přenesme jej zpět do USA, samozřejmě zoufale prahnoucího po možné léčbě. Paralelně sledujme jeho „alter ego“, takto zmutovaného vojenského magora Blonského v podání Tima Rotha (který samozřejmě pochází z Ruska, ale vyrůstal v Londýně a Američanům jej půjčila britská speciálka – co vlastně za půl roku po Johnu Rambovi americká studia mají proti britské SAS, to nepochopím). Současně s tím jej pochopitelně nechme potkat starou lásku, jež nerezaví... a stále stejně jej miluje... v křehké „herecké“ (odpusťte uvozovky, ale po shlédnutí mi určitě dáte za pravdu) kreaci Liv Tylerové (která pořád jen žalostně hledí, případně šušká něžná slova psychické podpory trpícímu hrdinovi). Atd. atd. až k závěrečnému střetnutí (které však - jistě nezáměrně - bude působit jen jako jakýsi prolog ke skutečnému závěrečnému střetnutí).
Nedostatky i průšvihy tohoto marvelovského počinu dobře vyniknou právě ve srovnání s Iron Manem, kterého původně všichni podceňovali. Překvapivý „skrytý hit“ sezóny totiž zkombinoval nablbě patetickou akci s neskrývaně sebeironickým humorem a přestože ve výsledku vlastně není příliš bombastickou komiksovou záležitostí, díky skvěle pojaté Downeyho postavě, zůstává jedním z mých nejoblíbenějších komiks-filmů vůbec. V Hulkovi je nakonec řežby zhruba tak stejně, kňourající Norton ale cynického plecháče nemá šanci napodobit a vyplnit tak nudné neakční mezičasy. Tuctový scénář tudíž netáhne ani zápletkou, ani hlavní postavou. Co se zpracování týče, zdobí Hulka o něco rozevlátější vizuální styl než Iron Mana, to je pravda, nicméně roztřesenou kamerou v kombinaci s leteckými velkými celky nepokrytě vykrádá Greengrassovský „bourne“ nářez a ze všeho nejvíc to je většinu času trapné. Hudba je podobně tuctová, pravda, v obou filmech, Armstrongův rádoby sofistikovaný pastiš Bournea a (!!!) Requiem za sen (vážně, byť to zní podivně) je ale vedle tuctovosti navíc i nudný: V akci do toho bušíme, v klidu tklivě a přitom zlověstně temperujeme... Pro někoho snad napínavé, rozhodně však nikoli zábavné.
Shrňme: Neuvěřitelný Hulk mě nebavil. Tedy, příliš nebavil. Řemeslně i finančně dobře „podložený“ projekt nedopadl ani za mák „bombasticky“ či strhujícně. Na to, jak „incredible“ měl být, oproti (údajně) nevhodné Leeově verzi, je neuvěřitelný jen v tom, jak je… nijaký. To je bohužel adjektivum, které mě u něj napadá nejdřív. Za ty peníze dost bídný výsledek. Doufám, že The First Avenger: Captain America a Iron Man 2 to zachrání.
Jan Hlubek