Million Dollar Baby

Maggie Fitzgerald (Hilary Swank) je servírka. Je si plně vědoma bezvýchodnosti své situace – nic jiného než roznášet hostům jídlo neumí, moc to nevynáší. Budoucnost, ve které dopadne podobně jako její matka – tlustá, sobecká, na podpoře – čeká za dveřmi. Poslední věc, ke které se ve svém životě vyplněném podřadnou prací může upnout, je box. Frankie Dunn (Clint Eastwood) je vynikající trenér, a právě jeho si Maggie vyhlédne jako průvodce po cestě za splněním svého životního snu. Problém je v tom, že ten starý prevít holky netrénuje, a ještě ke všemu ho právě opustil jeho nejlepší odchovanec, takže ztratil poslední naději, že by ještě někoho dovedl k titulu. Eddie Scrap (Morgan Freeman) byl prvotřídní boxer, teď udržuje pořádek v tělocvičně a čistí přetékající záchody. Když za jásotu davů posílal své soupeře k zemi, svou budoucnost si asi představoval jinak.

Ani jeden ze tří hrdinů nebojuje za čest, slávu nebo pomstu mrtvých kamarádů. Snaží se jen najít cestu ven z marnosti okolního světa. Každý v sobě nese nějaké to nezhojené stigma z minulosti. Maggie chce překonat omezenost své matky, snaží se vymanit z role, do které ji přivedl životní styl její rodiny. S Frankiem nemluví jeho dcera, a klade si za vinu částečné oslepnutí Eddieho. Toho zas mrzí, jak nedůstojně zakončil kariéru profesionálního boxera, a skončil jen jako údržbář tělocvičny. Po tolika zklamáních už tito hrdinové nemají potřebu dokazovat něco okolnímu světu. Od toho pomocnou ruku nedostanou (což je pěkně znázorněno na postavě kněze). Jediným řešením je nalézt ztracenou důstojnost alespoň v sobě samém.

Snad právě cíl, za nímž postavy kráčí, je ona hlavní odlišnost od běžných sportovních snímků. Jsem si jistý, že kdyby Eastwood natočil film o mladé, beznadějné zpěvačce, kterou se stárnoucí profesor zpěvu pokusí dostat až do finále Česko hledá superstar, vyznění příběhu by bylo naprosto stejné. Box je pro autory jen jakási pozlátko, které je na plátna převedeno v dostatečně atraktivní formě (takže akcechtivý divák se nenudí), ale v podstatě je jen kulisou na pozadí děje zásadnějšího než jen nějaké poskakování v ringu.

Eastwoodův snímek mi nejvíc připomněl situaci při čtení knih. Na rozdíl od jiných současných filmů nevsází na rychlé tempo děje, nesnaží se zjednodušovat. Příběh se valí svým poklidným rytmem, jako by se člověk pomalu, ale zaujatě prokousával interesantním románem – stránky se otáčí, víří usedající prach. Nelze se podívat na poslední odstavec. Film čtenáře nutí prožít každé vyřčené slovo zvlášť, postupně, a dává mu na to dost času. Abych zůstal u těch knižních přirovnání, musím dodat, že po shlédnutí filmu jsem měl obdobný pocit jako po dočtení nějakého objemnějšího svazku, s jehož hrdiny jsem se za dobu čtení sblížil. Dnes už člověk po přelouskání poslední kapitoly asi těžko začne plakat (ač výjimky tento fakt potvrzující by se jistě našly!). Je zvyklý na intenzivní prožitek, který v něm vyvolá okamžitou emocionální reakci, pláč nebo smích, to je jedno. Hlavně že ví, za co zaplatil! A v tomto postoji ho běžná současná kinematografie podporuje, ruku v ruce s komerčními tv a rádii…znáte to. A právě Eastwood volí cestu odlišnou, podobnou onomu prožitku z knihy – není tak intenzivní, tedy alespoň ne ihned. Nevyvolá okamžitou reakci, ne smích, ne pláč. Jen jakýsi matný pocit souznění s hrdiny. Možná smutek z jejich ztráty, rozhodně však uspokojení ze společně strávených chvil.

Herecké výkony jsou dobré, v duchu celého příběhu jako by utlumené vyzněním filmu. Není tu moc prostoru pro rozehrání velkých hereckých sól. Naopak každý hraje svou roli s jistou skromností, mravenčí prací. Každý přinese jednu malou jehličku – výsledná hromádka je však ohromující! Hilary Swank už svou kreaci z Kluci nepláčou bude překonávat asi jen těžko, přesto se však této vysoce položené laťce přiblížila příjemně blízko. Clint Eastwood dokazuje, že stát se hereckou legendou nebyla jeho nevyšší meta, coby režisér se škrábe na pomyslný hollywoodský Olymp. Jako herec nijak nepřekvapí. (věřím však, že ani nezklame!) Trojúhelník uzavírá Morgan Freeman. Jeho postava příběh vypráví. Vnáší do děje racionalitu, řád.

Tak jaký je to vlastně film? Pokud si mnete ruce nad představou boxerek v sexy oblečcích vítězících a prohrávajících za patetických tónů americké hymny (ve stínu vlajících hvězd a pruhů samozřejmě), hmátněte do své videotéky pro čtvrtý díl Rockyho a smiřte se s tím, že Stallone není sličná dívka. Máte-li však rádi filmy pomalejší, filmy, které spíš než vnější formou okouzlují svou vnitřní propracovaností, zajděte si na Million dollar baby do kina. Odměnou vám bude skutečný KULTURNÍ prožitek, a to v dnešní době není málo.

9/10

Ondřej Lipenský

Million dollar baby (USA, 2004) Režie: Clint Eastwood Scénář: F.X.Toole, Paul Haggis Kamera: Tom Stern Střih: Joel Cox Hudba: Clint Eastwood Hrají: Clint Eastwood (Frankie Dunn), Hilary Swank (Maggie Fitzgerald), morgan Freeman (Eddie Scrap-Iron Durpis) ad. Premiéra v ČR: 03.03.2005