Lovci Dinosaurů



Vzhledem k sečtělosti našeho národa, všeobecné oblibě dinosaurů a celkové béčkovosti tohoto díla mě, na rozdíl od vedlesedícího kolegy, název zvolený pro českou distribuci nijak nevyvedl z míry. Je totiž jasné, že dinosauři (tedy dinosaurus, chci-li být přesný) je asi jediným lákadlem, které mohou distributoři vybalit. Otázka je, jestli i toto vystavované zlato není kočičí.

Motivem filmu podle povídky Ray Bradburyho, kterého mají všichni čtenáři ze sci-fi spisovatelů nejméně rádi, je cestování v čase a zašlápnutí jednoho blbého motýla, což změní běh evoluce od základu. Pokud mi teď nadáváte za spoiler, tak si jděte stěžovat na Hlavní nádraží, protože ten zpropadený motýl („To ten motýl!! Ten motýl podpálil školu!“) je i na plakátech vyvěšených po Praze a během filmu vám zápletku decentně naznačí asi desetkrát, než to vybalí naplno pro ty méně bystré z nás.

Autoři zcela bezostyšně ignorují jakékoliv přírodní zákony. O evoluci slyšeli z vyprávění George W. Bushe, o vývoji klimatu neví vůbec nic a o cestování v čase nasbírali vědomosti z vlastního prstu, který předtím měli zastrčený bůhví kde, než si ho začali cucat. Představa, že se zabitím motýla se z chladného Chicaga stane tropický prales, je natolik absurdní, že se ji snad ani nebudu snažit vyvracet. Ale možná se pletu, možná, že ten motýl měl v plánu cestu na Slunce, jehož aktivitu hodlal pozměnit, nebo dost možná otočil Golfský proud z Evropy do Severní Ameriky – jak říká režisér Peter Hyams: „Nemůžeme předpovědět, co by se přesně stalo, kdyby se v minulosti něco změnilo a jak by to ovlivnilo přítomnost“. Zlatá slova. Vědět to nemůžeme, ale trochu logiky na úkor bombastičnosti by neškodilo, pane.

No není rozkošný? Paviánovaran v akci!

Rovněž by mě zajímalo, jak osud jednoho motýla přiměl varana komodského připlout z Komod (Indonésie) až do centrální Afriky, aby se tam spářil s paviánem a nechal vzniknout rasu superpaviánovarana s neprůstřelnou kůží? Něco tak šíleně nepravděpodobného by snad nezpůsobil ani pohon na nekonečnou nepravděpodobnost.

Pokud jde o cestování v čase, pak zde tvůrčí mozky opět poněkud zapomněly na časové paradoxy, které mi snad ještě nikdy nikdo ve filmu nevysvětlil. Pokud cestuji zpátky v čase a udělám něco, co ovlivní budoucnost tak zásadním způsobem, že veškerá moje původní existence se vyruší, jak jsem mohl tedy cestovat časem a minulost ovlivnit, he? Díra velikosti kráteru po mexickém meteoru, co vyhubil hrůzoještěry na nás ovšem kouká z něčeho jiného. A je to kiks, co by si zasloužil ocenit malinou. Lovci dinosaurů totiž cestují stále do stejného časového intervalu, kde zabíjejí stále téhož Allosaura, který byl beztak odsouzen k záhubě kvůli bažině a sopce na pokraji výbuchu. Vysvětlete mi ale někdo, jak je možné, že se tam nikdy nepotkají s minulou expedicí? Zaškrtit autory je za tohle příliš mírný trest.

Myslíte si, že má smysl nějak rozvádět a sáhodlouze tu vyprávět o hereckých výkonech? Že nemusím, prosím!!! Nechtějte to po mě….Říkám NE! ….Teda vy se ale naotravujete, to vám povím, vašnosti. Tak tedy dobře. Herecké výkony jsou slabé a to tak, že velmi. Do jisté míry za to může scénář, který hercům plní tlamy nekonečnými zástupy melodramatických keců a nutí je říkat věci, které se obvykle říkají jen ve filmech typu „Nechte mě tu, já je zastavím a vy budete mít víc času na útěk, jen bych vás zdržoval“ nebo „Musím přeprogramovat počítač na něco, co jsem ještě nikdy nezkoušela, kolik na to máme času? Deset vteřin? To nestihnu….(píše na klávesnici)…HA! A mám to!!!“ Kolikrát ještě musíme podobné scénáristické „fígle“ trpět?

Už jsem se zmínil, že Ben Kingsley vypadá a hraje jako šašek?

Vrcholem demence je finální rozřešení celého problému. Abych vás dostal do obrazu (tak nějak už nepředpokládám, že byste na ten film šli), tak problém spočívá v tom, že není možné se vrátit do původního místa havárie (zašlápnutí motýla), protože neustálé časové vlny (ve filmu přirovnání k šplouchnutí kamene ve vodě) není možné překročit a při pokusu o něco takového se hrdinný vědec Travis Ryer (Edward Burns) dostal pouze kamsi na Divoký západ. Celé kino zcela logicky očekávalo, že se tedy vypraví JEDEN DEN zpátky a zabrání nešťastné expedici. Geniální strůjkyně stroje času Sonia Rand (Catherine McCormack) si ale řekla, proč to dělat složitě, když to jde jednoduše: Travise Ryera přepraví o přesně jeden celý rok před inkriminovanou událost (tedy plus mínus 65 milionů a jeden rok) a pak ho nějaká podivná síla vcucne a posune ho o jeden rok kupředu, kde ale bude moci být pouze asi dvacet vteřin. Jak prosté!! A stačí pár vteřin k přeprogramování počítače!

A protože mi ostatní stupidity, amatérnosti, klišé a neschopnosti nepřipadají dost důležité a zábavné na to, abych se o nich rozepisoval, přistoupím rovnou ke kladům filmu. A jsou celé tři. Za prvé: celou dobu jsem si při sledování této slátaniny říkal, že ten námět je obrovským nevyužitým potenciálem…ostatně každé sci-fi je takové. Za druhé: Efekt časových vln je moc hezký, připomíná vlnu tsunami a autoři si na tom dali opravdu záležet (a to včetně výsledného vlivu na celou civilizaci) a konečně za třetí: Byl jsem velmi mile překvapen, jak smrtelně vážně vzali tvůrci vizi světa v roce 2055. Obvykle se setkávám s nemístnými očekáváními jako jsou levitující auta, vesmírné superlodě nebo lidé oblečení v unisex přiléhavém prádle s komunikačními porty na hrudi. Zde se nacházejí například elektromotorem poháněné automobily s designem podobným nyní čím dál více oblíbeným „nákupním vozíkům“ jako jsou Ford Ka, Nissan Micra apod., lidé oblečení různorodě podle osobnosti a to nejlepší nakonec: architektura města. Někdo se zřejmě zamyslel a vykoumal, že město budoucnosti nebude jeden velký futuristický barák, ale že to bude pestré. V současných městech totiž také vedle sebe stojí nové a starší budovy, proč by tomu v budoucnosti tedy mělo být jinak? Navíc se mi zdá, že design těch nových a moderních budov je velmi povedený, což už se ale bohužel nedá říct o dalších efektech, jako je pohyb monster nebo skloubení živých herců a okolního prostředí s městským ruchem. Když jsem viděl ten amatérismus, na který prý padlo 50 milionů dollarů, červenal jsem se studem. Tak to holt dopadá, když někdo upřednostňuje stále ještě nevyzrálé digitální efekty, které nejsou samospasitelné, jak se leckterý filmař domnívá a už vůbec u nich neplatí přímá úměra s množstvím vydaných penízků.

Tak tahle bota....ta za to všechno může!!

Takže co teď? Jít na to nebo ne? Já to zkrátím. Z recese ano, pokud chcete potěšit malého brášku, pak také, ale nesmíte mu zapomenout nalepit umělý knír, protože film je nevhodný do patnácti (a přivádí mě to na myšlenku, komu je vlastně určen?), jestli ale nějaký naiva čekal kvalitu aspoň vzdáleně srovnatelnou s Jurskými parky, pak budu muset zklamat. Tohle je fakt pitomost.

2/10
David Patras

Odkaz na IMDB {moscomment}