Let's dance 2
{etRating 3}
Předem upozorňuji, že tenhle film bude hodnocen v rámci žánru a tudíž lidi, kteří nemusí Flash Dance, You Got Served, Stomp The Yard, e.c., …ať ani nečtou dál.
Film je totiž, podobně jako jeho prequel (originální název Step Up) jedním dlouhým líbivým barevným videoklipem, který si rozhodně za cíl neklade žádný storytelling, jeho příběh a námět nepřesahuje nutné vyprávěčské minimum. Cokoliv, co se bude tvářit jako “děj“, je ve skutečnosti pouze nutnou svorkou mezi jednotlivými tanečními sekvencemi a je to tak dobře. Režisér filmu Jon M. Chu, mimo jiné sám tanečník, měl ambici udělat film plný nejrůznějších tanečních kreací od hip-hopu až po salsu a nejjednodušším způsobem, jak tohle udělat, je využít schéma „když x potkal y“, za předpokladu, že oba dva pocházejí ze zcela různého sociálního zázemí, jeden je příliš svobodný a najednou se musí naučit zodpovědnosti, druhý je příliš zodpovědný a ještě se nenaučil žít.
V LD 2 je příběh postaven na konfrontaci baltimorského hip-hop undergroundu a konvencemi zešněrované marylandské školy umění. Andie ( Briana Evigan ) je hip-hopovou tanečnicí, která patří do uskupení 410, proslulého lumpárnami a čímkoli, co dennodenně zvedá adrenalin podstatné části veřejnosti – happeningy v metru, cizí majetek užíván jako rekvizita – to všechno vede k střetům s policií a následným ultimátem, které dá Andie její poručnická matka. Buďto se nad sebou zamyslí a radikálně změní svůj přístup k životu, nebo se bude muset odstěhovat někam do HorníDolní, daleko od přátel a svého „crew“. Andie vyhrůžku bere na vědomí a přihlásí se na konkurz do Marylandské Školy Umění, kde předvede to, co ji naučila ulice. Ředitel Blake Collins ( Will Kemp – etablovaná Broadwayská hvězda ) je vůči jejímu výkonu poněkud skeptický, ale jeho bratr Chase, školní superstar ( Robert Hoffman ), jelikož sám inklinuje ke street dance, přesvědčí bratra, aby dal Andie šanci. Ta se najednou octne mezi dvěma mlýnskými kameny, musí volit mezi seriózním přístupem ke klasickému tanci a mezi tím, co jí zcela přirozeně koluje v žilách. Jelikož v takových situacích se lidi většinou uchylují ke strategii "dělat všechno a nic pořádně", vedoucí 410 Tuck ( Black Thomas ) Andie z domovského seskupení nekompromisně vyhodí. Chase jí pak nabídne pomocnou ruku s tím, že sestaví vlastní hip-hop crew ze školních outsiderů a ridikulózních postaviček a pomůže jí získat ztracené místo v drsné subkultuře. Zbytek příběhu pak střídavě zachycuje nelehké začátky nového seskupení a uzavřenost etablovaného hip-hop ghetta, které mezi sebe nechce vpustit nováčky a nemá pro ně ani minimum respektu. To, jak to dopadne víte zcela bezpečně už teď, ale jak jsem říkala, příběh má v tomhle filmu opravdu pouze marginální funkci ne příliš kvalitního, ale přesto funkčního tmelu, který zvládá svou dynamizující roli docela slušně.
Hlavním choreografem filmu je tak jako v Step Up 1, Jamal Sims, pod jehož taktovkou ale pracovali dva další choreografové, z nichž každý měl na starosti specifický druh pohybu - Sims dělal choreografii pro taneční scénu na zahradní party, kde prezentuje zcela neobvyklým způsobem vášnivou salsu ve spojení s hip-hopovými prvky, Nadine "HiHat" Rufinová měla na starosti opravdu geniální streetové sekvence v podání většinou černošských tanečníků, ale taky společný "battle" Andie a jejího bratra ( cameo role hlavního představitele ze Step Up 1 Channinga Tatuma ), kteří si to "rozdávali" na trampolinách. Poslední z trojice Dave Scott vymýšlel uhlazené choreografie snobáckých studentů z Marylandské Školy Umění ale taky podivné kreace již vzpomínaných outcastů, kteří pak vytvoří Andiein soubor. Režisér Chu se mezi třemi choreografiemi podle vlastních slov snažil vytvořit jisté tvůrčí napětí a taky je motivoval k pořád vyhraněnějšímu stylu, takže se beze zbytku podařilo navodit pocit "různorodosti", která úzce koresponduje se sociálním zázemím postav. Ve snímku, na rozdíl od jeho filmových předchůdců vzpomínaných v úvodu nebyly použity žádné triky, všechno co vidíte, bylo skutečně odtancováno. Autenticita přístupu tvůrců tedy není nijak uměle "vylepšována", choreografie jsou navzdory tomu geniální a neuvěřitelně dynamické, člověk se jimi nechá unášet a opravdu nepřemýšlí o tom, že právě skousl jednu z dalších popelkovských variací.
Dalším výrazným (i když pro některé lidi taky odstrašujícím...) atributem filmu je samozřejmé soundtrack, který je z větší části hip-hopovou a rapovou kompilací v čele s Missy Elliott, Akonem a Cassie a v závěsu s dalšími umělci, v Evropě nepříliš známými, v Americe ale docela slušně rotovanými - Flo Rida, T-Pain, Yung Joc, Britt & Alex, Trey Songz, Laura Isiborová, Kevin Michael, dokonce tady zazní i nasládlý popouš Enrique Iglesias. Kompilaci měl stejně jako v Step Up 1 na starosti Buck Damon.
Step Up 2 je, pokud ho budeme brát s určitou nadsázkou, opravdu konfrontačním snímkem, konfrontuje všechno se vším - rozdílná sociální zázemí, rozdílné představy o kvalitním umění, generační konflikty, genderové konflikty, zdravou kompetitivnost a snahu o exkluzivitu,...Neříkám, že tvůrci myšlenky dotahují do konce, ani že je řeší nějakým relevantním nebo funkčním způsobem, prostě si jen myslím, že na jejich základě vystavěli rychlý a dynamický snímek, který vás někdy opravdu "vytrhne" a "udělá vám dobře". Je přesně tím, na co lidi chodí, když nechtějí přemýšlet a chtějí se prostě jenom bavit a tudíž ho opravdu nelze hodnotit podle kritérií, které byste uplatnili na snímek, který se ohání nějakou výraznou pointou nebo námětem. Taky nepředpokládám, že jeho ambicí bylo přitáhnout publikum 30+, nebo si precizním scénářem nárokovat více pozornosti než si zaslouží. Myslím, že má ale rozhodně něco do sebe a nemusíte si ujíždět právě na R´n´B nebo hip-hopu, abyste ho poživačně spolkli.
Rena Androvičová