Království

Na film Petera Berga jsem šel se značným pocitem nedůvěry. Dle nadupaného traileru jsem už předem tušil, že půjde o další přírůstek do rodiny v podstatě už zcela ustálených akčních žánrovek „bournovského“ typu. Jak to dopadlo?

Musím říct, že můj hlavní dojem z celého filmu je: ubohá až ostudná náplň v úžasně cool obalu. Život v jednom obytném komplexu pro zaměstnance amerických ropných společností v Saudské Arábii se během (jak jinak než) slunného dne změní v krvavou lázeň. Do přísně střeženého sídliště vtrhnou teroristé, začnou kolem sebe hlava nehlava střílet. Odvedou tak pozornost od dalšího atentátníka, tentokrát omotaného výbušninami, který k sobě – podobně jako jeho spiklenci převlečen do uniformy ochranky – přivolá velkou část hrajících si dětí a jejich nadšených rodičů. Jeden otřesný výbuch je ovšem pouze intermezze před daleko horší tragédií, která už značně nakrkne srdnatého agenta FBI Ronalda Fleuryho (Jamie Foxx). Ten si i navzdory politicky krotkým a korektním nadřízeným prosadí svou, sestaví operační tým (Jennifer Garner, Jason Bateman, Chris Cooper) a na zapřenou vyrazí za oceán „vyřešit problém“. Místním bezpečnostním složkám, jejichž metody jinak nepostrádají „argumentační“ pádnost dobře mířené rány obuškem, totiž efektivita vyšetřování povážlivě drhne.

Režiséra Petera Berga volně inspiroval teroristický útok v saúdskoarabském Khobaru v roce 1996. Ve srovnání s vážně míněnými filmy reflektujícími situaci po 11. září (namátkou Syriana, Let číslo 93) je Království především plnokrevnou akční podívanou v moderním „reportážním“ duchu. Těkavou ruční kamerou, hektickým střihem a propracovanou zvukovou stopou dostávají tvůrci diváka velmi obratně přímo do centra probíhající akce a tahle surová vizualita dodává Království v jeho nejlepších momentech neuvěřitelnou autenticitu. Film se tak přimyká svým vizuálním pojetím takovým vrcholným akčňákům z poslední doby jako jsou Potomci lidí, Bournovo ultimátum nebo Mission: Impossible 3. Je vážně paráda, sledovat Foxxe, jak se v přikrčení probíjí deštěm kulek (hlavně dvě scény stojí vedle úvodního přepadu za zmínku: únos na dálnici a přestřelka ve fundamentalistické čtvrti) a v jednom okamžiku si uvědomit, že vlastně vůbec nevíte, co se děje… ale že vám to vůbec nevadí!

Jestliže technickým zpracováním patří Bergův film ke špičce současného akčního filmu, scénář pracuje pořád s předvídatelnými vyprávěcími klišé a nudnými charakterovými typy: hláškonoš-mazák (který celou akci vnímá s ironickým odstupem vědoucího barda), hláškonoš-zelenáč (jemuž prožité útrapy zakalí pohled na svět), odhodlaná agentka-drsňačka, obětavý policista-domorodec a zejména pak správňácký vůdce Fleury, z jehož hlediska příběh nahlížíme. Už mě nebaví pomiliontéprvé sledovat dojetí agentů nad padlým hrdinou, suché debaty „žoldáků spásy“ v armádním letadle a opět se nedočkat (ani jedné!) uřezané hlavy. V samém jádru tak oproti zmiňovanému Bournovi chybí Bergovu filmu především takříkajíc „koule“. Sice je všechno náležitě špinavé, roztěkané a tělesně naléhavé, ale pohříchu se o hrdiny netřeba příliš bát.

A navíc je - právě skrze postavu Fleuryho - film trestuhodně ideologickou masáží. Sice nevykazuje žádnou přemíru amerických vlajek a prezidentských proslovů, ale o to příměji hraje na obecně humanistickou strunu. Díky kýčovitým obrazům hrajících si hnědookých dětí, zahalených žen a důstojných starců na modlitebních kobercích je pro mě Království nepřijatelnou směsí hloupého patosu, banální smířlivosti a naivního kulturního imperialismu. Při pohledu na agentku FBI, kterak dává malé arabské holčičce na znamení přátelství lízátko, jsem měl sto chutí dát někomu herdu. Při slovech hlavního hrdiny Fleuryho k malému hnědookému synkovi zabitého policisty „Tvůj otec byl hrdina“ jsem se málem na protest zvedl ze sálu. Skutečně nerozumím důvodu, který americké filmaře vede k tak banálnímu přístupu k civilizacím nám rovným (nebo přinejmenším nijak oprávněně námi považovaným za méněcenné). Z poslední doby mě napadají například Caton-Jonesovy Shooting Dogs (nebo poněkud specifický Meirelessův Nepohodlný). Vždycky je tu (lhostejno zda černý nebo bílý) západní hrdina jakýsi průvodce dějem. Na jeho vyděšený pohled tvůrci stříhají v nejvypjatějších momentech, jeho natáčejí v obklopení „domorodci“, jak se k němu vztahují ručky dětí, on svými mužnými pažemi žehná starcům… Západní filmový hrdina nikdy v cizí (čtěte rozvojové) zemi není sám sebou, nejedná jako subjekt, resp. jako bojovník sám za sebe. Vždy je jakýmsi turistou, stejně jako o tom psal Deleuze je spíše poutníkem, procházejícím jemu neznámým prostředím, které jakoby „objevuje“. A ačkoli kolem něj zhusta sviští kulky, málokdy umírá a má vždy šanci vrátit se do rodné země a podat zprávu tamním úřadům nebo alespoň úlevně obejmout svého synka. Skrytá ideologie filmu kolem něj vytváří jakousi bublinu nezranitelnosti a výlučnosti, k níž se stejně jako ty ruce domorodců upírají i zraky diváků lačných humanistického patosu a civilizačního kýče. Někdy si říkám, že mi jsou snad sympatičtější ty otevřené propagandistické spektákly Petersonovksého střihu (Air Force One), kdy se za tou americkou vlajkou neskrývá nic jiného než…americká vlajka. Jak strašně pohodlné je věřit, že jsme ti hodní!

Hodnocení: 4/ 10

Jan Hlubek

Odkaz na IMDB: http://www.thekingdommovie.com/

Oficiální web: http://www.thekingdommovie.com/

Flash-trailer na CSFD: http://www.csfd.cz/film/224832-kralovstvi-kingdom-the/trailer/