Karamazovi
{etRating 4}
Protože Karamazovi (i podle jejich režiséra Petra Zelenky) asi nikdy nebudou klasický mainstreamový film na nedělní odpoledne v multikině (svědčí o tom i fakt, že jejich premiéry se neuskuteční tam, ale v menších kinosálech po celé ČR), nebudu se tady ani já pokoušet o mainstreamovou recenzi.
Řekla bych to asi tak: pokud patříte mezi příznivce pražského Dejvického divadla, je to pro vás povinností. Ačkoli se herci brání tomu, aby byl film vnímán jako upoutávka do divadla, nedá se tomu odolat. Hra Bratři Karamazovi je ve zdejším repertoáru již 8 let a stále je jednou z nejnavštěvovanějších. Ve snímku se také neobjevuje moc tváří, které byste nemohli vidět v divadelní předloze (pro jistotu: Martin Myšička, Igor Chmela, Lenka Krobotová, Ivan Trojan, David Novotný). A ani to není potřeba, protože oni stejně ve filmu hrají hlavně sami sebe..
Jako čeští herci se vydávají na zájezd do Polska, kde mají být se svou jevištní adaptací Dostojevského Bratří Karamazových součástí alternativního festivalu odehrávajícího se v prostoru oceláren. Celý film pokrývá vlastně generální zkouška na představení, které se má uskutečnit následující den. Dnes tedy diváky tvoří jen několik pracovníků podniku. Hraje se v kostýmech i bez nich, po celém prostoru oceláren. Představení tak splývá s realitou místa, kde se odehrává, a vytváří něco unikátního. Ty dva světy se ovlivňují a vzájemně doplňují. Vznikají tak zajímavé momenty, které by se v samotné hře nemohly objevit. Tak například po tom, co pragmatický Ivan Karamazov v podání Igora Chmely vylíčí svůj negativní vztah k náboženství a odejde ze scény, aby si venku dal cigaretu, dozví se od jednoho z místních údržbářů o snaze Sovětů ochromit tady náboženský život stavbou obřích oceláren, která se minula účinkem, protože místní dělníci si nechali postavit kostel přímo uvnitř tohoto objektu.
Film odkrývá některá citlivá témata a morální problémy, kterých nebyli ušetřeni ani samotní herci. Například Ivanu Trojanovi se podle režisérových slov moc nechtělo v roli lehkovážného otce Karamazova plivat na podobiznu Karola Vojtyly a David Novotný měl zas problém se scénou, kdy má jednomu z dělníků říci, co si myslí o jeho neadekvátním chování vzhledem k tomu, že se právě dozvěděl o smrti vlastního syna.
Nebudu se snažit nalákat vás na nějaké podařené vtípky, jelikož (ač to teď zrovna v Česku není příliš v módě) i vážný snímek může stát za shlédnutí a tento má navíc určitý přesah, který mu ještě přidává na kvalitě.
Pavla Vamberová