Hranice smrti
{etRating 1}
Velmi dlouho jsem přemýšlel, jak vám mám přiblížit tento film. De facto i při psaní této recenze stále nevím co psát. Prsty mi spontánně létají po klávesnici a náhodně mačkají písmenka, která se téměř okamžitě zobrazí ve wordu. Hodiny na zdi tikají. Pavouček leze po stěně. Sluníčko pomalu zapadá. Tik tak. Napadlo vás vůbec někdy, jak by byl svět krásný, kdyby… No… Kdyby prostě něco.
Co jsem to chtěl? Aha, ten film.
Hmm… Asi takhle: Film Hranice smrti je provázek. A to myslím opravdu skutečně hrozně obrovsky moc vážně. Žádná sranda. Tak si to představte. Vezměte si černou tkaničku od vašich bot a zelenou nit. Tyto dva kousky svažte k sobě. Na zelenou nit přivažte červenou bavlnku z vašeho nedodělaného vyšíváníčka, na bavlnku přivažte zežloutlý starý provázek, který jste si zapůjčili z taťkovo dílny, na provázek přivažte černou tkaničku z druhé boty vašeho oblíbeného páru, na to navázejte opotřebovanou zubní nit, zkuste na ní poté napojit již použitý toaletní papír a na konec papíru nalepte dlouhý kus izolepy.
Velmi zábavné, že? To ovšem teprve přijde.
Teď ten provázek vezměte do pokoje s vakuem. To proto, aby se volně vznášel v prostoru a nic mu nepřekáželo. A teď levou rukou chytněte provázek dvěma prsty za začátek (tkanička z vašich oblíbených bot) a položte si jej do pravé ruky. Touto rukou poté tkaničku pevně uchopte. Teď už jen oddalujte levou ruku od pravé a sledujte, co vám vyjíždí z pravé ruky. Neuvěřitelný mix různých barev, materiálů, délek, vůní…
Nevíte, proč to děláte, ale když už to děláte, proč nevytrvat až do konce že?
Postupně vás to ovšem začne nudit, začne vás pálit ruka od tření, bude se vám v hlavě motat spousta otazníků, na které nejsou vykřičníky. Ale jsem si jist, že vydržíte až do konce. Konec přeci může být dobrý ne? Když jste přežili skoro celý provázek, přeci to teď nevzdáte. Naděje v lepší konec vám drží ruku sevřenou, nechce povolit.
Jenže vy moc dobře víte, jaký bude konec. Napřed to hezky sklouzne, šance, že to budete mít rychle za sebou, jenže pak přijde lepkavá část, která vás dopředu jen tak nepustí. Budete si ji muset vychutnat milimetr po milimetru, abyste nakonec zjistili, že v ruce nic nemáte, že ji máte jen spálenou, špinavou a lepkavou…
Proč vám to píšu? Proč ne!
Má to nějaký smysl, že jsem vám to napsal? Ne!
Ondřej Věnek Vysopal