Hostel

Při příchodu do kina jsem míjel pána, který vyprávěl svému kolegovi, že už některé brutální scény Hostelu viděl a že nemá zapotřebí podobné filmy sledovat, tudíž do sálu znovu nevkročí. Tolik zbytečného násilí tam prý je… V duchu jsem si říkal: „Ty starý páprdo, vůbec tomu nerozumíš. Vždyť takový Saw (první) byl skvělý film. A tam šlo taky o násilí. A co třeba Hooperův Texaský masakr motorovou pilou, Jacksonovi Bad taste a Brain dead, nebo Barkerův Hellraiser? Filmy v první řadě zábavné, „nechutnost“ jim slouží jen jako prostředek k vyvolání strachu, popřípadě humoru. Není cílem vyjádření.“ Zatímco mi tedy v hlavě probíhala tato slova (nutno podotknout, že zdaleka ne tak souvisle), sál se zaplnil novináři plnými očekávání. Poměrně dlouho nás média zahlcovala útržkovitými informacemi o „neuvěřitelně brutálním“ americkém filmu natočeném v Čechách, ale odehrávajícím se na Slovensku, pod producentským dohledem Quentina Tarantina, za zvuků písniček Michala Davida. Pověst nelhala. Film je skutečným šokujícím zážitkem.

Nejdřív nastíním příběh.Tři kamarádi, dva z Ameriky a jeden cestou přibraný Islanďan, mají stejný plán jako (alespoň podle toho co se nám snaží namluvit některé americké filmy) všichni ostatní teenageři, kteří jedou z civilizovaného Západu k nám, do východní Evropy – zahulit nějaký pořádný matroš, a hlavně - pořádně si zasouložit! Potom co jim jeden hustej týpek v Amstru řekne, že na Slovensku jsou holky krásné, a co je nejdůležitější, ochotné se každému turistovi beze slov odevzdat, chlapci neváhají ani vteřinu (a nerozhodí je ani letmé varování, že teď po té válce je to na Slovensku trochu nebezpečné). Po příjezdu do Hostelu poblíž Bratislavy se hned najde několik natěšených slečen, jde se na diskotéku, trsá se v rytmu Michala Davida, pak se souloží. A to jsme někde v polovině filmu. Načež dojde k zásadnímu zvratu, film naprosto změní styl. Někteří hosteloví nájemníci začínají mizet, příběh se přesouvá do podzemí jedné přilehlé továrny, v níž se odehrávají podivné mučící orgie pro bohaté zahraniční turisty.

Hned první polovina filmu pro mě byla překvapením. Jen partička kluků, kteří hulí a smějí se v holandském Coffee shopu. Stylem se to nijak neliší od současných teenagerských komedií, jen s tím rozdílem, že to není vtipné, ani se o to nesnaží. Celé se to dá vysvětlit snad jen touhou být „in“ a „cool“. Existují lidé, kterým stačí vidět hulení na plátně a už se spokojeně usmívají. Stejně tak očividně existují lidé, kterým přijde zajímavá snaha hrdinů někde zasunout (odpusťte mi ten výraz). Druhá polovina filmu je jiná. Naprosto. Všechno je temné, krvavé, surové. Je tu jasná snaha diametrálně obě části odlišit nejen obsahem, ale i formou. To je sice sympatický cíl, ale pokud na to člověk není připravený, bude mu špatně spíš z první poloviny filmu, která neobsahuje jediný zajímavý nápad, nic, na co by si člověk někdy vzpomněl. Je tam jen pro ten kontrast. Anebo spíš proto, aby se délka jakéhosi krátkého motivu, nápadu, protáhla na celovečerní film. A to je pro diváka docela málo.

Ještě upozorním, že nemám nic proti krvi na filmovém plátně, pokud slouží nějakému příběhu, pokud slouží k vyvolání strachu, pokud má nějaké opodstatnění. Ve druhé polovině je krve dost a dost. A hlavně mučených lidí. Člověk přivázaný na židli je týrán vrtačkou, skalpely, motorovou pilou…Tyto scény jsou dost intenzivní (několik lidí z kina odešlo), ale nic, co bychom už dříve neviděli. Znovu musím zmínit film Saw, kde jsou lidé také týráni, ale celý film skvěle graduje, a výsledná emoce není hnus, ale skutečný strach. Hostel si nepohrává s lidským strachem, ale znechucením. Jistě, také se jedná o emoci, ale dosáhnout jí je nepoměrně jednodušší než strachu. K dosažení strachu musíte budovat atmosféru, a stejně není jasné, že se to povede. Mnoha lidem však stačí ukázat trochu krve, a už si zakrývají tvář. Někde se to jistě dá uplatnit, ale postavit na tom celý, v tomto případě jen polovinu, filmu bez přispění jediného dalšího nápadu, bez jiného cíle, se mi zdá laciné.

O hereckých výkonech se zde nedá mluvit, o zajímavé režii také ne. Eli Roth je plnohodnotným soupeřem Uwe Bolla a P.W.S.Andersona. Hostel je sice lepší než jeho debut Cabin fever, ale skutečně jen v tom, že se to odehrává na Slovensku (v Čechách). To je také jediný důvod proč Hostel doporučit. Ovšem jen lidem v Československu, a pokud možno jen v televizi (na tohle do kina???!!!). To by ale na dvě hvězdičky pořád nebylo, takže je dávám ze dobrou práci kameramana Milana Chadimy v druhé půlce, kde si pohrává se světlem a stínem, a stává se tak jediným, kdo se tu pokusil vykreslit nějaké napětí. Bohužel, zůstal sám.

Možná už jsem viděl moc filmů, možná moc málo, možná tu jen tak plácám (to je nejpravděpodobnější) a možná jsem sám tím starým páprdou, kterého jsem na začátku citoval. Hostel je ale nuda, špatný film, ztráta času. V době kdy se kiny prohání Pýcha a předsudek, Mnichov a Mariňák, Hostelem čas (ani peníze) neztrácejte.

Odkaz na imdb: http://www.imdb.com/title/tt0450278/

Oficiální web: http://www.hostelfilm.com/

Hodnocení: 2 /10

Ondřej Lipenský