Hooligans

Jestli jste viděli nedávno promítaný český film o fotbale Non plus ultras a bojíte se svůj omyl zopakovat, tak žádný strach. Německo-britský film Hooligans, natočený německou režisérkou Lexi Alexander (mj. velkou fotbalovou fanynkou), je naštěstí o mnoho lepší.

Hooligans není film o kožené mičudě a 22 bláznech, kteří ji prohánějí. Jak už z názvu vypovídá, režisérka se zaměřuje na samotné fanoušky, tedy na ty, označované za hooligans, kteří berou své fandovství a nepřátelství, plné bitek s fanoušky soupeřova klubu, jako svatou válku a svou životní náplň.

Film je samozřejmě myšlen jako „antinásilnický“ a rozhodně nemůžu podezřívat jeho tvůrkyni, že by snad chtěla vykreslit násilnické fanoušky v lepším světle. Nicméně tím, že tolik vsadila na emoce, vykreslení báječných kamarádských vztahů mezi hooligans a jejich hluboký pocit soudržnosti, hrozí trochu riziko, že si ty rváče (ovšem se srdcem na pravém místě) nakonec oblíbíte. To je trochu nebezpečné a až příliš to bagatelizuje jejich idiotské chování. K tomu všemu jsou hlavní hrdinové dva sympatičtí mladíci. Jednoho z nich, Matta Bucknera (Elijah Wood), právě nespravedlivě vyhodili z žurnalistiky na Harvardu (našli u něj drogy, které nebyly jeho), vrací se frustrován domů do Anglie a přes manžela ( bývalý šéf celého gangu) své sestry se seznamuje s jeho bratrem Petem Dunhamem (Charlie Hunnam), členem Green Street Elite – gang hooligans, a sám do nového prostředí nakonec zapadá. Oba, naprosto protikladné figury, se stávají přáteli na život a na smrt. Takoví Pat a Mat, dalo by se říci….A propos bylo hezké sledovat, jak jemný klučina Elijah Wood po první rozdané ráně přichází celému tomu krvavýmu šílenství na chuť:). Trochu mi jen vadilo, že hooligans jsou zde až příliš často zobrazeni jako téměř novodobí rytíři, kterým jejich čest nedovoluje jinak, než rozkopat ( zápas, co zápas) soupeřovým fanouškům ksicht.



Scénám z četných bitek nelze upřít velkou „naturalističnost“:) a i herecké výkony jsou přesvědčivé. Hlavně „světácký“ týpek Charlie Hunnam na mě působí tak, jako kdyby členem hooligans opravdu byl. Přitom rozhodně nevypadá jako klasický rváč. To je také záměr filmu. Režisérka chce mj. říci, že člen hooligans může být i „kravaťák“, který si prostě svou agresivitu a nahromaděný stres vybíjí při bitkách. Klišé o tom, že hooligans jsou jen primitivové z dělnických profesí, by mělo vzít konečně za své.

Ve filmu vystupuje i novodobý jidáš, který zradí své „druhy ve zbrani“, aby nakonec v závěrečné tragické bitce bojoval na správné straně. Před touto závěrečnou bitkou se mimochodem skutečně přistihnete, že s hooligans sympatizujete a jste při pohledu na jejich přípravy a soustředění i stejně nervózní jako oni…



Zrada, přátelství, láska, solidní zápletka, složité mezilidské vztahy a nakonec smrt. Všechny tyto atributy jsou ve filmu obsaženy, a to někdy tak jímavě, až se vám možná při závěrečných titulkách začnou „potit oči od slz“:). Kdo by to byl před začátkem řekl? Až na zmíněnou přílišnou emocionální vypjatost některých scén je film zdařilou sondou do tvrdého jádra fotbalových fanoušků a, jelikož není o kopání do mičudy, tak ho můžete bez obav navštívit i vy, kterým tento sport nic neříká. Ve filmu není hluchých míst, takže nudit se rozhodně nebudete. Ještě snad jedna rada na závěr: po filmu rozhodně nechoďte na fotbalový stadion, mohlo by to pro fanoušky soupeřova týmu zle dopadnout:)….

Hodnocení: 7/10

Odkaz na IMDB

Josef Provazník