Hlad

Hlad: Film odhodlaný  zajít až na dřeň 

„Chtěl jsem ukázat, jak v roce 1981 H-blok ve věznici Maze nejen vypadal, ale také jak byl cítit, slyšet, jaký byl na dotek,“ říká Steve McQueen, uznávaný britský video-umělec, který se loni stal i uznávaným režisérem. Jeho debut Hlad ocenili v Cannes, Baftou a dalšími 26 cenami.

V H-bloku ve věznici Maze u Belfastu drželi Britové členy IRA a v roce 1981 byl jedním z nich i Bobby Sands, dodnes ikona boje za sjednocení Irska. Hlad ale není životopisem hrdiny. Hlad je film o pachu, zvuku, doteku, film o těle, které se stává zbraní, když už žádná jiná zbraň k dispozici není, a nástrojem, v němž se ukrývají tajné vzkazy a s jehož výkaly se maluje na zdi cely. Film o zarputilosti a zatvrdilosti. Intenzivní, neúprosný a sám odhodlaný jít až na dřeň, stejně jako Bobby Sands, který jako první zahájil velký hladovkový protest, který měl zmobilizovat Iry venku a konečně Margaret Thatcherovou donutit, aby IRA vrátila status politických vězňů.

Ve způsobu, jak McQueen spojuje fyzickou blízkost s odstupem a osobní příběh s obecným, se neskrývá politická agitka. Film vrcholí ve scéně strhujícího, vyčerpávajícího dialogu mezi Sandsem a knězem Moranem, který dostává rozměr filozofické debaty o smyslu sebeobětování, smyslu vyjednávání s nepřítelem a smyslu svobody. Každý má své argumenty, svou etiku a svou pravdu. Tuto část tvoří jen několik záběrů, jeden z nich trvá plných 17 minut a kamera se při něm nepohne.

Skoro vše ostatní McQueen jako zkušený vizuální umělec vypráví obrazem. Jen občas ujede k experimentům videoartového typu a jen na závěr se uchýlí k očividným symbolům. Jinak ví, čím se vyjadřovat, kdy ukázat brutální umývání vězně, který na protest odmítá hygienu, a kdy stačí jenom záběr na krvavé klouby dozorce. Kromě klíčové zmíněné scény uprostřed se ve filmu skoro nemluví.

Sands, hnaný hladem po svobodě, vydržel hladovku 66 dní. Celý závěr patří jeho pomalému a bolestivému umírání, scénám vtahujícím svou zvláštn  poetikou, čistotou a subjektivním zvukem a kamerou, drásajícím svým průběhem, detailností i vzhledem irského herce Michaela Fassbendera, který kvůli tomu zhubl až na 59 kilogramů. Fassbenderův intenzivní výkon zapadá do zbytku filmu, kde je všechno nekompromisní a obnažené.

McQueen moc často věznici nepouští a politický kontext, reakce veřejnosti i to, že byl Sands během své hladovky zvolen do britského parlamentu, postihuje jen úvodními a závěrečnými titulky a nesmiřitelnými výroky Margaret Thatcherové. Víc než politika ho zajímají lidé uvěznění v jejích důsledcích: britský strážce, který každé ráno kontroluje auto, jestli v něm není bomba, dva irští vězni - účastníci tzv. špinavého protestu, pragmatický kněz a nakonec k smrti odhodlaný Sands.

Vybalancovaný, disciplinovaný, strohý film, jehož scénář napsal McQueen spolu s irským dramatikem Endou Walshem, autorem kontroverzní hry Disco Pigs, nezajímá klasický příběh. Ve třech dějstvích předkládá sled detailů a silných obrazů (třeba umdlelý člen IRA v náruči unionistického radikála v ozvěně Piety). Smutně pozoruje zoufalé činy lidí, o nich kněz Moran tvrdí, že v takových podmínkách už nemůžou být normální. Ani film o nich není „normální“. Drží nám hlavu strčenou dovnitř pekla a nutí nás dívat se, cítit a přemýšlet. 

HODNOCENÍ 5/5

Hlad (Hunger)

VB/Irsko 2008

Režie: Steve McQueen

Scénář: Enda Walsh, Steve McQueen

Kamera: Sean Bobbitt

Hudba: David Holmes, Leo Abrahams

Hrají: Michael Fassbender, Liam Cunningham, Stuart Graham, Liam McMahon, Brian Milligan, Ben Peel a další

Distribuce v ČR: Artcam

Premiéra: 1. 10. 2009