Harry Potter a Ohnivý pohár

Jako správný (tedy nezávislý a neúplatný) recenzent bych zřejmě neměl nějakému filmu dělat lacinou reklamu. Nadto filmu tak nepokrytě bažícímu po našich peněženkách. Čtvrtému Harrymu Potterovi ji ale dělat hodlám. Kdo celým fenoménem „Potter“ opovrhujete, tak snad tuhle recenzi ani nečtěte. Ostatní taky ne a mažte do nejbližšího multiplexu pro popcorn a Coca-colu (nebo tam mají Pepsi? Čert ví…). Přinejmenším od Války světů mi žádný „trhák“ v kině tak neutekl. Naopak jsem v poslední době viděl vícero potěšení, u nichž jsem už po půl hodině doufal, že promítačka chytne jasným plamenem. U Merlinova vousu!



V Bradavicích přituhuje. Doba bude zlá a temná. I přes stále smělejší hrozby Voldemortových přisluhovačů Smrtijedů, rozhodne Ministerstvo Čar a kouzel jasně – tradiční Turnaj tří kouzelníků se konat bude. A do Bradavic se tak sjíždí zástupci nejslovutnějších čarodějnických škol. Poněkud „předimenzovaná“ Madam Maxime okouzlí zarostlého Hagrida, který se kvůli ní neváhá dokonce učesat, a její sličné svěřenkyně z Krásnohůlek zase rozehřejí Bradavické mládence. Sošní jinoši ze školy v Kruvalu, vedení tajemným Igorem Karkarovem pak zákonitě zamotají hlavu něžnější polovině pořadatelské školy. Turnaj tří kouzelníků není pro žádné třasořitky. Koho Ohnivý pohár vylosuje coby účastníka, ten už nemůže couvnout, a ztráta drahocenného hrdla se v průběhu soutěže nevylučuje. Když pak pohár, vedle statného Kruma, spanilé Fleur Delacour a rytířského Cedrika Diggoryho, hrajícího za Bradavice, určí překvapivě i čtrnáctiletého Harryho, stává se náš zjizvený hrdina pro všechny naráz jenom opovrženíhodným podvodníkem. I nerozlučný Ron se od něj na čas odvrací. Jen nový učitel ochrany proti černé magii Pošuk Moody je mu pořád za zády. Nuže, co tedy Harryho čeká? Nesmí zemřít, musí zjistit, co že to ten Voldemort vlastně chystá a musí taky sehnat někoho na vánoční ples.

Režisér Mike Newell (Čtyři svatby a jeden pohřeb, Úsměv Mony Lisy) je třetím v narůstající řadě Potterovských režisérů. Po řemeslníkovi Chrisu Columbusovi (který, doufám, už nikdy nenatočí nic kromě reklamy na sušenky s čokoládovou polevou) režíroval třetí díl Alfonso Cuarón. Harry Potter a vězeň z Azkabanu mě před rokem a půl ohromně dostal. Když jsem tehdy sledoval jeho závěrečné titulky s animovanými stopičkami kráčejícími po kouzelné mapě Bradavic, říkal jsem si, že jestli veškerou snahu jeho nástupce ve čtyřce zahodí, just si psaného Harryho Poettera nikdy nepřečtu a dál si budu hrát na povýšeného intelektuála. Tam, kde Columbus sochal učebnici nudných filmařských obyčejů (celek – polocelek – detail, jůůů zaříkadlo, digitální trik a vyjukaně se tvářící hrdinové), kouzlil Mexikánec s tím, čemu se kdysi říkalo vizualita, cit pro obraz atd. Scéna s vrbou Mlátičkou, let sovy Hedviky Bradavickým údolím (jehož krajina se v jediném plynulém záběru mění podle ubíhajících ročních období) nebo vůbec celá inscenace závěrečné časové smyčky. Prostě paráda. Navíc z mladých „herců“ se jako mávnutím kouzelného proutku vyklubali skuteční herci, kterým jsem věřil jak smrtelný strach z víte-o-kom-mluvím, tak propukající víření hormonů. A Mike Newell tohle všechno, chválabohu, nezahodil.



Ovšem ani nevylepšil. Nenavázal totiž přímo na Cuarónovo očividné experimentování a ubíral se vlastní cestou. Jakoby z druhé strany tak došel k úžasnému filmovému klasicismu. Což ale vůbec neznamená návrat ke Columbusově klišovitosti a nudě. Brrrr. Tady vás nic neruší a jen se vezete. U Columbuse mě i tajuplná Harryho dobrodružství sama o sobě dost nudila (a závěr Tajemné komnaty jsem dodnes nepochopil). Cuarón svůj díl zase nabil tolika čistě vizuálními nápady, že mě bavilo už jen koukat na to, jak se ty obrázky hýbou (a jak u nich příjemně mrazí). Newell pak „vnitřní“ magii Potterovského světa i „vnější“ magii filmového řemesla setřepal do úhledného balíčku. Vážně nevím, co bych mu měl vytknout. Že Harryho hraje Daniel Radcliffe přeci není jeho chyba.

Newell vložil všechny filmové prostředky do popisu atmosféry, života a prožívání hrdinů. Digitálních efektů je tu nepočítaně, ale snad proto, že režie působí tak elegantně přirozeně, vůbec je nevnímáte. Podobně jako Spielberg ve Válce světů, i Newell používá počítač zcela nevtíravě a jakoby mimochodem. Povinné utkání ve famfrpálu (tentokrát hned mistrovství světa) opouští, aniž zápas ještě pořádně začal a kamera se náležitě pokochala architekturou stadiónu a vzdušnou akcí. Zanedlouho, v sekvenci prvního úkolu turnaje (nebojte, tentokrát bez spoilerů), za zvuků vřavy a zápolení jeho soupeřů, pomalu najíždí na vyděšený obličej Harryho sedícího v šatně. A digitálně upravený nos Ralpha Fiennese (že nevíte-koho hraje?) je už jenom takovou třešničkou na dortu, nad kterou se ani nepozastavíte.



Ačkoli je na první pohled hlavní atrakcí celého příběhu Turnaj tří kouzelníků, skutečné drama leží jinde. Harry (Daniel Radcliff), Hermiona (Emma Watsonová) i Ron (Rupert Grint) nám totiž pomalu dospívají a nebezpečenství kladená Harrymu jednotlivými úkoly závodu, ze všeho nejvíce prověřují pevnost jejich vztahů a odhalují vzájemné city. Proto ty prostřihy na nos ohrnujícího Rona během Harryho úporného zápasu. Nebo zasněné pohledy Hermiony na málomluvného svalnatce Kruma. Pravým vyvrcholením filmu pak pro mě byla scéna vánočního plesu. A díky ní (asi už nadobro) hlavním hrdinou zrzavý Ron Weasley. „Já čekám, že pro mě přijdete jen tak… Ne jen proto, že nemáte s kým jít!“ pláče vyšňořená Hermiona (která vážně roste do krásy!) a Ron – neudělá ale vůbec nic! Moula. Klidně oželím příští dva díly a šup sem se sedmičkou. Jak to dopadne mezi Harrym a Voldemortem vem ďas, po shlédnutí Ohnivého poháru mě zajímá už jenom to, jak se ti dva dají dohromady!



Ne, teď vážně. Harry Potter a Ohnivý pohár je prostě ohromně zábavnou, ovšem stejně tak mrazivou podívanou. Právě proto, že celým dějem prolínají vtipné (ale opravdu vtipné a perfektně odpozorované!) pubertální trable dospívajících hrdinů, působí samotný závěr tak překvapivě, temně a téměř tragicky. Skoro jsem si přál vrátit se na ten vánoční ples. Absolutní Zlo se stává ještě hmatatelnějším a ještě absolutnějším (ačkoli i přes příchod víte-koho zůstávají skutečně strašidelnými nositeli tohoto spíše jeho nohsledi). Harry poznává, že v tomhle zápase mu Brumbálova ochranná křídla nadále nebudou nic platná a nám, divákům dávají tvůrci bez servítek najevo, že s životy ústředních postav jsou odhodláni velmi rychle a náležitě nepříjemně skoncovat.

Ohnivý pohár se mi líbil přibližně stejně jako Vězeň z Azkabanu. Stejně co do míry, ale úplně jinak co do podoby. Jsou to dva zcela odlišné filmy a oba stojí za to. U Azkabanu se bojíte a působí to. U Ohnivého poháru se spíše smějete a působí to taky. Jak se David Yates pochlapí s Fénixovým řádem, nevím, ale určitě si co nevidět napůjčuji ty knížky a konečně začnu Pottera číst. Devítka za to, jaký je to nechutný byznys, a za Daniela Radcliffa.

Hodnocení: 9/ 10

Jan Hlubek

Odkaz na oficiální web

Odkaz na IMDB