Hancock

Nu, zkrátka a dobře – nikoli špatně, vůbec ne skvěle. Režíruje řemeslně zručný Peter Berg (ano, vím, mělo mě při této informaci jímat podezření, ale jsem holt přehnaně důvěřivý, co se průměrných hollywoodských řemeslníků týče… vzpomeňte si na Davisova Uprchlíka, třeba). Produkuje matador Michael Mann (mistr začíná zřejmě na stará kolena hrát vabank – i když nechápu, proč to má zapotřebí). Hraje „pohodový“ Will Smith (záruka průměrně kvalitní herecké zábavy, byť bez přehnaných nadějí na skutečnou charakterovou drobnokresbu). V čem tedy ten problém, že se nám nevyloupl malý, roztomile přeplácaný „letní hit“ (tak jako z Bekmambetova Wanted)? Inu… právě v té přeplácanosti.

Protože jsem po projekci zašel na kafe s kamarádkou, která psala na Hancocka recenzi pro Houser, nemůžu nezmínit její argument (který samozřejmě použila ve své recenzi a já to tu zmiňuji právě proto, abych nebyl nařknut z plagiátorství) o to, že největší potíž s Hancockem je ta, že vypadá především jako pilotní díl jakéhosi superhrdinského seriálu, do něhož toho autoři nacpali záměrně co nejvíc, aby pak v průběhu seriálu měli z čeho těžit. Přestože se v následujících odstavcích chci podívat na jiný problematický aspekt Bergova filmu, prozatím ještě na svou kamarádku navážu.

Formálně vlastně není Hancockovi co vytknout. Triky působí vcelku slušně (byť ne tak slušně – čti draze, bezchybně a superhrdinsky načančaně – jako v X-menech nebo Supermanovi). Akce je dynamicky našlapaná prakticky od úvodních titulků. Prosluněně líné lokace Los Angeles zdají se přesně odpovídat whiskou znavené postavě nezničitelného Hancocka. Hudba se nesnaží o žádné excesy a slouží žánrovým nárokům a kamera se pohybuje tu ručně roztřeseným staccatem, tu hladkou steadycamovou jízdou. Zkrátka pokoukáníčko hodné autora Království, jehož největší devizou byla rovněž (takřka) dokonale zvládnutá forma. Berg umí navodit pocit, že se diváci nachází přímo uprostřed akce (osobně oceňuji třeba zdánlivý detail, jakým je Hancockovo nemotorné přistávání, které ve srovnání s ladnou „pilotáží“ červenomodrého sirotka z Kryptonu hrdinu nebývale „polidšťuje“).

Škoda, že se nějak nezapracovalo na scénáři. Ubrat nápadů, žánrových veletočů, rádoby srdcervoucích scén (především ve druhé půli) a dokázat udržet nastolenou komediální linii (opět: především ve druhé půli). Prvních cca dvacet minut filmu je dokonalým balzámem na duši těch fandů žánru, kterým až dosud vadil, případně krev do bodu varu přiváděl, nebetyčný patos většiny superhrdinů, kteří nevědí dělat se svým „darem“ nic jiného, než zachraňovat lidstvo. Před Hancockovým cynismem, ironií a očividným pohrdáním celým lidstvem je Wolverin patolízalským lidským posluhou, který nemá žádný smysl pro proporce. Hancock je už otrávený být nej!!!, nudí ho zachraňovat nešikovné i trestat ty šikovné až příliš, lidi jako rasa ho serou až za hrob. Zkrátka je to sráč – nebo přinejmenším nechává zbylých šest miliard mluvících dvounožců si to myslet, protože tak se mu žije nejlépe. Jakmile se ovšem scenáristé rozhodli, že tohohle vagabunda je potřeba předělat k obrazu pravého, spravedlivého a starostlivého lidumila, jak jsme na něj zvyklý odjinud, jde celý parádní (a novátorský) koncept do kytek.

A tím se plynule dostávám od argumentu „pilot“ k argumentu „Dr. House“, případně argumentu „Sawyer“, případně „Dexter“. Hancock by byl jenom obyčejně špatným filmem - kdyby Hancock nepřicházel s tak originální antihrdinskou figurou a zachoval přitom ony žánrové přesmyčky (od grotesky ke konverzačně-situační komedii, pak přes komedii rodinnou, s občasnými výlety k té milostné, až k závěrečné – otevřeně trapné – variaci na sci-fi fantasy). Když ovšem autoři vhání do takto nevybalancovaných zákrut postavu hranou komediálně nadaným Willem Smithem, která má trochu ze „ztraceného“ Sawyera, více z Dr. House a snad nejvíc z „temně snícího“ Dextera, je to vyložená škoda. Ten dojem jisté „pilotovitosti“ Hancocka dle mého názoru pramení přinejmenším stejnou měrou z jeho přeplácanosti narativní a formální, jako z nedostatečného prostoru poskytnutého ústřední postavě. Kouzlo tak veskrze subverzivních (byť samozřejmě nikoli negativních) postav jako ve výše zmiňovaných seriálech je totiž v tom, že se v jejich nebývale komplikovaných charakterových vlastnostech můžeme coby diváci doslova rochnit na prostoru průměrně dvaceti dílů za jeden rok seriálu. Tedy pravé scenáristické požehnání, neb na takové ploše se dají veškeré fasety charakteru krásně rozehrát, rozvádět, jemně pootáčet a každým dalším dílem rozpitvávat z poněkud jiného úhlu pohledu. Objevování vlastního diváckého zalíbení „v tom parchantovi“ je u výše zmíněných seriálových figur tím pravým potěšením. Nejde ani tak o to, že po pár dílech víme, že uvnitř sobeckého Grega House je kabrňák od kosti, kterého logicky miluje celá rodina. Nebo že hlavní drama Sawyerovy postavy bude v tom, jak se v gaunerovi postupně „líhne“ nefalšovaný hrdina. Vzrušující je samo vědomí, že jsme svědky takové proměny, resp. takového charakterového „vynoření“. Velkou roli tu hraje taky pravidelný rytmus, s nímž tyhle „hodné parchanty“ potkáváme, zvykáme si na ně a čekáme, co se s nimi bude dít. Nastává tu naprosto unikátní fascinace hajzlem, která je postupně odměňována poznáním, že je to vlastně klaďas. A navíc je takový přerod i ohromná legrace.

V Hancockovi musíme jako diváci takovou cestou objevování sympatií projít během dvou hodin, což je sakramentsky málo na to, abychom si mohli hrdinovu „špatnost“ řádně vychutnat, „prohlédnout“, a následně pak o to intenzivněji ocenit jeho skrytou „dobrotu“. Relativně originální nápad, že za tímto „poodhrnutím opony“ stojí PR agent, v Bergově filmu zabíjí jednak jeho nedostatečná motivovanost, jednak jeho zbrklost (film nemá ani dvě hodiny). A po prvním zásadním přehození výhybky (rodinně lepkavá scéna společné večeře se špagetami) pak rychle následují další (nebojte, nevyzrazuji, byť se vlastně všechny dají očekávat), které tu změť emocí a psychických kotrmelců dorazí. Nejen, že to přestává s postupem času být sranda, navíc vám veškeré osudy Hancocka a jeho přátel začnou být totálně fuk. A to je problém, protože u takového Dextera mu prostě pořád držíte palce.

Jan Hlubek

Odkaz na IMDB: http://www.imdb.com/title/tt0448157/

Oficiální web: http://www.sonypictures.com/movies/hancock/

Flash-trailer na CSFD: http://www.csfd.cz/film/226773-hancock/videa/