Grindhouse - Death Proof
O co jde? Několik spoře oděných slečen potká v baru kaskadéra Mika. Ten pak jednu z nich usadí na místo spolujezdce do svého vyztuženého Chevroletu Nova. Během projížďky však vyjde najevo nemilá věc. Kaskadér Mike je psychopat a rád se kouká jak se spolujezdec mění v sekanou.
Nejprve malé postesknutí. Téměř dva roky jsem se těšil na to, jak na tomto místě budu hodnotit dvojfilm Tarantina a Rodrigueze prokládaný trailery na fiktivní béčkové snímky. Grindhouse měl současnému divákovi navodit atmosféru, jakou zažívali diváci v některých amerických kinech v 70.letech. Dvojprogram filmů většinou nevalné kvality prokládaných upoutávkami na podobně brakové filmy. To všechno promítané z ojetých kotoučů s četnými vadami. To byla výchozí myšlenka se kterou Tarantino a Rodriguez přišli. K nám se bohužel film dostává rozdělený na dvě poloviny, každá jde do kin v jiném termínu, a přidané trailery chybí úplně. Oba filmy jsou delší než v původní americké verzi, což se na první pohled může zdát jako klad, ale opak je pravdou (viz níže). Rozdělená verze nakonec běží i v ostatních evropských zemích, jelikož v amerických kinech snímek nesklidil takový ohlas, jak se čekalo (a diváci prý odcházeli z kina po první polovině, nevěda, že ještě není konec!). Vzhledem k tomu že se ale původní projekt drží v první stovce TOP 250 na IMDB, zdá se že jde spíš o chytrý (a zlotřilý!) distributorský tah jak nalákat diváka na dva filmy namísto jednoho.
Neprodloužený Grindhouse jsem ještě neviděl, předpokládám ale že by hodnocení vyznělo mnohem pozitivněji. Prvním a zásadním nedostatkem Death Proof je totiž jeho neuvěřitelná zdlouhavost. Verze, která k nám jde do kin, trvá 110 minut, což je o 23 minut více než sestřih americké verze. Většinu času filmu zabere kecání o ničem, hlášek je poskrovnu, a když přijdou tak máte pocit, že to už tu bylo. To se týká hlavně dialogů všech těch spoře oděných slečen. Situaci zachraňuje až kaskadér Mike v podání Kurta Russela, jehož zjizvená tvář je charismatická i v momentech, kdy nemluví. I tak jí ale mohlo být věnováno mnohem víc prostoru. Z filmu mi totiž utkvělo hlavně nekonečné žvanění těch spoře oděných…však víte. Kdyby těchto dialogů bylo o těch 23 minut méně, bylo by to znatelně lepší.
Další věc, kterou už si nedokážu zdůvodnit přílišnou délkou, je nelogické rozdělení Death Proof na dvě poloviny. V každé sledujeme skupinku nudně žvatlajících slečen, které po nějaké době potkají kaskadéra Mika. Pokaždé to končí ďábelskou jízdou v autech. Kdyby jeden příběh fungoval jako prolog, bylo by to v pořádku, ale tady se jedná o polovinu filmu. Takže po hodině sezení v kině to celé skončí a začne znovu od začátku, jen s trochu jiným obsazením a závěrem.
A teď už jen klady. Perfektně natočené automobilové honičky. Skvělé vyhrání si s materiálem filmu (škrábance, vyměňování kotoučů rozdílných kvalit atp.). Nepřekvapivě chytlavý soundtrack. Množství odkazů na všechno možné, včetně vlastního Tarantinova universa. V tom je Death Proof taky velmi zajímavý. Tarantino nám nepředkládá nic, co bychom v jeho tvorbě už někdy před tím neviděli. Je to jako skládačka toho nejlepšího z předchozích filmů; teď mám na mysli hlavně velké množství záběrů na odhalená ženská chodidla, nádherně smyslnou scénu tance nad rozvaleným kaskadérem Mikem a tak podobně. A tak mně napadá, jestli už Tarantino neskládá poctu spíš sám sobě než starým brakovým filmům. Každopádně tahle poloha filmu mu vychází na jedničku.
Hodnocení: 4/10
Ondřej Lipenský
Odkaz na IMDB
Oficiální web
Trailer na CSFD