Můžete mi věřit - Erasmus není jen další romantická komedie. Rozhodně ne romantická komedie, jak ji většinou z pláten známe… On potká Ji, je z toho láska jako trám, ostatní věci a lidé ztratí smysl a nakonec si jeden z nich podřeže žíly, anebo to (v horším případě) vše skončí velkolepou svatbou. Příznivce tohoto žánru, předem varuji, Erasmus v tomhle ohledu zklame.
Žádnou fatální,odlidštěnou formu emocí v něm nenajdete. Právě naopak - snímek překvapí svěžím, lehkým a vtipným pohledem na lásku,jak ji zná každý. Jen málokdo z nás asi dostal francouzský polibek v Moskvě, flirtoval v pařížském butiku nebo zažil skvělý sex v Londýně. Každý z nás byl ale alespoň jednou zamilovaný,alespoň jednou osciloval mezi Tím Nádherným a Tím Kdo Mi Dokonale Rozumí, alespoň jednou se cítil jako jediný single na světě, alespoň jednou někoho podvedl….
Možná už jste na tyhle kapitoly svého života zapomněli - v tom případě vám je Erasmus dost surově připomene. Trochu to bolí, ale z kina odcházíte s pocitem, že jste si film OPRAVDU prožili a že z tématu bylo vytěženo maximum!! To je jedna z úžasných předností – ač by děj mohl v mnoha momentech spadnout k béčkovému hollywoodskému slaďáku, důstojně si drží evropské dekorum a je tak frafrafrafra-francouzský!!! Francouzský temperament dýchá ze všech dialogů a gest a podmaňuje si svou otevřeností a hravostí. Galský pohled na věc je prostě znát - a jejich smysl pro humor je příjemnou změnou, obzvlášť pro ty, již přesycené americkým stylem ,,třivtipyzaminutu“. Uznávám - historky s hluchým dědou a opuštěnou matkou už jsou sice značně prošlým zbožím, ale zabaleno do mazlivé francouzštiny a převázané neokoukanými tvářemi starého kontinentu, diváka neurazí. Tak jo, sakra, přiznávám - mám pro ty žabožrouty slabost!!! Ale tu vy budete mít po shlédnutí filmu taky! Ten stále pocuchaný Xavier (Romain Duris), co má problémy s věrností a zodpovědností vůbec, co má rád svého dědu a nesnáší svou práci, co běhá v noci nahý po Paříži a co ,,stále hledá sám sebe“, vás dostane na kolena! A jestli to nebude on, tak skvělá Audrey Tautou určitě!! Ostatně, herecké výkony všech se dají ohodnotit víc než nadprůměrně. Některé jejich repliky jakoby vycházely přímo z herců samých, nezávisle na scénáři. Vy sami máte pocit, že přesně víte, co bude v příští minutě vysloveno - a ne proto, že už jste to nesčetněkrát viděli někde jinde, ale protože to tak sami cítíte, že byste to řekli taky. Erasmus je pravdivý, v tomto ohledu určitě.
K ději se toho vcelku nic moc dodat nedá. Příběh není pokusem o převrat v zaběhnutém schématu, nicméně nudit se rozhodně nebudete. Hlavní hrdina Xavier už není ten 25letý naivní student, který tráví část svého studia v Barceloně. Teď je z něj 30letý naivní muž, který si zjevně ještě neuvědomil, že kdesi mezi prvním dílem své pseudoúspěšné telenovely a první holkou na jednu noc dospěl…. Bez vlastního cíle se hlemýždím tempem pohybuje k bodu, který známe jako absolutní bezvýznamno. Něco mu chybí, ale co to je? A pak se setká s Willem (pomatujete, ten praštěnej Angličan), který ho přijede pozvat na vlastní (!) svatbu s ruskou baletkou Natašou. A Xavier si najednou uvědomí zbědovanost své existence a rozhodne se udělat zásadní změnu!!! Více či snad méně se mu to daří, ale to není podstatné. Jak už jsem podotkla, hlavní na tomto filmu je forma, a ne obsah. Koho zajímá, že nijak zvlášť úspěšný spisovatel si může dovolit byt v centru Paříže a má úžasně chápavou bankovní makléřku (copak vy nějakou takovou znáte?), když to umí podat tak, že nám to všem přijde naprosto přirozené? Kdo by se pozastavil nad tím, z čeho teda vlastně žije svobodná matka (ve volném čase,kterého má kupodivu víc než dost, anti-globalizační aktivistka), když je v podání A. Tautou tak roztomilá? Koho zarazí, že Angličan (Angličan!!) se dokáže za rok naučit rusky jen proto, že je zamilovaný, když si v duchu všichni přejeme, aby se to samé stalo nám? Režisér a scénárista v jedné osobě Cédric Klapisch prostě ví, jak na nás diváky a my mu tohle všechno s vděčností žereme…
Jednu vadu však jeho počin přece má - happyend. Pravda, úplně jiný, než čekáme na začátku, ale i tak je přehnaně až parodicky sladký. Kazí ten pocit reálna a blízkosti, který prochází celým filmem. Další trhliny, jako třeba vyhrocení některých situací až k neuvěření (spousta z nás je přece trhlých, ale neběháme nazí po Praze (Ale já už to mám dlouho v plánu!! - pozn. red.)), anebo až přílišnou jednoduchost těch dalších (opravdu se dá práce u televize sehnat tak snadno?), bych za šlápnutí vedle ani neoznačila. Erasmus je jen komedie a té se občas něco odpustit musí, nebo ne? Jiné chyby, ať dělám, co dělám, nalézt nemohu a tak zůstanu pouze u pění chvály.
Kameraman D.Colin a střihač F.Sandbergem se s režisérem opravdu vyřádili a výsledkem je úžasná podívaná, plná retrospektivních záběrů, prolínání se reality se snem a prací s prostorem. Už úvodní titulky slibují trochu něco jiného, než bychom asi v tomto ohledu od romantické komedie očekávali - každopádně je to velmi příjemná změna. Spojeno dohromady s hudbou (na níž mi bohužel superlativy nestačí), která mimochodem velmi umně dotváří prostředí, dobu i náladu (a tím určitě nemám na mysli, že ve scénách z Londýna slyšíme Ódu na radost a v Rusku Kaťušu), to vytváří celek lahodící našim smyslů. Jinými slovy, jestli seženete soundtrack, tak mi ho, pěkně prosím, vypalte a pošlete!!!! Stejně podobně bych mohla básnit o výběru ex- a interiérů, ale to bych v postatě pořád jen opakovala výrazy jako parádní, báječný, výborný. A komu by se tohle chtělo číst?
Co se mi ohromně líbilo, bylo akceptování národních jazyků. Žádný moula se nesnažil francouzštinu nebo angličtinu nacpat někam, kam nepatřila. Tohle vždycky ocením!! V Paříži se mluví francouzsky, v Londýně anglicky, v Petrohradu rusky - tak je to přirozené a nikoho z toho uši bolet nemusí. Jak řekl sám mistr Klapisch: "Náš svět je velmi složitý a rozmanitý a snažím se být jeho portrétistou. Postava Xaviera je zmatená stejně jako náš svět." A jazykový chaos tuhle paralelu jen podtrhuje.
Erasmus možná není z těch filmů, o kterém se vám bude ještě týden zdát. Možná není ani z těch, na který půjdete pětkrát a ještě si koupíte DVD. Ale rozhodně na něj pošlete své známé. Anebo na něj vezmete partnera v rámci programu "Příjemně strávený večer" - a vyplatí se vám to, účel splní a navodí správnou atmosféru. A víte proč? Protože sice můžete milovat dokonalost, ale nakonec stejně zjistíte, že absolutně spokojení budete jen s tím, co vám je nejvíc podobné - čili nedokonalé.....
Hodnocení: 9/10... ten happyend se zkrátka odpustit nedá!
Odkaz na IMDB
Gabriela Pravdová
