Elizabethtown

Drew Baylor (Orlando Bloom) je talentovaný designér, kterému 8 let zabral návrh jedné boty. Osm let tvrdě pracoval, jen aby nakonec zjistil, že všechno bylo k ničemu. Jeho bota se nedá nosit (nebo se nelíbí …ve filmu to vysvětleno není), jenže už je pozdě. Reklamní kampaň je v plném proudu, skladiště obuvnictví po celém světě se plní inkriminovanou botou, všeobecná touha ji mít je na nejvyšším stupni. Bohužel to nevyšlo. Bohužel přijde firma, ve které Drew pracuje, o 1 miliardu dolarů. Kvůli jedné botě. Kvůli osmi letům práce. Kvůli osmi ztraceným letům Drewova života. Svět, který se mu do té chvíle klaněl, ho považuje za největší lůzu. Z příjemně vyhřátého místečka u počítače je vhozen do reality. A k tomu za týden vyjde článek, v němž se veřejnost dozví o jeho miliardovém pochybení. Fiasko, výsměch, americký sen v troskách. Sebevražda… Hořkosladká shoda okolností mu však zabrání vykonat tento poslední krok – Dreweův otec nečekaně zemře na vidláckém jihu, při návštěvě příbuzných. Bývalá chlouba rodiny se tak musí vydat z civilizovaného Oregonu na cestu za otcovými ostatky. Během jednoho týdne se bude muset vyrovnat se svým zpackaným životem, praštěnými příbuznými a láskou k sympatické letušce Claire (Kirsten Dunst).

Cameron Crowe se poprvé rozhodl napsat a zrežírovat skutečně osobní příběh. Jasně, Singles i Na pokraji slávy jsou podbarveny autentickými zážitky, ale ve svém novém snímku reflektuje smrt vlastního otce (zemřel v roce 1989). Chtěl natočit film, po jehož shlédnutí se bude divákovi po hrdinech stýskat, budou mu chybět. Film, ve kterém se budou mísit smích a slzy. Alespoň tak si to původně představoval. Ohledně výsledku však mám jisté pochybnosti.

Elizabethtown se tváří jako film, který má nadhled. Atmosféra je vskutku taková rozjuchaná, celkem optimistická, sem tam padne nějaký ten vtípek. Člověk poslouchá jednu písničku za druhou a na tváři mu zatím hraje spokojený úsměv. Jenže to by byla jen půle z prvotního Croweova předsevzetí – smích a slzy. Bohužel se tato polarita stala filmu osudnou, boří ho jako domeček z karet, a to tak půl, tři čtvrtě hodiny po začátku. Do té chvíle to vypadá, že se bude opakovat příjemný zážitek z Na pokraji slávy, tedy nic objevného, ale velice příjemný zážitek. Písničky, mladý hrdina snažící se pochopit nové prostředí, láska k (rozumově) vyzrálejší dívce, ale hlavně – přímočarý film, nesnažící se diváka za každou cenu rozplakat. Sám o sobě by fakt, že se nás pokouší někdo dojmout, nevadil. Ale ty prostředky! A nebo, lépe řečeno, naprostá absence nějakého jejich shození, víra v jejich skutečnost. Představte si například scénu, kdy Drewova matka (Susan Sarandonová) mluví na pohřbu před davem příbuzných svého mrtvého manžela. Oni ji nemají rádi. Její proslov je poněkud trapný, nakonec však získá jejich srdce, a oni konečně pochopí, že ta velkoměstská husa svého manžela vlastně milovala, a že to vlastně zas taková husa není. Spokojené úsměvy na tvářích, potlesk. Velice dojemné. Jen kdybychom to neviděli stokrát jinde (kupříkladu včera jsem viděl Wedding crashers – podobná scéna s proslovem, pro změnu na svatbě). Crowe to sice rozjíždí způsobem, který naznačuje lehkou ironii, končí však pateticky, jeho snaha dojmout se nedá nazvat jinak, než lacinou.

Kromě podobného (vícerého) užívání klišé (typická je například závěrečná scéna, v níž se naši hrdinové hledají v davu) film zbržďují mnohé scény, v nichž se nic neděje. Po nadupaném začátku a představení otcovy rodiny se Drew začne stýkat s letuškou Claire – a to je vskutku nuda na entou. Nikam to nevede, pořád se řeší to samé. Tyto chvíle působí jako nemastná neslaná romantická komedie. Také se mi zdálo, jako by některé scény byly ve filmu jen proto, aby zazněla písnička, která je podbarvuje. Hrdina většinou někam jde, nebo jede, do toho hraje hudba. Pěkné, ale proč? Vždyť ten film má 123 minut, a nenabízí takřka nic víc než ty písničky!

Orladno Bloom je, hned za nevyrovnaným scénářem, hlavním viníkem stinné části Elizabethtownu. Nedokázal jsem mu uvěřit nic. Že hraje skvělého, zkušeného designéra, že se chce zabít, že miluje Claire, ani že je Drew Baylor. Ten člověk působí naprosto neherecky, jeho výkon je stejný jako v Pirátech z Karibiku, Troje… Snad částečně tato nedůvěryhodnost vyplývá ze skvělého, přirozeného výkonu Kirsten Dunstové. U ní člověk ani na chvíli nepřemýšlí, jestli svou roli hraje. Ona jí prostě je. Když pak proti sobě stojí Bloom, který jako by na začátku každé scény nasadil soustředěnou masku (a říkal „tak, a teď musím jako hrát“), a Dunstová, živelná, jako ryba ve vodě, jako pták ve vzduchu, v takové chvíli je kontrast tak velký, že není možné mu cokoliv věřit. Ale kdoví, možná mu jen závidím ten hezký, tolika dívkami obdivovaný obličej.

Elizabethtown je starý dobrý Cameron Crowe – písničky, jednoduchý děj. Jenže tentokrát to přehnal s laciným sentimentem, a obsazením Orlanda Blooma. A i těch písniček je někdy trochu moc. Na druhou stranu je tu vskutku svěží vítr v podobě Kirsten Dunstové a sympatický (bohužel nenaplněný) rozjezd filmu. A i ty písničky často potěší. Celkově však ohromné zklamání.

Odkaz na imdb: http://us.imdb.com/title/tt0368709/

Oficiální web: http://www.elizabethtown.com/home.html

4/10

Ondřej Lipenský