Chyťte doktora

„Vám snad nepřipadá to, že spějeme k polygamii, jako zásadní vzkaz lidstvu?!“ reagoval herec Marek Vašut na otázku, jestli tvůrcům nepřijde divné, že dostali dotace od Státního fondu pro rozvoj kinematografie na natočení komedie s tak lehkým tématem, která zazněla v sále po projekci. Potlesk sice sklidil pouze od mužské části publika, ale vystihl tak trefně pointu nového českého filmu Chyťte doktora, celovečerní prvotiny režiséra a scénáristy Martina Dolenského.

Ten sám si nic nenalhává pokud jde o kvalitu snímku a dodává, že pokud chtěl v českém prostředí film nějak zafinancovat, nemohl si příliš vybírat. A tak pod jeho taktovkou vznikla příjemná konverzační komedie, která neurazí, ale ani nepřiroste divákovi k srdci natolik, aby si ji zařadil do kolonky „oblíbené filmy na sobotní večery“. Milovníci domácí tvorby ale z kina zklamaně odcházet určitě nebudou. Můžou se těšit na jemný humor, který naštěstí nestihl sklouznout k oplzlosti Kameňáků (i když chvílemi to měl jen taktak) a také na zajímavé herecké obsazení (pokud jde o jednotlivé postavy). Kromě hlavních hrdinů v podání sice skvělé, ale bohužel už dost(!) okoukané Tatiany Vilhelmové a frontmana skupiny Chinaski Michala Malátného (který v tomto směru představuje hotovou infuzi čerstvé krve – tedy alespoň co se filmu týče) se vám zde představí například Luděk Sobota, který se na plátno vrací po delší odmlce (evidentně mu šla k duhu) a exceluje pro něj v netradiční roli primáře nemocnice Horna, Pavel Bém v roli pražského taxikáře, a nebo Iva Janžurová, jež zazářila coby Michalova tchýně Lída.

Děj filmu je založen na dvou hříčkách, zaprvé je to dvojrole Tatiany Vilhelmové, která v příběhu hraje Michalovu manželku Janu i milenku Kláru, a zadruhé motiv opakujícího se děje. Jde o to, že Michal Malátný coby gynekolog Michal Goldberg (na jiné jméno prý neslyšel:) poté, co se dozví od své milenky, že s ním čeká dítě, se snaží nastalou situaci řešit. Má kromě ní ještě manželku, se kterou dítě už má, a tak mu nastává dilema. Nejdříve se příběh rozehraje jako pokus o usmíření s manželkou, ale než se divák stihne do děje trochu ponořit, už se všechno vrací zase na začátek, aby se situace mohla opakovat s jiným scénářem. Takhle to jde celkem třikrát. Po prvotním rozladění se člověk tomuto schématu sice přizpůsobí, ale za chvíli už se začne nudit (nehledě na předělovou scénu s padáním z postele, na kterou už jsem po třetím zopakování začala být vysloveně alergická).

Pojetí časové smyčky mi ve filmu nepřijde jako úplně šťastně zvolené, ovšem tvůrci si z něj udělali hlavní motiv. Na druhou stranu je pravda, že bez jeho použití by snímek asi nemohl dosáhnout svých 92 minut, protože z toho námětu by se o moc víc než půlhodinový štěk asi vytřískat nedalo. Že by z nouze ctnost?

Myslím ale, že pokud se nebudete zbytečně snažit ponořit do děje a budete si užívat spíš jednotlivé scénky a dialogy, odejdete z kina spokojení (k čemuž v mém případě asi z velké části přispělo i takové zvláštní uklidňující fluidum, které celou dobu vyzařovalo na plátně z Michala Malátného, i když s jeho hereckým uměním to patrně moc nesouviselo:).

Hodnocení: 5/10

Pavla Vamberová