Až na Krev
{etRating 4.5}
Paul Thomas Anderson je filmař, který nešlape vedle. Pojďme si projít jeho filmografii. Začalo to provokativním dramatem Hříšné noci z prostředí porno průmyslu. Dva roky na to následovalo depresivní drama Magnolie, ve kterém sledujeme bizarní spletenec životních osudů nejrůznějších postav od televizního moderátora až po policistu. Potom přišlo odlehčení v podobě nestandardně pojaté komedie Opilý láskou, kde dokázal, že i s blbým hercem (Adam Sandler) se dá pracovat. Jeho novinka Až na krev je tentokrát drobnokresba naftařského podnikání na přelomu předminulého století. Opět je o co stát.
Představte si vyprahlé Kalifornské planiny kolem roku 1900. Hlavní hrdina Daniel Plainview (Daniel Day-Lewis) tu od píky začíná jako řadový horník stříbra. Štěstí se na něj usměje při nepovedeném důlním odpalu, kdy si zmrzačí nohu, ale nalezne slušné naleziště. Příběh poskočí o několik let vpřed do období, kdy už je Plainview respektovaný naftařský magnát. Naftařský boom tou dobou vrcholí, proto všichni soupeří o poslední zbývající ložiska, která dosud nebyla nalezena. Plainviewa navštíví záhadný mladík Paul a prozradí mu údajnou lokalitu obrovského naleziště v okolí městečka Little Boston, kde je prý nafty tolik, že sama od sebe prýští na povrch. Plainview se tam s celou svoji družinou vydává a naftu opravdu najde. Zaslouženou idylu těžařům narušuje fanatická náboženská sekta třetího zjevení, která pod vedením kazatele Eliho Sunday (Paul Dano) hází vytrvale klacky pod nohy.
Až na krev trochu klame tělem, zhruba do poloviny se tváří jako sága o vzestupu naftařského magnáta Daniela Plainviewa. Pak ale nabírá zcela odlišný směr. P. T. Anderson se netají tím, že z pětisetstránkové knihy Uptona Sinclaira Petrolej ve filmu použil asi třetinu. Zbytek vznikl výlučně z jeho pera. Anderson se speciálně v druhé polovině soustředil na lýčení vztahu otce Daniela a syna H.W, který se radikálně promění při požáru ropné věže. Otec a syn se postupně odcizují. Mně osobně přišlo jakoby filmu spadl řetěz. Anderson upřednostnil vývoj postav před příběhem a trochu si podkopl židličku, na které stál. V závěru se sice pokouší opět získat rovnováhu, ale do tempa se už nedostane. Nadstandardní podívaná to je i nadále, ale hlavně díky skvělým hercům a nádherné kameře.
Daniel Day-Lewis se k projektu upsal 2 roky před samotným natáčením. Tento čas věnoval studiu dobových materiálů a nahrávek známých amerických zbohatlíků. Příprava se vyplatila a Day-Lewis znovu předvádí svoje bezchybné herectví, které už pomalu hraničí se zosobněním. Jeho postava prochází postupným vývojem od cílevědomého podnikatele a citlivého otce k zatrpklému a pomatenému podivínovi. Herec zvládá všechny polohy s naprostým přehledem a dovádí všechny přednosti a neduhy své postavy k naprosté dokonalosti. Také proto se jako první Evropan může pyšnit dvěma Oskary za nejlepší výkon v hlavní roli (Ten první byl za Moji levou nohu). Další výborný výkon předvádí o poznání mladší Paul Dano. Jistě si ho pamatujete z Little miss sunshine, kde ztvárnil věčně nakrknutého emo synáčka. Dá se říct, že po Day-Lewisovi dostává postava kazatele Eliho Sunday největší prostor. Dano si na svůj nízký věk (23) vede až mazácky. Eli má potřebné charisma a představuje rovného soupeře pro autoritativního Plainviewa. Mám pocit, že od Dana nás čekají ještě velké věci.
Hudební doprovod obstaral kytarista skupiny Radiohead Jonny Greenwood. Se skládáním hudby do filmu už má zkušenost z dřívější práce na soundtracku k válečnému dokumentu Bodysong. Greenwood v sobě nezapře uměleckou genialitu, neboť překvapivě složil hudební doprovod, který zprvu působí rušivě, místo aby doplňoval obraz. Hlavně v úvodních němých 20 minutách rozpoutá neuvěřitelnou skoro až noisovou smyčcovou smršť. Chvilku asi potrvá, než si na ní zvyknete, ale chce to vydržet. Najde se prostor i pro klidnější a konvenčnější hudbu, ale ty nejsilnější okamžiky jsou v režii smyčců a perkusí. Pokud bych měl hudbu jedním slovem popsat, tak bych řekl, že je zlověstná. Každý jednotlivý tón má zneklidňující účinek, které drží v příjemném napětí z budoucího dění.
Až na krev je rozhodně vynikající film. Jen je nemožné rozklíčovat, jestli je větší zásluha na straně Andersona, nebo spíš Daniela Day-Lewise. Škoda slabší druhé poloviny filmu, za kterou ubírám polovinu hvězdičky. Stejně ale neshlédnutí Až na krev se rovná naprostému šílenství. Lepší film už letos asi neuvidíme (Samozřejmě nepočítám Tahle země není pro starý). To už prostě nemůže vyjít nikomu!
Michal Polák