Americký gangster
Jsme v roce 1968 v Harlemu a Frank Lucas vyprazdňuje svůj zásobník do chlapa, kterého před chvilkou polil benzínem a zapálil: úvodní scéna, která, stejně jako všechny úvodní scény ve všech ostatních gangsterkách, předznamenává velkolepou dobovou fresku s velkolepým rozpočtem. Ridley Scott získal materiál svým sociálním a politickým pozadím natolik zajímavý, že by vedle všech těch Corleonů mohl představovat pomyslnou třešničku na dortu.
A nejen to. Příběh Franka Lucase není žádná románová fantazmagorie - byl totiž z masa a kostí a všichni lidi, které postřílel, případně odpravil na druhý svět svým Modrým kouzlem taky. Myslím, že kdyby si tohle byl býval uvědomil Steve Zailian v momentu, kdy adaptoval interview s Lucasem z pera newyorského novináře Marca Jacobsona ("The Return of Superfly", New York Magazine, 2000), nebyl by mu býval vložil do ust tolik okřídlených vět typu: "bla bla bla, tohle je Amerika, bla bla bla moje země bla bla bla bla..." (parafráze).
Takže po pořádku: V roku 1968 umírá harlemský černý „Papa Noël“ Bumpy Johnson (Clarence Williams) na následky správňáckého rozhořčení nad úpadkem étosu v mafiánských kruzích. Jeho řidič Frank (Denzel Washington), poté co si vytře slzu z oka, rozhodne se pokračovat v díle svého guru a budovat impérium inteligentním a hlavně diskrétním způsobem. Rozhodne se dělat do heroinu a prodávat kvalitní zboží za babku. Do karet mu hraje válka ve Vietnamu, ze které se většina amerických vojáků vrací v rakvích, které se ukazují být skvělými transportními kontejnery bez rizika, že by si je někdo dovolil otevřít. Na americký trh se dostává Modré kouzlo a s ním i legenda Franka Lucase - pevnou rukou drtí všechny své konkurenty a za chvilku získá na trhu přímo monopolní postavení.
Na opačném konci výdělkového spektra se ve svých sepraných aloha košilích protlouká svým tak trochu zpackaným životem správňácký detektiv Richie Roberts (Russell Crowe) - ve zkorumpovaném policejním sboru má pověst člověka na hlavu padlého. Milion dolarů v neoznačených bankovkách, které nalezne v kufru černého vozu odevzdá do posledního centu svému oddělení, po večerech navštěvuje kurzy práva a manželka ho tahá po opatrovnických soudech. Přesně tenhle chlap stane v čele protidrogového týmu, který si za cíl nevytyčí nic menšího než rozvrátit distribuční síť drogového podsvětí. Jelikož mu špinavá robota nikdy nesmrděla, začne u pouličních dealerů a postupně se dostává až na vrchol panteonu k samotnému sugar dady Frankovi. Jak veliké převeliké překvapení ho čeká, když zjistí, co za černého elegána odvedlo vodu na mlýn na první pohled mnohem kompetentnějším lidem od italské mafie.
Právě tenhle etnický akcent stylově "zabarvuje" příběh a představuje pro mně jediný moment filmu, který ho dělá opravdu výjimečným. Film jako celek je poněkud rozdrobený do epizodek a střípků, které bůhvíjak nedrží u sebe - patrně se tvůrci snažili na hlavní linii naroubovat další a další životní osudy protagonistů a místo toho, aby udělali pořádnou střílečku, udělali takový hermafroditický kaleidoskop "byznysu" a rodinného života. Kromě několika rychlých a uspokojivě brutálních scén se dočkáme rozplizlé rodinné ságy s povrchní kresbou charakterů, která je neopustí až do konce. Třeba takový vrah a pašerák Lucas má v podání Washingtona pořád jakousi nespecifikovatelnou auru "pořádného člověka", který si jenom trochu bizarním způsobem vydělává na chleba...Jednoduše z každého gaunera lze udělat ikonu, stačí, když obsadíte někoho se sofistikovaným ksichtem a do pusy mu vložíte několik "věčných pravd". Podobně Roberts, ačkoli to má v hlavě pravděpodobně srovnáno, běží za každou sukní kterou vidí (v poněkud absurdní - a na film takových ambicí rovněž laciné - scéně si to rozdává o přestávce soudního pojednání se svojí právničkou) a tahle morální ambivalence - jak správňáků, tak zlosynů, je mimořádně nesympatická a vysloveně hollywoodská - nejspíš má dodávat postavám na komplexitě, ale vyznívá hodně uměle.
Musí se ale nechat, že technické zpracování filmu nejspíš opravdu předčí 90 procent snímků, které se budou účastnit oscarového klání - dobové reálie jsou (resp. "se říká" že jsou) mimořádně věrně zachycené a ačkoli nevím jak to v Harlemu vypadalo v ´68 až ´76, jsem svolná uvěřit že přesně takhle. Ulice špinavé, slumy špinavé, vlasy špinavé...Temná a tížívá atmosféra čtvrti zamořené násilím a narkotiky pod olověnými nebesy, se Scottovi daří naprosto dokonale. Známý kamreaman Harris Savides točí "rychle a zběsile" v sedmdesátkovém modu a dodává tak ději na "civilnosti". Přesto jsem měla pocit, že filmu něco chybí: s celou Lucasovou legendou se vyrovnává poněkud příliš popisně, s chirurgickou sterilitou - chyběla mi v něm pořádná emoce, trochu víc záště nebo lásky, něco, čím byste mohli Lucase ocejchovat. Za všech okolností elegantní Lucas postrádá jakýkoliv další rozměr.
Těžko říct, jestli vizuální stránka filmu dostatečně kompenzuje plochost scénáře a nedostatečnou kresbu postav. Na druhou stranu, v informačním popisku nenajdete “psychologické drama”, ale “akční thriller”… Stejně si ovšem myslím, že třeba u takového Kmotra se podařilo obojí sladit dohromady a zároveň dostát očekáváním krvežíznivců…
Hodnocení: 6/ 10
rena androvičová