23

Jsem ochotná domnívat se, že film nemusí dosahovat sebelepších kvalit na to, aby vám naboural duševní rovnováhu. 3 - 1 je dva a měsíc narození březen dávají vedle sebe 23...1+3+3+1+9+8+7 se rovná 32 což je obráceně 23. Jo, 23ka "is after me", ukrýt se není kam! Bože, dej abych nezačala čmárat po zdi. A propos, čmárání po zdech... soudobí hollywoodští filmaři, dokonce i ti nízkorozpočtoví, se svorně domnívají, že jde o nejděsivější možné zachycení obsedantní neurózy.

Walter Sparrow (Jim Carrey) je průměrný, průhledný řadový občan, jehož život se odvíjí v konvenčních intencích: ráno do práce, večer z práce, políbit manželku, zahrát si s klukem basket a nevím, co ještě, snad televize nebo Penthouse. Jeho život se ale radikálně změní v momentě, kdy mu manželka Agatha (Virginia Madsen) dá k narozeninám útlou knížečku "Číslo 23". Sparrow se do ní začte a najednou si začne všímat zcela mimořádných souvislostí mezi životem jejího hlavního hrdiny, detektiva Fingerlinga, a svým vlastním. Kdyby šlo pouze o jakési "náladové souznění", nejspíš by se nic zásadního nestalo. Problém je v tom, že Fingerling popisuje zcela přesně konkrétní životní situace a konstelace událostí, které vedou k brutální vraždě. Sparrowovi tak pomalu dochází, že tohle nebude náhoda a hledá souvislosti. Veškeré dění v knížce je provázeno s číslem 23 a Walter jím začne být posedlý. Trpí utkvělou představou, že Fingerling teď vede jeho ruku k obdobnému ohavnému činu a on nemůže svému osudu uniknout. Vlastně ho ani nenapadne uvažovat o románu jako popisu něčeho co se již stalo...

Námět filmu 23 v podstatě vychází z mystifikace kolem čísla 23, kterou snad odstartovaly romány futuristy Roberta Wilsona a pak se jí dostalo abnormální odezvy třeba v internetových kruzích. Lhala bych, kdybych tvrdila, že některá její odhalení nejsou sugestivní: tak třeba víte, že Julius Caesar byl ubodán 23. ranami, nebo že zemská osa je vychýlena o 23 stupňů? Nebo že datum narození Charlesa Mansona i Kurta Cobaina dává součet 23? Každopádně debutující Fernley Phillips se slibného námětu ujal a napsal scénář, který oslňuje větami typu: "Bože, uvědomila sis, že ve svém botníku máš 23 párů bot?!" Americký sklon k senzačním odhalením byl ale na Fernleyho straně a přihrál mu do cesty Joela Schumachera, který se scénaře zhostil s vervou a nadšením jemu vlastním. Schumacher svého času natočil můj svého času nejoblíbenější film, proto jsem opravdu věřila, že z 23 se vyklube něco dejme tomu hodnotnějšího, nebo možná jenom děsivějšího. Nemůžu se zbavit pocitu, že scénář (popravdě hodně chudý na jakýkoliv smysluplný dialog a občas trapně vykrádající jiné slavné snímky: nejevidentnější je inspirace Přichází satan!, ze kterého si Phillips "vypůjčil" motiv pekelného psa, který předznamenává zásah temných sil do příběhu) by třeba v Shyamalanových rukou dopadl úplně jinak.

Především, by Shyamalan asi nikdy nedopustil, aby se hlavní role zmocnil Jim Carrey, který, při veškeré úctě, se již na věky zazdil ve škatulce komediálního herce a jakýkoliv pokus režisérů, ho z ní vytáhnout, prostě zákonitě končí fiaskem. No řekněte, může s takovou vizáží zahrát dramatickou roli? Právě Carreyho účast na filmu z něj dělá jakýsi hybridní žánr celou dobu balancující na pomezí thrilleru a černé komedie, což v konečném důsledku nedělá dobrotu, protože k věrohodnému zpracování mystického námětu musíte eliminovat veškeré možné groteskní situace; pokud tedy vaším záměrem není vysloveně si z takového tématu dělat srandu. Carrey i v těch emočně nejvypjatějších situacích, kdy mu ze spánků cáka pot a oči se díky silným černým linkám mění v díry do hlavy, připomíná tak akorát strýčka ze Série nešťastných příhod (nebo si možná taky vzpomenete na křečovitě svraštělou Grinchovu grimasu).

Dokonce i černobílé scény, které retrospektivně znázorňují Fingerlingův život a v nichž pobíhá Carrey s potetovanými zády a kudlou v ruce, připomínají spíš velice špatný noir podle velice špatného béčkového komixu než vážně míněný film s hollywoodským rozpočtem. Jednoduše řečeno, barevná stylizace vám ne vždy pomůže odvést pozornost od typologického zařazení herce.

Na druhou stranu, film má i své světlejší stránky. Zejména potěší fanoušky Virginie Madsen (Bokovka), která si tady vyzkoušela (stejně jako Carrey) dvojroli vzorná manželka-nestydatá svůdnice, tedy hraje charaktery naprosto divergentní a nesmiřitelné a hraje je tak dokonale a uvěřitelně, že opravdu zapochybujete, jestli jde o tu samou herečku a ne pouze náhodnou podobnost dvou hereček. Dle mého názoru jde v podstatě o jedno z mála, nebo možná jediné lákadlo, které by vás potenciálně mohlo na 23 dostat do kina. I když, kluky by možná zajímala noirová blondýna, která po nervovém kolapsu zapříčiněném dlouholetým pronásledováním číslem 23, v bílém negližé skáče z okna a rozbíjí se jako velká šťavnatá dýně o zaplivané dlaždičky...

23 je jedním ze série filmů, se kterými se spustila lavina laciných odvozenin z komerčně úspěšných filmů jako Přichází Satan! nebo Šestý smysl. Ale jak se to už u vykrádačů stává, nejzajímavěji působí právě ty momenty, které jsou kradené. Ty lze ale, bohužel, docela jednoduše identifikovat. Pověst ho předchází (což bylo vidět na asi nejtlustším presskitu, jaký jsem kdy obdržela - s podrobným výčtem událostí a věcí, které mají co do činění s inkriminovaným číslem) a mlha mysticismu kolem mu spolehlivě prošlapává cestu k divákovi. Kdokoliv, kdo se ale rozhodne zajít si na film do kina, musí počítat s kvalitou Gotiky nebo remaků satanských hororů z 80. a 90. let.

Hodnocení: 3/ 10

Rena Androvičová

Odkaz na IMDB: http://imdb.com/title/tt0481369/

Oficiální web: http://www.number23movie.com/

Flash-trailer na CSFD: http://www.csfd.cz/film/223269-23-number-23-the/trailer/