2046

2046 je symbolické číslo a je to číslo matoucí. Nápad na realizaci tohoto snímku totiž vyplynul z událostí roku 1997, kdy Hongkong ztratil postavení nezávislého státu a stal se na padesát let autonomní oblastí Číny. Špatně informovaný divák by se tedy mohl domnívat, že děj bude situován do budoucnosti a problém mocenské nadvlády se bude filmem linout jako tenká, lehce viditelná nit a bude sloužit jako pozadí k vykreslení atmosféry života plného komplikované lásky a touhy po věčném zachování krásného okamžiku.

Pravda je ale někde uprostřed. Vypravěč nás zavede na konec šedesátých let do laciného hotelu, kde se vše točí kolem mysteriózního pokoje s číslem 2046. Muž jménem Chow Mo Wan (v podání Tonyho Leung Chiu Waie) je postavou z předchozího filmu režiséra a scénáristy Wong Kar-Waie In the Mood for Love a k pokoji ho táhnou dávné vzpomínky na ženu, se kterou v něm strávil mnoho času probíráním života a partnerských vztahů. Po návratu ze Singapuru, kam dříve odcestoval, se nechal ubytovat ve vedlejším pokoji a další vztahy se ženami z inkriminovaného místa na sebe nenechaly dlouho čekat. Vědecko-fantastického prvku se ve filmu ale přeci jenom dočkáme. Chow je totiž spisovatelem se zaměřením na lehce erotickou literaturu. Jeho román se odehrává ve vlaku, který cestuje napříč časem do roku 2046, kde se prý nic nemění a vše zůstává tak jako dřív. Postavy románu jsou ale opravdovými lidmi, které Chow potkává v reálném životě a používá je jako svou inspiraci. Jedním z nich je Tok (Kimura Takuya), který se jako jediný snaží dostat pryč z roku 2046, který zde představuje symbol uvíznutí ve vzpomínkách a vlastní minulosti.

Režisér Wong Kar-Wai natočil zvláštní film. Prolnutí minulosti a budoucnosti vytváří ve filmu dvě zcela odlišné atmosféry. Záběry z futuristického prostředí vlaku se podobají manga filmům, vše je ale předvedeno v jakémsi retro stylu, který má zdůrazňovat představy člověka z minulosti o věcech budoucích. Naproti tomu kamera v historické části se snaží archaickým způsobem práce evokovat snímky z doby minulé. I přesto si autoři neodpustili drobné hříčky, z nichž nejzajímavější byl efekt zpomalení času v okamžiku, kdy jedna z hlavních postav kouří cigaretu. Dle rychle stoupajícího kouře se dá usuzovat, že nebyl zpomalen celý film, pouze dotyčný člověk se pohyboval velice zvolna. Naopak v jedné z dramatických pasáží se skutečně cosi dodělávalo ad post. Podivně odsekávaný obraz zesiloval výsledný dojem a zdařile charakterizoval nepříjemnost a podstatnost momentu.

Vynikajícím elementem celého díla je bezesporu hudba. Ačkoliv je autorská, nebere si servítky a vykrádá vše, co zatím kdo v hudbě vytvořil, ať už jde o operu – oblíbený žánr majitele hotelu nebo hudbu ze 60. let. Zde to ale není vůbec na škodu, naopak, Shigeru Umebayashi a Peer Raben umocnili celkový efekt filmu. O jakém efektu to vlastně mluvím?

Celý film je stylizován jako výpověď o muži, který sice píše o budoucnosti, žije budoucností a navenek vystupuje jako obyčejný člověk, ale uvnitř touží po tom, aby se všechno v jeho vzpomínkách vrátilo a aby se už nic neměnilo. Vyprávění se proto jakoby snaží o zachycení atmosféry této časové pasti a využívá k tomu divácky nepříliš atraktivní metodu. Celé je to totiž strašlivě utahané, zdlouhavé a místy bohužel i dost bezobsažné. Záměrem jistě bylo působit na diváky melancholicky a přenášet na ně určitou bezmoc hlavních postav. I když to bylo jen za cenu občasného zívnutí, určitě se jim to podařilo.

Snímek je mnohoznačný a zcela jej pochopit vyžaduje velkou dávku soustředění. Neuplyne prakticky jediná minuta, při které by si divák navyklý na hollywoodské produkce nepřipomněl, že i přes společnou produkci s Francií a Německem jde skutečně o dost jinou kulturu. Postup, při kterém se na začátku filmu něco důležitého nakousne a teprve po půlhodině se k tomu filmaři vrátí (přičemž stihnou několikrát změnit časový sled), může některého diváka deprimovat. Pokud ale hledáte romantický film plný nenaplněné lásky, který má duševní hloubku, je profesionálně zvládnutý a nehraje v něm Meg Ryan ani Julia Roberts, pak je toto to pravé pro vás. Pokud čekáte čistokrevné sci-fi nebo zábavu od začátku do konce, ruce pryč.

Hodnocení: 7/10

David Patras

2046 (Čína, Francie, Německo, Hong Kong) Režie, námět, scénář: Wong Kar-Wai Kamera: Christopher Doyle, Lai Yiu Fain a Kwan Pun Leung Hudba: Peer Raben, Shigeru Umebayashi Kostýmy a výprava: William Chang Suk Ping Hrají: Tony Leung Chiu Wai (Chow Mo Wan), Takuya Kimura (Tak), Gong Li (Su Li Zhen), Faye Wong (Jing-Wen), Zhang Ziyi (Bai Ling), Carina Lau Ka-Ling (Lulu) a Maggie Cheung

Premiéra: 7. dubna (možno viděti i dříve v rámci Febiofestu)