Co řekla Sharon Stone 2. července v Karlových varech?

Před projekcí filmu Jima Jarmusche Zlomené květiny se rozhovořila o všem možném tak nezapomenutelným způsobem, že se něco z toho určitě doneslo i k vám. Ta památná slova si však nezaslouží krácení ani vynechávání, její projev stojí za to od začátku do konce:

Žiji mimořádný život. Život, který se začal v malém městečku kdesi v neznámu a na jehož počátku si stěží někdo dokázal představit, že by skončil tady, tak daleko na tak neuvěřitelně krásném místě s vámi, jež považuji za odvážné lidi, kteří jsou mi inspirací. Jako malá jsem nikdy nevěřila, že by se mi mohly splnit moje sny, že bych mohla být oceněna za své dílo, které jsem chovala ve svém srdci jako velký sen.

Můj život odstartoval zvolna, ale když jsem se stala filmovou hvězdou, už se pohyboval raketovou rychlostí. A tehdy jsem si pomyslela, že opravdu potřebuji uniknout. A také jsem unikla a přestala jsem pracovat, a pak jsem dostala mrtvici a pomyslela jsem si: No to je teda něco. A pak se můj život radikálně změnil a posledních pět let prožívám něco jako nový začátek. Mám dvě nejúžasnější děti a udělala jsem spoustu různých a neobvyklých rozhodnutí. A začala jsem znovu pracovat a vrátila jsem se k filmu. A také přemýšlím, protože když jsem byla nemocná, začala jsem svůj život vnímat úplně jinak, začala jsem jinak vnímat to, co je pro mě důležité. Také jsem začala jinak vnímat svou práci. O svém filmování přemýšlím úplně jinak.

Dívám se na svou práci za posledních pět let; něco je dobré a něco ne. Něco z toho mělo určitý vliv a něco ne. Ale o práci teď uvažuji jinak, stejně jako o životě. A také uvažuji jinak o tom, co mě inspiruje. Když jsem se poprvé proslavila, četla jsem Kiekegaardovu knihu Strach a chvění. A vzala jsem si z ní poučení, že víra je otázkou a víra je i odpovědí. Když jsem se vrátila k práci, věděla jsem, že si filmy budu vybírat z jiných důvodů. Možná si říkáte, proč to všechno. Neměla jsem povolení pro práci ve studiu a musela jsem se dostat do speciálního seznamu. A to je důležité.

Práce s Jimem Jarmuschem byla pro mě mimořádnou a skvělou zkušeností, protože si myslím, že je to génius, a také si myslím, že práce na nezávislých filmech opravdu stojí za to. Například práce s Billem Murraym. Myslím si, že je prostě skvělý, učila jsem se od něho každičký den. Je tak vstřícný a inteligentní a naši spolupráci jsme si opravdu užili. Když děláte komedii, je opravdu důležité uvědomit si, že komedie a drama se od sebe zase tolik neliší, v komedii prostě jen nemůžete odejít a díky tomu, že zůstanete, je to vlastně legrační.

Nemyslím si, že mé pozvání sem je náhodné, protože cesta, kterou se ubírá vaše země, se velmi podobá cestě, kterou se ubírám ve svém srdci a která je pro mě důležitá, a to je cesta míru. Vy jste dokázali spojit umění a politiku a dokázali jste, proč tyto dvě věci musí jít ruku v ruce, proč se jimi zabýváme a proč je důležité, abychom k nim nepřistupovali lehkovážně a bezmyšlenkovitě.

Někdy mě žádají, abych mluvila o míru, a já přemýšlím o spoustě lidí, kterým dovolím, aby si mě mohli vyfotit, a udělám toto.[předvádí gesto symbolizující mír]. A lidé se mě ptají: Víte, co tím myslíte? Já se totiž domnívám, že lidé často říkají „mír“ a dělají to stejné gesto jako já, ovšem nejde jen o to, že mír je opakem války. Mír máme každý den v srdci. Mír je to, co zažíváme, když si všimneme člověka, který sedí vedle nás. Mír je, když vrátíme vozík v samoobsluze na své místo, a mír je, když umožníme jinému řidiči, aby nás předjel. Mír je to, když máme třeba přebytečné boty a věnujeme je někomu, kdo je potřebuje.

Mír je v umění, je stejně umělecký jako film. A když chcete být umělcem, musíte si toho být každý den vědomi. Mám sedmitýdenní miminko, které pořád dělá tohle [gestikuluje]. A právě tak ztělesnil svou roli Peter Sellers ve filmu Doktor Divnoláska. V té době měl taky miminko. Uvědomila jsem si, že toto vědomí z nás dělá velké umělce. Díky tomu jsme zábavní, díky tomu jsme laskaví, díky tomu dokážeme věci procítit a díky tomu rosteme.

Cením si toho, že jsem mohla přijet k vám, že můžu být s vámi, kdo jste mě tolik inspirovali, a že jsem se mohla dnes večer setkat s bývalým prezidentem Havlem, který mě jako jediný za posledních třicet let pohnul k slzám... Když jsem mu řekla, že jsem velký fanoušek Velvet Underground, že jsem je poslouchala a myslela jsem si, že jsou fakt dobří, víte, co mi řekl? Že on to má taky tak. Jestliže si zapamatujete, že mír je, když se slušně chováte k tomu, kdo sedí vedle vás, může to změnit zemi. Vaši zemi to změnilo. Díky tomu tady stojím a díky tomu vám budu povídat o svém filmu Zlomené květiny. Já jsem ta šťastná holčička z jednoho malého městečka v Pensylvánii, které se splnil sen. Díky tomuto míru jsem filmová hvězda a jsem zde, ve vaší svobodné zemi. Já věřím v mír a vy jej máte. Podívejte se na člověka, který sedí vedle vás a který má svůj sen. Jestliže tak uděláte, jeho sen se může splnit. Ten můj se splnil.

Děkujeme, Sharon.

Podle tiskových materiálů MFF Karlovy Vary připravil Jan Hlubek

< Předchozí		Další >