Vážení čtenáři, abych i já dostál své redakční povinnosti, připravil jsem pro vás malý výřez festivalovým děním. Najdete zde krátké postřehy k filmům, které mně samotnému přijdou něčím výjimečné, ať už svou vysokou kvalitou nebo naopak nezměrnou hrůzností. Některé mé favority již zpracovávají kolegové a snímky, které jsou napevno určeny pro širší distribuci, budeme časem recenzovat, proto bych byl rád, abyste si nemysleli, že jsem tam za celý týden viděl deset filmů, takový žabař věru nejsem. Ačkoliv je mi jasné, že si tohle opravdu přečte dohromady tak pět lidí, tak se teď pustím do práce. Hurá do toho a je to hotovo!!
Add a comment

Číst dále: Karlovy Vary pohledem Davida Patrase

Nový film Luca Bessona svými kvalitami vskutku nesahá jeho starším snímkům ani po kolena. Besson tu sice opět rozvíjí své oblíbené téma (hrdina se pohybuje na okraji společnosti, je uzavřený sám do sebe, vnější podoba a nesympatické chování odvádějí pozornost od osobnosti, která bývá až černobíle kladná (např. Leon, a vlastně i hlavní hrdina z Utržený ze řetězu)) , ale tentokrát nedokáže svým postavám vdechnout nějakou nadčasovost. Asi největší vinu podle mě nese naprosto vyčpělé téma filmu. Kolik snímků o andělovi, který sestoupí na zem, zamiluje se a nakonec se svého andělství pro lásku vzdá, už bylo natočeno? Jistě mnoho, a určitě měli lepší scénář. Ona ani Johanka z Arku, Bessonův poslední režijní počin (rok 1999) až do Angel-A, nepatří mezi jeho nejlepší snímky. I přesto je na co se dívat. Herci v Johance odvádějí skvělou práci. Jenže v Angel-A nestojí za zmínku žádný herecký výkon – ústřední dvojce mě nijak nezaujala, a vedlejší postavy...darmo mluvit. Vzpomínáte na zdrogovaného Oldmanova policistu z Leona, nebo Renova čističe Viktora z Nikity, nebo Renovu postavu z Magické hlubiny? Ty postavy vám utkví v paměti. V Angel-A nic takového není. Provařené téma, provařené výkony. Besson ale režíruje slušně, na filmu často zaujme kompozice obrazu, vtipný střih. Upřímně, nedá se říci, že bych byl zklamán. Besson strávil takovou dobu psaním dementních scénářu typu Taxi Taxi, že to na něm prostě nemohlo nezanechat nějaké stopy. Asi nejde současně budovat francouzskou odpověd Hollywoodu,a být nejlepším režisérem. Angel-A mě tedy nijak neurazil, ale ani nezaujal. Prostě počkejme, třeba Luc začne režírovat pravidelněji a zase se dostane do tempa. Na Angel-A je vidět, že ho točil profesionál, jenže tam kde byl dřív génius, je to málo.
Add a comment

Krásný Hřebejk nebo Hřebejk v nesnázích? Před světovou premiérou nového snímku Jana Hřebejka Kráska v nesnázích jsem byl, podobně jako další členové naší filmové výpravy, poněkud napjatý. Pan režisér mě svými několika předchozími filmy nepřesvědčil, a tak jsem byl zvědavý, zda uvidíme stagnaci či naopak sestupnou tendenci.
Nevím proč, ale s pozivitní stránkou jsem jaksi nepočítal. Ano, možná to bylo z brzkého vstávání kvůli frontě na lístky, možná kvůli depresi z toho, že jsem ten den zatím neviděl zajímavý film, ale co naděláte.
Tím ale překvapení nabylo na síle a po zkončení filmu strhlo mě, i většinu sálu k potlesku. Režisér zde konečně opouští křečovitě zpracovaná "velká" témata jako byl rasismus, emigranství apod. a pouští se do mapování lidských vztahů, nešťastných manželství, která fungují jen v rámci animální sexuální stránky a lásky, jejíž podoba může být všelijaká. Všechno výše napsané navíc velice uvěřitelně vkládá do současnosti, kterou sice občas podbarví nějakým tím "hřebejskovským" vtípkem, ale kterou nečiní příliš nostalgickou. Na jednu stranu zde máme příběh, jenž trochu připomíná Popelku, ale najednou si uvědomíte, že tento archetyp trýzněné ženy, pro kterou si přijde její princ velice dobře funguje i v rámci "reality". Herecké výkony ostatních trochu zastiňuje Jiří Schmitzer v roli strýce Richarda - výmluvné studii parazita a nízkého manipulátora, roli, která své představitele skoro vždy předurčuje k nějaké ceně, ale scénář Petra Jarchovského není naštěstí zacílen jednostranně a umožňuje vývoj i ostatním postavám.
Lze tedy mluvit o Hřebejkovy v nesnázích nebo o Krásném Hřebejkovi? Nesnáze hoďme za hlavu!
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨Petr Hamšík
Add a comment

Festival bývá místo, kde najdete tu největší koncetraci depresivních snímků na metr čtvereční, tvůrci katalogu se to sice snaží všemožně zakrýt různými mnohoznačnými popisy, jako intimní příběh dvou seter z rozpadlé rodiny, či vtipně podaný rozpad manželství, ale většinou si můžete být jisti, že ze sálu vyjdete s velkou depkou, ale to jen v případě, že je daný film dobrý. V druhém případě jste jen velice, ale opravdu velice naštvaní.
Takový festivakový divák je pak trochu shovívější k jiným typům filmů. K tzv. oddechovkám, vtipným bláznivým komediím (většinou béčkové až céčkové filmy) se najednou přistupuje s nadšením. Nikde jinde asi nezažijete, že by sál mladých rozumně uvažujících lidí aplaudoval filmu Panic je nanic nebo bez vstupenky vyčkával před sálem, zda se uvolní místo na ten první řecký zombie film. Každý se potřebuje nějak uvolnit, někdo využívá četné výhody místních restauračních zařízení a někdo si jde zafandit tlupě zombie. Inu i takový je festival. Kromě toho, taky jsem si zafandil. Petr Hamšík
Add a comment