Karlovarský special
Keith Fulton a Louis Pepe se přes natáčení “filmů o filmech” dostali až k vytvoření dokumentu Lost in La Mancha. To byl vlastně taky film o filmu, ale trochu jinak (náhoda, štěstí (?) tomu dalo, že se Gilliamovi zhroutilo natáčení Dona Quichota, a Fulton s Pepem o tom natočili úspěšný film). Ve svém novém snímku (který už nevznikl jen jaksi mimochodem), jako by navázali na svůj předchozí úspěch. Příběh se dá shrnout několika slovy – siamská dvojčata se stanou rockovými hvězdami, pro některé lidi je rock´n´roll “freakshow”. Pepe a Fulton sestavují svou skládačku z prvků dokumentu, fiktivního filmu Kena Russela, mísí do toho hororový motiv (třetí sourozenec ukrytý v hlavě jednoho z bratrů), spoustu punkových písniček, nic ale nedotáhnou. Prvních pár minut se zdá, že oba autoři pokusí navázat na Gilliama. Úvod je temný, sychravý. Potom se to ale zvrhne ve fiktivní dokument o dvou lidech, kterým jsem ale nerozumněl, protože na ně nahlížíme jen skrz výpovědi lidí, kteří je znali, a banální texty jejich písniček. Ten film mohl být bizarní v dobrém slova smyslu. Bohužel není bizarní, není emotivní a nemá dramatický spád… Kdyby autoři zdůraznili fantaskní, mystické prvky vyprávění, mohl vzniknout film, na který se nezapomíná. Brothers in the head jím však není.
Add a comment
Nevím, proč, ale vždy když vidím některého z herců, jež ztvárňují ty největší drsňáky, naživo, zdají se mi až směšně malí. Když se na podiu karlovarského Termalu objevil Danny Trejo a zubil se na všechny strany, byl jsem překvapený, že je dokonce menší než Marek Eben. Dany si to ale vynahrazuje vypracovanou muskulaturou, která dává tušit, že si s tímto bývalým 11 letým abonentem různých vězení není radno zahrávat. Kdo by si ale představoval, že ho v Sherrybaby uvidí opět v roli velkého "drsoně", který bude rozhazovat nože či alespoň významně třímat pistolí, byl zklamán. Na druhou stranu byl ale zklamán i ten, kdo čekal nějaké zjevení, hereckou virtuozitu, či třeskuté vymanění z vlastní herecké škatulky. Příběh o mladé "snad" polepšené narkomance, která ztrávila 3 roky ve vězení a teď se snaží najít cestu zpět ke své dceři bohužel ničím vyloženě zajímavým nepřekvapil, režisérka Laurie Collyer sice s herci pracuje velice dobře (zejména s ustřední představitelkou Maggie Gyllenhaal), ale nemohu se zbavit pocitu, že jsem něviděl vůbec nic vyjímečného. Největším zážitkem tak zůstává pevný stisk ruky Danyho Treja, kterou mi před sálem podal, pěkně se usmíval a se slovy: " Everything here is wonderfull, thank you." odešel. A to není pro samotný film moc dobrá vizitka.
Add a comment
40 let po Maltézském sokolu a Key largu natočil John Huston film, který se svým předchůdcům v mnohém podobá. Děj je velice podobný klasickým noirům - osudové setkání muže a ženy plné gangsterských pletich, nejasných, jakoby mlhavých charakterů jednotlivých postav. Lhaní a přetvářka je pro ně denním chlebem. Bogarta a Bacallovou nahradil Nicholson a Turnerová - jiskření není tak zřetelné, Nicholson se (jako téměř vždy) projevuje jako mistr drobných výrazů, a Turnerová je, přinejmenším, krásná. Skvělá je i mladá Anjelica Hustonová, která je tu v podstatě strůjcem všeho - loutkářem, který tiše tahá za nitky. Atmosféru mi trochu kazila lehce přítomná osmdesátá léta, ale tomu se vyhnout nelze. Jako (předposlední) tečka za Hustonovou kariérou velmi stylové.
Add a comment
Milí naši čtenáři, střídavě vás budeme informovat (jednou já, jindy mí kolegové) o našem pobývání na karlovarském filmovém festivalu. Epicentrem naší tvůrčí činnosti se stala jedna vodácká ubytovna, ve které se nás dělí o jeden pokoj celkem 14 lidí. Bydlení je v pohodě (pokud jste zvyklí na holobyt s kovovými vrzajícími lehátky pokrytými podivnými fleky po našich předchůdcích). Problémem se hned první noc zdá hlavně nevídaná ranní aktivita vodáků, kteří vstávají už v pět ráno, pobíhají, křičí, a pravděpodobně po sobě hází nějakými velkými, těžkými předměty. Nevím co tím ti vodáci sledují, ale měli by chápat, že když někdo přijde z filmu ve dvě ráno a vstává v pět třicet (protože jak každý ví, to začíná pro běžného diváka skutečné PEKLO!), ruší ho kdejaký šelest, natož neidentifikovatelné dunění rozechvívající předměty dokonce i na poličkách. Co se týče akreditace do press centra, ještě jsme ji nezískali, pevně ale věříme, že došlo k nějaké závažné chybě systému, protože jestli ne, tak asi ještě nejsme natolik významní. To nás sice rmoutí, ale fakt, že musíme stát frontu na počítač nám nezabrání v našem hlavním cíli - abychom vám sdělili žhavé informace přímo z centra filmového dění! A teď k tomu co vás zajímá asi nejvíc. Hvězdy. Ano, viděli jsme. Filmy. Ano, také. A teď už musím běžet, snad se někde bude rozdávat jídlo zdarma. Naše redakce se totiž z důvodu podcenění ceny za ubytování dostala do mírné finanční tísně (redaktor Patja z těchto důvodů zvažuje dokonce předčasný odjezd!), a nevíme, jestli nám peníze vystačí až do konce. Nechci ve vás vyvolávat lítost, ale MY OPRAVDU HLADOVÍME! Pokud tedy máte nějaký nápad jak naši situaci vyřešit, ozvěte se do diskuze pod tímto přízpěvkem. Předem děkujeme za nápady. Příště, a viděnou, snad už ne s tak smutnou náladou...
Add a comment
Vážení čtenáři, protože jsme jako správní kulturní lidé nemohli prošvihnout právě proběhnuvší festival Febiofest 2006, přinášíme vám množství miniaturních recenzentských útvarů od našich předních autorů. Tato sekce bude průběžně doplňována jak námi (neboť jsou mezi námi i lidé línější a pomalejší), tak vámi, pokud nám svůj postřeh na některý z filmů festivalu pošlete na náš mail a my si budeme myslet, že to ty naše kvalitou příliš nezastíní - proto tuto recenzi pravidelně kontrolujte!
Add a comment
Strana 4 z 4